Glosy za leden 2019

Kde mizí svobodná diskuze, tam mizí i schopnost myslet, napsal Thilo Sarrazin. Perfektně to dokládá poslední kousek západoevropských levicových intelektuálů – manifest “Bojuj za Evropu”. Celý ten manifest sestává z obratů překopírovaných z programů vlasteneckých hnutí. Jenže ti intelektuálové jim podle všeho ani nerozumí. Proto ti stejní lidé, co do nás hučí, že se Evropa musí přizpůsobit migrantům, zároveň volají po “ochraně dědictví dědictví Erasma, Danteho, Goetha a Komenského.” Co tedy platí? Chceme evropskou tradici zachraňovat nebo ji nahradit nějakou jinou? Ani na tak jednoduchou otázku nedokážou profesionální intelektuálové odpovědět. Jenom vrší fráze a vrší fráze.

Analytici Institutu Václava Klause jsou přesní, když mluví o “neuvěřitelně hysterickém myšlenkovém paskvilu.”

Stanovisko IVK: Intelektuálové opět selhali

Kde mizí svobodná diskuze, tam mizí i schopnost myslet, napsal Thilo Sarrazin. Perfektně to dokládá poslední kousek západoevropských levicových intelektuálů – manifest “Bojuj za Evropu”. Celý ten manifest sestává z obratů překopírovaných z programů vlasteneckých hnutí. Jenže ti intelektuálové jim podle všeho ani nerozumí. Proto ti stejní lidé, co do nás hučí, že se Evropa musí přizpůsobit migrantům, zároveň volají po “ochraně dědictví dědictví Erasma, Danteho, Goetha a Komenského.” Co tedy platí? Chceme evropskou tradici zachraňovat nebo ji nahradit nějakou jinou? Ani na tak jednoduchou otázku nedokážou profesionální intelektuálové odpovědět. Jenom vrší fráze a vrší fráze.

Analytici Institutu Václava Klause jsou přesní, když mluví o “neuvěřitelně hysterickém myšlenkovém paskvilu.”

Stanovisko IVK: Intelektuálové opět selhali

Nové mládežové hnutí za Evropu s červenými šátky tak nějak nepřekvapuje.

Ten obrázek je samozřejmě starší. Ale zpráva o proevropské organizaci mladých lidí s červenými šátky se objevila před pár dny.

Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svoje oprávněné pravomoci ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svoji pravomoc upravenou takovým způsobem, jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí.

Jak se autoři této deklarace dívali na ochranu korporátního vlastnictví? Tak, že když se korporace přestala chovat rozumně, její majetek prostě naházeli do moře.

To jen pro připomenutí a pro úplnost.

V souvislosti s dnešní debatou připomínám svůj starší článek o tomtéž:

Korporace přijde zvenčí s velkými penězi, snadno získá faktický monopol na komunikační platformu a začne měnit politické poměry v zemi. O tom přece společenská smlouva vůbec nebyla! Když se psaly a schvalovaly příslušné zákony, myslelo se na podnikání a ne na převýchovu obyvatel. Entita Facebook prostě vypověděla společenskou smlouvu a je čas začít diskutovat o tom, za jakých okolností budou obyvatelé České republiky ochotni ji tolerovat, a jak budou vypadat nové zákony, které upraví její fungování.

Petr Hampl: Facebook Corporation, svoboda a společenská smlouva

Je to jednoduché, jasné a v naprostém souladu s celou západní tradicí občanských svobod. Zároveň to perfektně odděluje ty, který skutečně záleží na lidské svobodě od těch, kdo pod tím slovem rozumí jen panování korporací nad masami otroků. Všimněte si, jak mnoho těch, kdo dnes hájí “svobodu” korporace Facebook zničit českou demokracii, kolik z nich horovalo pro uvěznění a zabití Tommyho Robinsona.

Američany to v Aghánistánu přestalo bavit. Vypadá to, že od příštího týdne se bude bojovat o Prahu ve Venezuele.

Jo, a mezitím v Americe přibývá úvah o tom, že je čas rozpustit NATO. Ale to jejich českým patolízalům raději neříkejte.

Když před 5000 lety probíhalo “sjednocení Egypta”, nechal vítěz vykastrovat všechny muže v poražené zemi. Obyvatelstvo pak dílem vymřelo, dílem ženám nezbylo, než se obrátit na vítěze. Etnická situace se změnila tak, že měl vítěz naprostou jistotu, že už nikdy nemůže dojít k povstání ani jinému zvratu situace.

V zásadě totéž probíhá v současné době. S tím rozdílem, že kastrace mužů v podmaněné evropské populaci je společenská a psychická. Předpokládaný výsledek stejný.

Kdo pomůže jednomu chlapci stát se chlapem, zachrání svět.

PostMilennial.com: The American Psychological Association goes to war against boys and men

Jo, a ta skvělá kapela si říká Blackies a jsou z Mladé Boleslavi.

Dokud budou elity formovány sklobetonovými centrálami, ministerstvy a univerzitami, nemáme ve válce civilizací nejmenší šanci.

Základní body rozumné hospodářské politiky:

a) téměř neomezená svoboda podnikání,
b) ochrana živností a malých firem před velkými, a českých před zahraničními,
c) právo na práci (v tom starém komunistickém smyslu).

J. X. Doležal před pár lety napsal, že si má Hampl připravit kapesníček. Až ho JXD potká na ulici, plivne mu na pleš. Včera jsem nastoupil do vlaku, a koukám, kdo tam nesedí. JXD! Sednu si tedy k němu do čtyřky, připomenu starý slib a čekám, co bude. Prý už je to dávno, vlastně si nepamatuje, co napsal, a vůbec. Vždyť ani pořádně neví, kdo jsem.

Škoda, mohla být legrace. Tak doufám, že až někde potkám Jana Rejžka nebo ředitele Liberálního institutu Martina Pánka (oběma cosi drobného dlužím), budou v lepší formě.

Mimochodem, už v 80. letech zjistil Peter L. Drucker, že nové technologie jsou nesmyslně přeceňované. Jejich přínos je mnohem nižší, než to vypadá v novinových článcích. Mnohdy nižší než pořádně prováděná tradiční práce. Jenže na tradiční poctivé práci se neuživí tisíce poradců, neproudí na ni granty a neposkytuje dost příležitostí pro vládní programy. Tak se podporují novinky až do úplného vyčerpání země. Až do zániku výrob a znalostí, jejichž tradice sahá až do 19. století a které přežily i komunistický režim.

Správně by bylo nechat firmy na pokoji, ať si vyrábí, co chtějí, neplést se jim do práce, a chránit český trh před zahraničními predátory. To by stačilo.

Co se stalo: Slečna, už od pohledu takové drzé pískle, se nacucala jak kanál, a pak se na ubikacích vlezle vinula ke kolegům. Musela u toho být dobře zoufalá, protože soldateska její pokusy nekvitovala s nadšením a poslala ji spát. Jenže ráno to kluci řešili jako “obtěžování” a ptají se, proč není buchta kázeňsky potrestána, když oni by za stejné chování byli.

V normálním světě (když pominu, že slečny v armádě by nejspíš byly ubytovány jinde, než gentlemani) by se to nejspíš obešlo pár veselými hláškami u snídaně (“no ty jsi teda vypadala…”). Možná by se jí ujal někdo z vojínů (který by se nebál, že ho ráno ona napráší za “znásilnění”). Mančaft by ovšem stejně (hláškami u snídaně) srovnal i přebravšího, leč neškodícího vojína (kdo se ve stavu “na káry” nikdy nechoval jako debil, nikdy nebyl na káry). No a pokud by vojín škodil přes míru, tak by se zase nedivili, že chlap potrestán je a slečna ne – on 100kg borec, i když je ve stavu že by usnul s trenclemi ve výši kolen, je přece jen svému okolí nebezpečnější, než 50 kg slečna.

Všechny ty gender-nápady prostě lidi připravují o SMYSL PRO MÍRU, kterou jsme bez nich všichni normálně měli … na každé chmelové brigádě, podnikovém mejdanu nebo sportovním kursu.

‘Drunk’ female trooper in 3am sex assault on male Windsor Castle guard is let off with a reprimand ‘because she’s a woman’

Skoro to vypadá, že tu máme opět všechny nevýhody ekonomiky řízené Státní plánovací komisí. Na rozdíl od starých časů jsou ty nové komise ještě tupější a mnohem bezohlednější.

Kniha Podivuhodný příběh Benjamina Buttona vypráví o muži, který se narodil jako stařec a zestárl do nemluvněte. Vybavil jsem si ji, když jsme na včerejší besedě v Mariánských Lázních viděl důchodkyně, jak si povídají o tom, které z nich zase zablokovali facebookový profil, jak vytváří falešné profily atd. Bylo na nich vidět, že je život baví a že je to rebelství autentické. A vzpomněl jsem si na 20leté komsomolce, kteří suše a zamračeně odříkávají poučky a požadují tresty pro každého, kdo se poučkám protiví. Kdo z nich je mladý a kdo starý?

Možná se ta sluníčková mládež časem vzpamatuje a pozná, jak opojná je svoboda. Ale možná se o to nechali úplně okrást. Je to jejich věc, ale stejně je to obrovská škoda.

Ve skutečnosti má korporace úplně jiné cíle. Maximální bonusy managementu v nejbližších dvou kvartálech.
Dostat co nejvíc peněz a vlivu k neziskovkám, kde působí příbuzní a přátelé manažerů. Vygenerovat barevné fotografie manažerů v novinách a spoustu oslavných článků. Zlikvidovat demokracii a občanské svobody v zemi, kde působí. Předělat zaměstnance na nemyslící roboty. Zničit místní podnikatelský sektor a malé firmy. A někde mezi tím je taky zisk.

Obávám se, že ti ekonomové, kteří se drží představy, že korporace je vlastně stejná jako místní řemeslník, jenom trochu větší, tihle ekonomové nemohou být bráni vážně o nic víc než teoretici klasického marxismu leninismu.

Marian Kechlibar: Převýchova Gilletem

Neuplyne snad týdne, abychom neslyšeli o založení další vlastenecké strany. Vesměs se jedná o pokusy ubohé až komické, takže nemá smysl s nimi ztrácet čas. Když ale stranu založí barrandovský Jaromír Soukup se svými penězi a médii, je to něco jiného. Prozatím nenabídl nic, co by už neměla v programu SPD, ale vyčkejme. Soukup by do toho nešel, kdyby neměl v rukávu další esa. Možná vzniká konkurence SPD (které by to docela prospělo), možná její partnerská strana, možná jen další plácnutí do vody. Vědět to budeme za pár týdnů.

Mimochodem, jestli se o SPD říká, že je stranou jednoho muže, pak nevím, co je Soukupův projekt.

Nastupující generace prý umí zacházet s počítačovými zařízeními mnohem lépe než padesátníci a starší. Opravdu?

Jak vlastně definujeme, že někdo umí skvěle zacházet s přístrojem nebo aplikací? Je to ten, kdo umí bravurně přepínat barvu obrazovky? Není to spíš ten, kdo využije elektronický kalendář k tomu, aby byl včas na všech schůzkách? Není to spíš ten, kdo se dokáže zorientovat v komplexním problému než ten, kdo umí přepínat mezi osmi vyhledávači? Není to spíš ten, kdo chápe, co data znamenají, než ten, kdo z nich vytvoří graf na dvě kliknutí? Není to spíš ten, kdo dokáže oslovit publikum (s pomocí obrázků na stěně) než ten, kdo naplní slidy desítkami vizuálních efektů?

Připomínky protestů Palachova týdne z roku 1989 se staly bezpředmětnými tím, že standard zacházení s demonstranty v zemích EU se posunul na takovou úroveň, že jednání bývalých komunistických policistů už nelze nazývat neobvykle brutálním.

Mimochodem, vojenská technika s označením EU (a nikoliv Francie) potlačující rebélii ve Francii – to taky vyvolává určité asociace.

Z proslovu na setkání českých identitářů:

My si to neradi připomínáme, ale většinu té doby byly naše země dobývány a naši předkové přepadáni, zabíjeni a odváděni do otroctví. Jen občas se dokázali ubránit a ani jednou za celé dějiny nedokázali podniknout protiúder. Proto je dnes 70% původní rozlohy křesťanské civilizace islamizováno, a vesměs i vymizela původní etnika. Jestliže dnes neomarxisté tvrdí, že Západ nese jakousi vinu za kolonizaci, je to naprosto absurdní. Vždyť to byli Arabové a Turci, kdo kolonizoval a vyhlazoval nás, nikoliv naopak.

Petr Hampl: Současný politický konflikt – charakteristika, příčiny a možná řešení

Ve skutečnosti by mohla mít krize i pozitivní stránku za předpokladu, že by se jednalo o ekonomiku malých a středních firem. Ve světě korporací panují jiné poměry:
– tlak na snižování nákladů byl už dosud obrovský. Není kam dále klesat a na manažerské výhody se sahat nebude.
– spousta lidí pracuje na doraz za platy, které jen s obtížemi pokryjí krátkodobé životní náklady. Není kam se uskrovnit.
– pokusy o zásadní inovace se ztratí v džungli korporátní byrokracie.
– a pokud si chce někdo zvýšit kvalifikaci, jen si tím zhorší pozici. Už dnes jsou na trhu tisíce “překvalifikovaných lidí.”

Pokud krize opravdu přijde, nemůžeme čekat nic jiného než zhroucení a beznaděj, rozpadlé rodiny, explozi bezdomovectví a sebevražd. A mezitím řádění nadnárodních neziskovek s neomezenými rozpočty, které se budou pracujícím ještě více vysmívat a saudské investory, kteří za takové situaci budou schopni snadno kupovat celou zemi.

Jedinou výhodou snad může být, že přibyde lidí ochotných podporovat zásadní změnu systému.

Jaroslav Foldyna: Moderní levice zkrátka dnes likviduje vše, za co bojovala a v co věřila levice stará a “nemoderní”.

Dodávám k tomu, že totéž platí o pravici. Dnešní neokonzervativci a ekonomičtí liberálové likvidují vše, za co bojovali a v co věřili staří konzervativci a staří liberálové. Rozdíl je pouze v tom, že oproti levici mají určité zpoždění.

Zatímco o dobyvatele je postaráno, vojáci dobyté země hladoví. Vlastně mohou být ještě rádi, mohli také skončit v otroctví.

Nenechme se mýlit, není to selhání systému. Je to ukázka toho, že systém perfektně funguje.

S bratry Mašínovými jsem si dlouho nevěděl rady. Až dnes vím, že u stejného člověka můžeme některé činy obdivovat a jiné odsuzovat.

Postavili se na odpor tyranskému režimu a projevili nesmírnou statečnost. Skvělé. Ale také se dopustili odporných vražd, které nelze ospravedlnit odbojem. Snad může být polehčující okolností, že byli ve velmi těžké situaci. Ale není možné to schvalovat nebo dokonce obdivovat. A jestliže ještě po desítkách let byli schopni o tom mluvit bez nejmenší lítosti, celou jejich statečnost to úplně degraduje.

A, mimochodem, taky něco ukazuje o jejich obdivovatelích. Ono vlastně není náhoda, že je vyznamenal Mirek Topolánek, nejbezcharakternější postava české politiky posledních desetiletí.

Zkrátka, vypadá to čistě na válku symbolů, případně vedlejší efekt nějakého velkého výběrového řízení.

Přitom to celé má velmi jednoduché řešení. Už dnes platí přibližně polovinu ceny školních obědů obce. Jestli to někde nestačí a rodiny si nemohou obědy dovolit, nic starostovi nebrání přidat, a obědy dále zlevnit. Třeba i platit plnou cenu. A je na občanech každého města či obce, aby vydiskutovali, jestli chtějí dát víc peněz na školní obědy nebo ohňostroj za milióny. Místní lidé si taky mohou snadno zjistit, jestli se plýtvá nebo ne. Ministerstvo to zjišťovat nebude. To prostě nasype peníze do černé díry.

Na novém italském migračním zákoně je zajímavé a důležité mimo jiné to, že umožňuje zrušit občanství i některým lidem, kteří se v Itálii narodili a strávili tam celý život.

Je to průlom, který se vrací k původní tradici liberálního myšlení (v tom starém svobodném smyslu toho slova) – občanská práva jsou založena na společenské smlouvě a nemohou být garantována těm, kdo s námi nesdílí ani ty nejzákladnější civilizační předpoklady, a kdo se naopak snaží naši civilizaci zničit. Nikdo nemůže být nucen, aby přispíval na ochranu svobod a majetku takových lidí.

Aby nedošlo k mýlce. Zločinec, který porušuje zákon, je trestán podle zákona, ale pořád je náš. Je účastníkem nepsané společenské smlouvy. To je něco principiálně jiného než džihádista, pro kterého je náš civilizační řád nepřijatelný od samého základu.

Itálie přijímá tvrdý imigrační zákon

Buddhistické Thajsko se projevilo bojovně a poskytlo ochranu dívce prchající před islámským terorem. Stalo se tak krátce poté, co Velká Británie odmítla poskytnout azyl pákistánské křesťance. Evropské feministky dělají, že nic nevidí.

To není výpověď o stavu západního světa. Je to výpověď o západních vládnoucích elitách, bohatých lidech na západě a západních intelektuálech. Mimochodem, ve stejné době Západ vyvíjí nátlak na jinou buddhistickou zemi, aby se sklonila před islámskou agresí.

Novinky.cz: Jsme země úsměvů, řekli Thajci a zabránili deportaci saúdské dívky

Navíc to Klausovi rozehráli tak, že do poslední chvíle není jisté, jestli bude kandidovat mladý nebo starý. Zkrátka, nevypadá to vůbec špatně.

Jedním z kořenů průšvihu s exekucemi je právě zapomenutí principu přiměřenosti. Na vymožení pětikoruny je teď možné vynaložit 30 000 korun.

Druhá logická chyba spočívá v přenášení principů mezi situacemi. Všimněte si, že fanatičtí zastánci principu “z dlužníka musíme dostat všechno, bez ohledu na následky” nemají argumenty z reálného života. Místo toho vymýšlí situace, jaké v praxi nenastávají (ale teoreticky by mohly nastat), a na nich demonstrují údajnou prospěšnost principů, které se ve skutečném životě ukazují jako ničivé.

Smiřme se s tím, že pokud má být nějaké princip uplatněn v úplně každé situaci, musí to být princip velmi obecný (např. nedělej ostatním to, co nechceš, aby oni dělali tobě), ale rozhodně to nemohou být konkrétní pravidla typu vypořádávání pohledávek.

Pokud někdo dluží tisícovku, nesmí stát vymáhání víc než dalších pět set. Jestli by některý věřitel chtěl zaplatit advokátovi či exekutorovi odměnu třeba deset tisíc, ať to klidně udělá, ale ze svého.

Do týdne by bylo po exekucích, a taky po nezodpovědném půjčování. Ale to se nestane, protože exekuce jsou jedna z těch oblastí, kde ztráty a zisky přesně kopírují sociální rozdělení. Příslušníci nižších tříd platí, blahobytní příslušníci vyšší třídy vydělávají, aniž by za to poskytli jakoukoliv protislužbu. Jen výjimečně se v dějinách stává, že by se bohatí takové příležitosti vzdali dříve, než se začnou chutí chovat tak násilně, že se jich bohatí začnou bát. A to už může být pozdě.

Rozhovor pro Týden jsem poskytoval po telefonu z vlaku a je to na něm trochu vidět. Nicméně z toho podstatného:

Lze tedy tyto útočníky vnímat jako oběti celého systému?

Vždycky a v každé situaci lze pachatele vnímat jako oběť společnosti a systému. Nebo se na to lze dívat tak, že pachatel zločinu by měl být potrestán. Stejným způsobem se můžeme dívat na válečné zločince. Někteří z nich mají traumata z dětství, takže jsou vlastně oběťmi. Lze na to ale nahlížet také tak, že jsou to zločinci, kteří patří na šibenici. To si musí každý člověk určit sám.

Integrační programy plodí teroristické útoky, míní sociolog

Brdy dnes.

Mimochodem, za mého dětství byly akce typu Přechod Brd a O partyzánský samopal polopovinné. Pak jsem měl dlouho za to, že se lidé nemají nutit. Ale když vidím, k jaké deformaci povahových rysů to vede, když mladí lidé občas neujdou pár desítek kilometrů přes zasněžené kopce, už mi nepřipadá tak důležité, aby to bylo dobrovolné.

Jo, a v bývalém vojenské újezdě Jince je překrásně.

Kdy bude čas přestat se plést do politiky?

• Až bude úplně zastavena islámská imigrace.
• Až bude islámská komunita zcela asimilována (takže už vlastně nebude islámská).
• Až budou změněny mocenské a majetkové poměry tak, aby už žádná elita ani jiná menšina nemohla otevřít zemi imigrantům.
• Až budou změněny mocenské a majetkové poměry tak, aby země zase dávala hodně šancí, mladí lidé nebyli motivováni odcházet, ale spíš chránit si svou zemi.
• Až bude Česká republika vysoce odolná každému útoku zvenčí, od přímého vojenského útoku po “začleňování do spojeneckých svazků” či řádění neziskovek.

Bude ještě tisíc jiných problémů k řešení, ale to už bude na někom jiném.

Tomáš Grygar:
Už to přišlo i k nám. Gymnazisté (chlapci) v rámci výuky společenských věd nosí sukně, aby ukázali, že “Jinej neznamená špatnej: I muži mají právo na sukni”. Neskutečné! Už chybí jen to, aby rodiče dětí, kteří s touto šíleností nesouhlasí, byli nahlášeni na sociálu a odebrali jim děti jako v Norku. Co není, může být. Pokud se tomu společnost nepostaví.

Naprosto neskutečné, co vše se levicovým pokrokářům a neomarxistům podařilo. V poklidu obsadit školy všech stupňů, vědecké ústavy humanitního zaměření, většinu politických stran. Jak kdyby lidem nedocházelo, že výměnou za naši svobodu tito šílenci slíbí ráj a stvoří peklo na zemi.

To by otevřelo cestu ke katastrofickému scénáři s Kuberou na Hradě a vládou ODS, kde budou mít ministerstva spravedlnosti a školství Piráti. ANO by mohlo být třetí vládní stranou, která si bude jen hlídat finanční toky k Agrogertu.

V současné křehké situaci by mohly čtyři roky takové vlády stačit k úplné likvidaci státu i národa.

Jo, a mezitím k tomu napsal Martin Konvička moc pěkný článek.

Z novoročního rozhovoru Petr Hampl – Martin Konvička.

Vidíme před sebou režimy, které nechají odvést v poutech důchodkyni za to, že napsala na facebook něco neslušného o tom, kdo jí předtím přepadl na ulici, ale které už ztratily schopnost potlačovat násilné nepokoje. Tam, kde narazí na reálný odpor, tam se vlády chovají zbaběle. Tam, kde narazí na někoho, kdo působí slabě, tam si na něm smlsnou. Čekejme, že tento trend se bude prohlubovat.

Plány pro letošní rok:

– 40 veřejných vystoupení
– 100 článků
– zorganizovat jednu až dvě konference
– konečně se naučit dělat pořádná videa
– vydat Prolomení hradeb v angličtině
– vydat druhou knihy v češtině
– ovlivnit více než půl milionu lidí
– pomoci ke zvolení vlasteneckým kandidátům do europarlamentu
– motivovat pár tisíc lidí k intenzivnějším politickým aktivitám.

Tolik práce. A zábava? Naštvat nějaké kavárenské blbečky a dělat si legraci z feministek a dalších méněcenných bytostí.