Glosy za březen 2023

O mužích na prodej (31. 3. 2023)

Možná jste si všimli, že ve svých denních glosách poměrně málo vysmívám bláznivým nápadům anticivilizačních progresivistů (což ve skutečnosti žádní progresivisté nejsou, protože nás vracejí kamsi do temného předracionálního dávnověku). Vysmívám se jim málo, protože tyhle patologické případy pokládám za nezajímavé.

Mnohem víc si všímám bláznivých věcí, které se objevují na konzervativní straně, protože ty nás výrazně víc ohrožují tím, že vytvářejí jakousi zrcadlovou obdobu zastánců 68 pohlaví (s tím rozdílem, že oni kladou svou utopii do minulosti).

Tak třeba na americkém serveru Counter-Currents, kam taky přispívám, byl nedávno velmi pozitivně přijat článek Faustovská civilizace a nový patriarchát. Na první pohled to může znít jako něco hlubokého a intelektuálního. Dokud se nepustíte do čtení.

Stručně shrnuto, jde o následující. Muži by měli budovat civilizaci, konstruovat úžasné stavby, vymýšlet nové stroje, dobývat vesmír a tak dále. Jenže oni jsou místo toho nuceni podbízet se hloupým ženským, které se zajímají jen o fintění a telenovely. Řešení je nabíledni – ženy by se měly přidělovat a ony samy by do toho neměly moc mluvit, komu jsou přiděleny. Takové uspořádání je označováno jako tradiční.

Tradiční? Ve skutečnosti tomu bylo po většinu dějin Západu přesně obráceně. Na prodej byli muži. Řešila to instituce označovaná jako věno. Když se žena narodila bohatým rodičům, našetřili jí velké věno a koupili skvělého ženicha. Když se narodila chudým, mohli naškudlit aspoň na nějakého jakž takž. A ty nejchudší se zpravidla nevdaly.

Pokud muž přispěl k rozvoji civilizace jako stavitel katedrál, úspěšný vojevůdce nebo aspoň vysoký státní úředník, zvýšil tak svou cenu a mohl za sebe požadovat vyšší věno.

Mimochodem, to hlavní platí dodnes. Vymyslete novou technologii pro stavbu mostů a uvidíte, že vám bude většina prsatých blondýn ležet u nohou, i když si třeba budou myslet, že „technologie“ je název nového parfému. A možná dokonce získáte i prsatou blondýnu, která je navíc chytrá a vzdělaná.

Problém olympioniky Svobody se bude vyskytovat stále častěji. Buď se musíte postavit proti USA a jejich koloniím nebo se musíte postavit proti většině světa. A teď si vybírejte.

O demokracii v Americe (31. 3. 2023)

Skupina demonstrantů za práva 56. – 59. pohlaví včera vtrhla do budovy parlamentu amerického státu Kentucky a asi hodinu tam křičela nějaká hesla, než byli vyvedeni policií. Není to žádná velká událost, v Americe jsou takové věci normální a prostě patří k tamnímu politickému životu.

Zmiňuji to proto, že když 6. ledna 2021 vešli do budovy washingtonského Kongresu demonstranti, kteří se dožadovali vyšetření volebních podvodů (ať už skutečných nebo domnělých), měli za to, že nepřekračují zvykové hranice americké politické diskuze. Nemohli tušit, že pro ně neplatí stejná práva jako pro ostatní. Že se do nich bude střílet, několik z nich bude zabito a další postaveni před soud.

Mezitím oznamují novinové titulky, že Donald Trump je prvním americkým prezidentem, který stane před soudem. Výstižněji by to ale vystihovalo konstatování, že jde o první případ, kdy se vládnoucí moc pokouší zastavit jednoho z favoritů prezidentských voleb inscenovaným soudním procesem.

Tak, jako se navenek hroutí americká moc a jako se postupně hroutí americké hospodářství, tak mizí i americká demokracie. Horní Volta s raketami.

Jestli se nepodaří zrušit národohospodářskou fakultu, můžete se zbavit Ševčíka tím, že vyhodíte do povětří celou Českou republiku.

Znovu o Jungmannově národní akademii (30. 3. 2023)

Víte, že původní ekonomický model, na kterém stál úspěch Spojených států amerických, zahrnoval promyšlenou ochranu domácího trhu, silnou národní banku, podporu rozvoje domácího průmyslu a výstavbu kanálů, silnic a přístavů (sice soukromými firmami, ale za peníze garantované vládou – dodávám)? Bylo to spjato s rovností příležitostí, demokratickým nacionalismem a odmítnutím dědičné či rasové hierarchie, připomíná profesor Budil ve své přednášce.

Bismark později tento americký systém okopíroval pro hospodářský vzestup Německa.

Ale profesor Budil v té přednášce řekl i mnoho jiných velmi zajímavých věcí.

Jungmannova národní akademie se mezitím slušně rozjíždí. Než jsme stihli rozběhnout reklamní kampaň, je první seminář (Oskar Krejčí – Petr Hampl) zcela vyprodán, ve dvoudenním (Ivo Budil – Petr Hampl) zbývá jen pár volných míst a plní se rovněž další. Kvalitní vzdělání táhne.

O rozesíračích (30. 3. 2023)

Předevčírem jsem se byl podívat na konferenci o sdílení dat ve zdravotnictví, kterou pořádal poslanec Vladimír Zlínský (sám lékař). Ta akce byla naprosto skvěle připravená. Doktor Zlínský sezval špičkové experti a sestavil z nich vyrovnaný panel, kde byly zastoupeny všechny názorové proudy. Ale všichni na špičkové úrovni. To je dnes velice vzácné.

Zjednodušeně, jde o to, jak zařídit, aby – pokud se mi přihodí třeba autonehoda v Rakousku a povezu se v záchrance do nemocnice – lékaři v nejbližší nemocnici mohli získat rychlý přístup k mé zdravotní dokumentaci.

Základní rozvržení názorů se dalo čekat. Lékaři by chtěli co nejsnadnější přístup k co nejvíce informacím. Vědci a výzkumníci sice nepotřebují přístup k údajům o jednotlivých lidech, ale chtěli by co nejvíc statistik. Na druhé straně stojí experti na ochranu dat, kteří si uvědomují, jak je to citlivé a rizikové. Takže budou muset najít nějaký rozumný kompromis, což je komplikováno tím, že významnou roli hraje neschopná a zkorumpovaná státní byrokracie (to není proti jednotlivým lidem, ale celkový rys) a spousta nátlakových skupin. Takže ten kompromis nakonec bude mizerný. A nakonec to Evropská komise rozhodne ještě úplně jinak a v polovině Evropy to bude beztak ignorováno. A my se s tím naučíme žít. Jako ve většině případů. Nicméně i tak mám za to, že lidé, kteří se to snaží vylepšit, dělají dobrou práci.

Pak ale existuje ještě třetí skupina lidí, a ta byla na konferenci zastoupena rovněž. Rozesírači. To na konferenci přijde někdo, kdo o sdílení zdravotnické dokumentace neví nic a ani ho to nezajímá. Ale už předem ví, že je to spiknutí, že za ním stojí nadnárodní korporace a že je to zaměřeno proti občanům. To je v zásadě správná intuice, jenže přesto musíme někdy nechat lékař pracovat. I když nám předepisují korporátní pilulky, protože všichni nekorporátní výrobci léků už byli zlikvidováni. Nad tím ale rozesírač nepřemýšlí. On je zásadně proti, i když pořádně neví, proti čemu vlastně. Když se dostane ke slovu, je schopen mluvit 15 minut a vy z toho pochopíte pouze to, že je důležité už ho konečně zvolit do nějaké funkce. Rozesírač je velmi často právník.

Asi patří k lidské společnosti, že takoví lidé existují. Ale je důležité si je neplést s antisystémovou opozicí. Pokud takové typy někde převládnou, odsuzuje se opoziční skupina k tomu, aby zůstala okrajovou a bezvýznamnou. Bez ohledu na to, kolik nadšených výkřiků či lajků dokáže občas nasbírat. Připomínám Viktora Orbána, že ty věci, které přináší tisíce lajků, zpravidla nevedou ke společenskému úspěchu.

Mizerně placeným akademikům z humanitních fakult připomínám, že v Bachmutu berou brigádníky.

O nepohodlných výročích (29. 3. 2023)

Doplnění březnových výročí (podle Viditelného Macka)

– 29. března 1943 Ukrajinská povstalecká armáda (banderovci) povraždila ve Volyni 150 Poláků.

– 29. března 1973 opustili poslední američtí vojáci Vietnam. Nejnižší odhad vietnamských obětí činí 1,5 milionu lidí. Americká chemická zbraň Agent Orange, která ničila porost a kontaminovala půdu, zasáhla přes 4 miliony obyvatel Vietnamu, z toho tři čtvrtiny trpí nemocemi a defekty. Látka jim poškodila přímo genetickou výbavu, proto se oběti trpící těmito příznaky rodí dodnes. Nevybuchlá munice zabila od roku 1975 více než 42 tisíc lidí.

Při leteckém bombardování Severního Vietnamu v letech 1965 až 1968, nazvaném Operace Rolling Thunder, zemřelo až 182 000 severovietnamských civilistů. V těch letech bombardovaly SSA i Laos, tam zahynulo až 350 000 civilistů.

O důchodech (28. 3. 2023)

Moje odpověď do ankety časopisu Argument o snižování reálných důchodů:

Vláda řeší zadání, které obsahuje v zásadě tři body. Potřebuje ušetřit peníze. Potřebuje si zachovat podporu těch skupin, na kterých závisí. A potřebuje oslabit ty skupiny, které ji stejně nepodporují. Snížení reálných důchodů perfektně vyhovuje všem podmínkám. Státní pokladna ušetří. Stát zůstane obrovsky štědrý vůči nátlakovým skupinám. A část důchodců nebude mít na zbytečné cesty do Prahy, návštěvy přednášek, nákupy knih a další nežádoucí činnosti. Navíc lze čekat neproduktivní výbuchy zoufalství, občas násilné, což může vystrašit část většinové veřejnosti a konsolidovat podporu vládních stran. Navíc vláda jasně demonstrovala, že se nenechá omezit ani zvyklostmi ani ústavou. To je další povzbuzení pro ty skupiny a vrstvy, které ji podporují a které se budou dále radikalizovat. Z hlediska čisté technologie moci si vláda počíná nesmírně šikovně. I když je otázkou, do jaké míry je to promyšlený plán a zda jí spíš nepomohla shoda okolností.

Čím víc Ukrajinců umírá, tím víc vyhrávají, tvrdí paní doktorka Stehlíková. Kdyby blbost nadnášela, tak se celá “elita” vznáší v oblacích.

O islamizaci (28. 3. 2023)

Jednou to přijít muselo. Novou hlavou Skotska byl zvolen pákistánský muslimský fundamentalista Humza Jusaf. A byla publikována čísla, z nichž mimo jiné vyplývá, že počet muslimů ve Španělsku se během třiceti let zvýšil desetkrát. Co se děje ve Francii, Německu a Skandinávii asi nemusím připomínat.

Občas mi někdo vyčítá, proč se zabývám tématem islamizace Evropy, když je to stará věc a teď se děje něco jiného. Kdepak. Není to stará věc! Jen se o tom přestalo mluvit.

Jak jsem napsal před pár dny, o kolonizaci rozpadajícího se Západu už nikdo nemá zájem – kromě džihádistických band. Ty se ale činí. S Tureckem jakožto novou velmocí v zádech.

Britský mládeneček chtěl něco duchovnějšího, rozhodl se pro náboženství míru a začal plánovat atentát na pubertální návštěvníky koncertu. Taková náhoda!

O záchraně světa (27. 3. 2023)

Pokládám válku proti pravoslavné civilizaci za hloupou a zbytečnou. Mám za to, že podporovat tuto válku (například dalšími dodávkami zbraní a odkládáním mírových jednání) je hluboce amorální.  Mám za to, že bychom neměli rozdmýchávat další nepřátelství a šířit fantazijní příběhy o podlidech a jejich domnělých válečných zločinech. Neměli bychom vybičovávat emoce a měli bychom se snažit o mír.

To ale na druhou stranu neznamená, že bychom si měli dělat iluze o pravoslavné civilizaci. Rusko si žije podle svých vlastní zásad, a rozhodně to není místo, kde by byly dobře naplněny naše západní ideály svobody, racionality, vědy, pokroku, politické demokracie a já nevím čeho. A už vůbec Rusko není někým, kdo by nám mohl přinést záchranu. Leda možná zprostředkovaně v tom, že výsledek války poškodí systém liberální hegemonie a že jeho zhroucení by otevřelo spoustu nových možností i pro Českou republiku.

Před pár dny mi kolega odkaz na článek předlistopadového politického vězně a chartisty Jindřicha Koudelky, že „Rusko, vyvolené Boží prozřetelností, je zachráncem zachránce světa.“ A hned na začátku článku se dozvídáme, že evropská civilizace prý byla na vrcholu ve 12. století a od té doby upadá. Ano, čtete dobře, na vrcholu jsme měli být v době, kdy jsme byli jen takovou trochu zaostalejší kopií islámského světa, a když všechno dobré bylo teprve před námi. Osobní svoboda, racionální myšlení, věda, náboženská tolerance, vymýcení otroctví, posun od děsivé bídy a pravidelných hladomorů k dostatku pro všechny –to má být úpadek? Konec konců, dokonce ani konzervativní tradiční rodina v tom 12. století ještě neexistovala.

Co námahy, odvahy a statečnosti museli naši předkové vynaložit, než takový „úpadek“ získali!

Nicméně od liberálů mě dělí přesvědčení, že i ten středověký názor, se kterým ostře nesouhlasím, má být legitimní součástí současné debaty. Že nemá být jakkoliv omezován, ale rozsekán argumenty. A stejně tak i názor, že z Ruska můžeme čekat záchranu světa.

Nicméně proti liberálům… je to názor, se kterým naprosto ostře nesouhlasím, ale i on má právo být součástí debaty. Nemá být jakkoliv omezován, ale má být rozsekán pomocí argemntů. A stejně tak i názor, že u Ruska máme čekat záchranu světa.

O válečné porážce (26. 3. 2023)

Jsme smolaři. V roce 1989 jsme byli na straně poražených, v roce 2023 jsme zase na straně poražených. Takže další vlna drancování? Ano i ne. Nemůžeme čekat, že by moc přešla na čínského velvyslance tak, jako po roce 89 přešla na amerického. O vykradenou zemi nemá nikdo zájem. Přišli jsme o to nejcennější – kvalifikovanou pracovní sílu, a infrastruktura je po 30 letech spojenectví s EU a NATO ve stavu, že by potřebovala nový Marshallův plán. Nikdo nový nemá chuť nás kolonizovat. Vyjma džihádistických band.

Můžeme ale čekat utužení dosavadního režimu a postupnou izolaci od většiny světa. Taková měkčí verze severní Koreje.

To pro nás znamená vývoj války na Ukrajině. Jinak je Zelenského oznámení, že není schopen zahájit ofenzívu, skvělá zpráva. Nebudou zbytečně zabity další desetitisíce ukrajinských kluků. Ukrajina už nemá munici, nemá techniku a Západ není schopen dodat významné množství dalšího, protože sám nemá, a protože nemá ani výrobní kapacity. Obrana Bachmutu stála ukrajinské jednotky NATO příliš mnoho lidí i techniky. Zase měli nezávislí analytici pravdu, když se smáli novinovým článkům o tom, že Rusové údajně útočí ve vlnách a jsou hromadně masakrováni ukrajinskými obránci. Fungovalo to přesně obráceně.

A doporučuji pozorně sledovat zpravodajství z rusko-amerického setkání. Ten tón je až příliš postupimský. Vítězové debatují o novém uspořádání světa. Možná žijí čínský císař a ruský car v sebeklamu. Nebo svět vidí realisticky, a pak je sebeklam na naší straně.

O pozitivním mužském vzoru (26. 3. 2023)

Kdybych dostal korunu pokaždé, když narazím na článek o tom, že muži jsou zmatení, protože přišli o svou tradiční roli živitelů rodin, byl bych už milionář. Zajímavé je, že jsem se ještě nesetkal s mužem, kterému by takové „zmatení“ působilo problémy. Velké části chlapů se to týká jen velmi omezeně a další si velmi ochotně a snadno zvykli na novou roli, kdy po nich ženy vlastně nic nechtějí a život je po všech stránkách mnohem jednodušší. Zato potkávám spoustu žen, kterým takový svět příliš nevyhovuje.

Něco jiného jsou tragické případy mužů, jejichž životy byly zcela zničeny po rozvodu, kdy na ně zhrzená manželka poštvala profesionální genderové komando, případně s kombinace s falešným obviněním z násilí. Naprosto chápu, že mladí muži, kteří takový případ ve svém okolí mají, se nechtějí za žádnou cenu ženit. Nicméně to je jiná kapitola a se ztrátou roli příliš nesouvisí.

Jediná skupina mužů, která působí, že má s domnělou ztrátou tradiční role problém, jsou profesionální feministé z redakce Respektu, fakulty humanitních studií, Nadace otevřené společnosti a dalších podobných ústavů. Ti si z toho vybudovali slušně fungující živnost, píšou o tom eseje, udělují si ceny a navzájem si gratulují ke zmatkům nad ztrátou tradiční role.

Jak jsem si přečetl v časopise Heroine, mají teď konečně vzor nové mužnosti. Ukrajinského prezidenta – profesionálního herce, jehož chování překypuje lacinou manýrou, každý detail vzhledu je určován módními poradci, pózuje na obálkách módních časopisů a bez váhání pošle statisíce lidí na smrt, aby z toho bylo hezké video nebo hezký článek. A to i proti radám svých generálů, kteří ho občas upozorňují, že to umírání je zbytečné. Podle Heroine to je „emancipační ochranitelství“ a prý určitě povede k tomu, že Ukrajina bude hrozně moc LGBTx+. „Muži konečně dostali pozitivní vzor.“

O ideologiích (25. 3. 2023)

Z úvahy o levici a pravici:

Snažím se ideologie používat jako nářadí. Pro každý problém se hodí jiná ideologie. Když potřebujete oživit drobné podnikání a vrátit lidem chuť začínat nové věci, je nejlepší liberalismus. Když se hroutí společnost, je na místě sáhnout po konzervatismu. Když je společnost příliš rozdělena nebo přestane fungovat národní hospodářství, je to o nějaké rozumné formě socialismu. Na ohrožení zvenčí platí nacionalismus. Ten je hodně užitečný, pokud řešíte problém se vzájemnou solidaritou a sjednocením společnosti. A tak dále.

O studiu (25. 3. 2023)

K dotazům, jak funguje studium na Jungmannově národní akademii. Jako mlsání intelektuálních rozinek! To si prostě vyberu víkend Mezinárodní ekonomie s Ilonou Švihlíkovou. Nebo víkend Geopolitiky Číny, Ruska a střední Evropy s Oskarem Krejčím. Nebo Perspektivy západní civilizace v globálním světě s Ivo Budilem. Nebo Marxova stopa s Josefem Skálou.

Zaplatím školné (zpravidla 2 700 korun za víkend) a učitelé se mu budou věnovat v malé skupině do 15 lidí. Bude tedy dost prostoru pro debaty a taky dost prostoru nechat si vysvětlit něco složitějšího. Kromě zmíněného učitele se bude účastnit i druhý, s doplňkovým předmětem. Ke Krejčího geopolitice Hampl se střetem civilizací, k Hamplovým Metodám analýzy společenského vývoje Valenčík s teorií her. A tak dále.

A až budu mít zase chuť vyberu si něco dalšího.

O České poště (24. 3. 2023)

Česká pošta je v mizerném stavu a musí propouštět. Z vysokých manažerů, kteří jsou za její hospodaření odpovědní (a kteří berou platy, které tomu více než odpovídají), neodchází ani jeden! Zato přijde o práci víc než tisíc doručovatelek a pracovnic u přepážek, kterým není co vytknout.

Někdo může tvrdit, že se chování typické pro státní sektor, ale nevěřte tomu. Přesně takhle se chovají korporace, jejichž akcie jsou vlastněny různými soukromými investory a investičními fondy. Je to naprosto typické pro současný ekonomický systém. Výsledek není dán tím, jak dobře nebo špatně pracujete, ale tím, k jaké sociální třídě patříte. Nemůžeme se pak divit, že vyšplhat se nahoru je pro mnoho lidí důležitější než poctivost nebo sebeúcta.

Do určité míry tomu tak bylo ve všech dobách, ale málokdy předtím to mělo tak patologickou podobu.

O penězích (23. 3. 2023)

Kolik by měl člověk vydělávat? Přesně tolik, kolik potřebuje k tomu, aby mohl vést život, jaký mu vyhovuje. Když vydělává méně, zadlužuje se nebo mu něco podstatného chybí. Když vydělává víc, znamená to, že přichází o volný čas a kvalitu života. Obojí je špatné.

Samozřejmě, ne každý takový luxus má. Ale rozhodně by mělo být jedním z cílů politické diskuze dosáhnout stavu, kdy takový luxus bude dostupný většině lidí. A to i za cenu spousty regulací.

O vládnoucí třídě (22. 3. 2023)

Nová aristokracie nebo liberální oligarchie? Jak nazývat současnou vládnoucí sociální vrstvu (nebo vládnoucí třídu, pokud preferujete marxistické pojmosloví)?

Problém je v tom, že oba ty pojmy jsou v podstatě přirovnáním. Přirovnáním vyjadřujeme, že více jevů má stejné nebo podobné vlastnosti. Ale uvědomujeme si, že nejsou totožné. Když někdo prohlašuje Putina za Hitlera, nejspíš tím naznačuje domněnku, že Putin chce zabít miliony lidí v plynových komorách. Netvrdí ale, že by se jednalo o tutéž osobu.

Společenská vrstva, která dnes ovládá velké peníze a většinu politické moci, není samozřejmě totožná s žádnou vrstvou z minulých dob. Má ale některé společné vlastnosti s některými zaniklými aristokraciemi a některými zaniklými oligarchiemi. S žádnou z nich ale nemá společné všechny vlastnosti.

Z určitého typu aristokracií vidíme přejemnělost, slabošství, okázalé až zoufalé zdůrazňování odstupu od nižších vrstev, neustálé dokazování vlastní urozenosti apod.

Pro oligarchie zase bývá typické to, že moc je rozptýlená, nikdo konkrétní není odpovědný, nic není definováno, vše zůstává zamlženo. Nejsou ani jasné hranice, kdo je ještě příslušníkem takové oligarchie a kdo už ne.

A aby to nebylo tak jednoduché, současná vládnoucí třída má některé rysy, které byly historicky typické pro chátru – davovost, povrchnost, zaměření na okamžitý dojem, nulovou loajalitu…

Jana Kunšteková: Levné děvky a drahé děvky (22. 3. 2023)

Karim Ahmad Khan, žalobce, který za ICC v Haagu vydal zatykač na Putina za to, že odvezl děti z dětských domovů ve frontové oblasti na Ukrajině a umožnil jejich adopci v Rusku, je bezesporu hodně drahá děvka.

Tentýž muž totiž zjevně nevykázal žádné úspěchy ohledně zločinů Islámského státu, i když, jak píše Pavel Šik, působil tento britský právník jako asistent generálního tajemníka OSN a jako zvláštní poradce a vedoucí vyšetřovacího týmu OSN na podporu odpovědnosti za zločiny spáchané Daeš/ISIL v Iráku. ICC se tudíž takovými drobnostmi, jako byla genocida Jezídů v Iráku, tedy nejméně 5000 mrtvých a tisíce žen a dětí zavlečených do sexuálního otroctví, vůbec nezabýval. Děvku nikdo nezaplatil, nebo ji zaplatila souvěrecká strana. Nebylo třeba dovést nikoho k soudu k divadelnímu představení jako v případě Ruska. Koho by zajímaly nějaké děti někde v Iráku. Že životy iráckých dětí nemají prakticky žádnou cenu, věděla přece už Mařka Albrightová neblahé paměti…

Kurdové mají dodnes plná vězení zločinců ISIL, které nikdo nikde nechce. Kurdové z YPG také osvobodili mnoho jezídských dětí a pokud to šlo, vrátili je matkám. Ostatně Kurdové sami dnes už také nikoho nezajímají, frčí Ukrajina.

Jistě, něco z toho jsou domněnky, ale velmi pravděpodobné. Sleduj stopu peněz a moci.

Osiřelé ruskojazyčné děti v ruských rodinách jsou pro ICC větší zločin než děti, které islamisté z IS odvlekli vlastnoručně zavražděným otcům a matkám, prodávaným na trzích jako dobytek. A máme jasno, co je spravedlnost.

O morálce a racionalitě (21. 3. 2023)

Předevčírem v poznámce o Karlu R. Popperovi jsem napsal, že za úspěchem západní civilizace stojí strukturované racionální myšlení, tedy to, co označujeme jako vědecký přístup. Přímo se nabízí otázka, jestli za tím úspěchem není spíš desatero nebo jiná podobná morální norma.

Ono to nestojí proti sobě. Samozřejmě, že jsou silné důvody domnívat se, že je pro lidský život prospěšné, aby měl člověk v úctě své rodiče, nekradl, nesváděl vdané ženy atd. A že je to prospěšné i pro společenství, ve kterém žije. V tom smyslu jsou nadčasové mravní normy nenahraditelné.

Nicméně nejsme schopni jasně definovat, ve kterých obdobích se to dodržovalo nejvíc, a i kdybychom takovou evidenci měli, nemůžeme očekávat, že právě v těch obdobích se rychle zvyšovala životní úroveň a rostla válečnická moc. Což o empirické vědě jednoznačně platí.

O nerovnostech (21. 3. 2023)

„Důležitým poznatkem Karla Marxe bylo, že práva, jako individuální práva stanovená zákonem, vytvářejí nerovnost. Důvod je zřejmý. Lidé si nejsou rovni, takže ponecháni sami sobě budou mít různé životní výsledky. Ještě důležitější je, že vzhledem k tomu, že lidská společnost je definována nedostatkem, bude to mít nevyhnutelně za následek nerovnoměrné rozdělování výhod společnosti. Režim práv bude mít dopad na distribuční volby, protože ti talentovanější si budou nárokovat větší podíl na výhodách,“ píše Z-Man a shrnuje tím názor velmi rozšířený, nicméně naprosto chybný.

Za prvé. Naprostá většina rozdílů mezi lidmi je dána kombinací prostého štěstí (náhody) a toho, že každý zdědil něco jiného. Z-Man má pravdu, že různě pracovití a různě schopní lidé dosahují různých výsledků, ale to hraje ve skutečném životě jen menší roli.

Za druhé. Jak velké rozdíly jsou mezi těmi nahoře a mezi těmi dole, to není dáno jejich schopnostmi ani jejich povahami, nýbrž společenskými pravidly, na které oni sami nemají žádný vliv. Ten schopnější se vždy dostane výše. Ale někde to znamená dvojnásobný plat a stejnou lékařskou péči, jinde to znamená tisícinásobný plat a mnohem lepší lékařskou péči. Rozdíl ve schopnostech je ale pořád stejný.

Vlastně by to ani nestálo za řeč, kdyby tenhle stupidní omyl nepůsobil tolik škody.

Mimochodem, existuje pouze jeden jediný argument proti masivnímu přerozdělování. A sice ten, že by přerozdělovací byrokratický aparát získal příliš velkou moc, a že by tu moc mohl zneužívat. Nicméně v tuto chvíli nelze nevidět, že civilizační okruhy a společnosti, které se snaží nerovnosti zmírňovat, jsou mnohem úspěšnější než ty, které tomu dávají volný průběh.

Byť já osobně nerovnost nepokládám za zlo. Pokládám nerovnost za zlo tehdy, pokud lidi rozděluje do oddělených světů.  A pokládám za zlo to, že neexistuje jakási dolní hranice, pod kterou nikdo nemůže za žádných okolností klesnout.

O domácích úkolech (20. 3. 2023)

Myslíte, že když se cenzura stala jednou z určujících praktik současného politického režimu, zastaví se u speciálních citlivých politických záležitostí? Tak schválně, co řeknete na tohle.

Český rozhlas publikoval na svém webu článek, ve kterém se zeptali několika expertů, co si myslí o domácích úkolech ve školách. Expertů, kteří nejsou nijak kontroverzní. Snad by se mohlo říct mainstreamových expertů. Většina z nich se shodla na tom, že rušení domácích úkolů povede ke zvyšování sociálních rozdílů. Vzdělaní rodiče totiž přinutí své děti, aby se doma učily – i když to nebude striktně povinné. Méně vzdělaní rodiče se na to ale vykašlou. Současné rozdíly se tedy prohloubí. Aspoň podle expertů.

Včera (19. března) byl článek publikován, dnes (20. března) zmizel. Nebyl přesunut do méně frekventované části webu. Byl prostě vymazán.

Takže další věc, o které se už nesmí svobodně mluvit, jsou domácí úkoly ve školách. Žijeme v režimu, kde každý úředník nebo aktivista může zcenzurovat cokoliv, co ho napadne. Zlaté cenzurní úřady, kde byla aspoň jasná pravidla a jasná odpovědnost.

Náhled toho článku je ještě vidět ve vyhledávači. Stačí zadat Patří do školní výuky i domácí úkoly? Mají smysl, shodují se oslovení experti. 

Doplnění z 22.3: Dnes se ten článek znovu objevil. Na původní adrese. O důvodech mohu jen spekulovat, ale je celkem logické předpokládat, že byl zcenzurován, a když se o tom začalo mluvit, cenzor oplývající statečností typickou pro tyhle lidi to nechal v tichosti vrátit. 

O válečnictví (20. 3. 2023)

Odpověď na otázku telegramového kanálu neČT24.

Chtěli bychom Vás touto cestou poprosit o komentář ke slovům pana rezidenta Petra Pavla. V rozhovoru pro polský list Rzeczpospolita uvedl, že Ukrajina bude mít jen jeden pokus na zásadní protiofenzivu. Dodal, že pokud se nezdaří, bude nesmírně obtížné získat finance na další útok. Mohl byste jeho postoj posoudit? Znamenají tato slova, že pan prezident naslouchá přáním protestujících o snížení podpory Ukrajině?

Výrok pana prezidenta je ve shodě s názory solidnějších mezinárodních analytiků i expertů Pentagonu. Západ není schopen vést dlouhodobou opotřebovací válku proti Rusku. Nemáme k tomu ani dostatečné zásoby munice ani dostatek techniky ani potřebné výrobní kapacity ani potřebné výcvikové kapacity. Proto například RAND Corporation, hlavní konzultační partner Pentagonu, doporučil už v prosinci loňského roku zahájit mírová jednání  s Ruskou federací, i za cenu kompromisů.

Připravovaná ukrajinská ofenzíva bude posledním zoufalým pokusem zvrátit výsledek války. Pokusem s minimální šancí na úspěch. V podstatě jde o to, že další desetitisíce ukrajinských životů budou obětovány, aby západní politici a komentátoři neztratili tvář.

Výrok pana prezidenta potvrzuje, že se orientuje více na mezinárodní prostředí než na publikum v České republice. To je ostatně stejná strategie, kterou sleduje jeho slovenská kolegyně Zuzana Čaputová, když tweetuje v angličtině, bez slovenského překladu.

Zfanatizovaní gaučoví válečníci v České republice budou zpočátku zklamáni, ale poradci pana prezidenta dobře vědí, že tito fanatici se rychle přizpůsobí a osvojí si ty názory, které jim budou doporučeny. Případně včetně toho, že mír s Ruskem je žádoucí.

O Popperovi (19. 3. 2023)

Předevčírem jsem na své stránce publikoval text pana doktora Cardala. Publikoval jsem ho proto, že to je kvalitní text s důkladně vystavěnou argumentací. Nikoliv proto, že bych s ním souhlasil. Mám za to, že se pan doktor mýlí v těch nejzásadnějších věcech. Nicméně tomu budu věnovat samostatný článek.

Dnes se jen dotknu sporu o Karla R. Poppera. Mnozí konzervativci a mnozí konspirační teoretici jsou vůči Popperovi velmi kritičtí. Téměř vždy na základě toho, že si o něm přečetli nějaké stručné shrnutí, neporozuměli mu a do Popperova díla vůbec nenahlédli. Dokonce si pletou Poppera a jeho dlouholetého odpůrce Georga Sorose!

Popper postupoval tak, že se podíval na ta období západní civilizace, kdy se něco podařilo, zlepšily se lidské životy, objevily se zásadní vynálezy, Západ získal převahu nad jinými civilizačními okruhy apod. Podíval se, které události k tomu vedly, jak probíhala související debata a z toho všeho vydestiloval jakési zásady správného myšlení. Ty zásady shrnul do poměrně jednoduchých postupů, které je schopen aplikovat v zásadě každý. Neskrývám, že je pokládám za geniální. Jenže ve skutečném životě lidé nejednají racionálně a nechtějí aplikovat správné zásady. Jsou ovlivněni emocemi, svými zájmy, tlakem okolí a mnohým dalším.

To se, žel, týká i přístupu k Popperovu dílu. Popper například používal termín „otevřenost“, když popisoval správné posuzování teorií. Povrchní čtenář pak vidí slovo „otevřenost“ a začne psát o tom, že Popper prý podporoval volnou migraci (což je naprostá pitomost) nebo že máme být otevření představě 68 pohlaví (což je pitomost ještě větší).

O novém Vesfálském míru (19. 3. 2023)

Únorový projev Vladimíra Putina vzbudil v našich končinách pozornost především jeho komentáři k válce. Většina českého publika s jeho komentáři ostře nesouhlasí. Pochopitelně. Náš nepřítel má opačné názory než my. Jinak by to ostatně nebyl náš nepřítel.

Uniknout pozornosti by ale neměla jeho vize světa, která je vlastně skutečným multikulturalismem (na rozdíl od toho západně-neziskovkářského). Svět podle Putina vypadá tak, že v kanibalské zemi se budou navzájem pojídat, v islámské zemi kamenovat cizoložnice, v evropských zemích zavádět 68 pohlaví, u konfuciánců zase něco jiného. Nikdo do toho nebude těm ostatním mluvit a nikdo se nebude snažit zavádět to svoje jinde (nebo se snažit bude, ale jenom v rozumné míře).

Může to fungovat? Rozhodně lépe než recept západních intelektuálů, kteří se snaží nacpat ty všechny civilizace do jednoho města, promíchat a čekat, co bude.

Dokonce by to poskytlo více svobody. Kdo chce, ať se nastěhuje mezi kanibaly. Komu lidské maso nechutná, ať se přestěhuje nebo uteče jinam.

Jenže na druhou stranu, jsme schopní to akceptovat? Chtěli bychom žít třeba ve světě, kde v sousedních zemích existují trhy s otroky? Smířili bychom se s tím, že tam naši spoluobčané zajedou na dovolenou, koupí si za pár šupů otrokyni a na konci prázdnin ji zase prodají? Máme přijímat velvyslance země, kde se praktikuje nějaké děsivé mučení? Smířili by se obyvatelé muslimských zemí s tím, že si u nás děláme legraci z jejich domnělého proroka?

V putinovské verzi světa není žádný „četník“, který by řešil konflikty a vymáhal pravidla. Žádné další Spojené státy.

Zkrátka, jestli může fungovat svět, který by byl globální a zároveň rozdělený na civilizační okruhy, to nevíme. Ale je dost možné, že jsme na prahu Vesfálského míru po 400 letech. Míru, který neodstranil války, ale vedl k tomu, že války přestaly být vyhlazovací, protože v nich přestalo jít o ideály, ale „pouze“ o moc.

O strhávání vlajek (18. 3. 2023)

Kdyby došlo k revoluci a změně politického režimu, byl by pokus o stržení ukrajinské vlajky z Národního muzea pokládán za hrdinský čin, učilo by se o něm ve školách, na Den strhávání vlajek by bylo volno a někde v Praze by se tyčil žulový pomník, na kterém dělník a kolchoznice společně strhávají vlajku. Jenže k revoluci nedošlo a pachatelé činu jsou za rebely, kterými pohrdá nejen vládnoucí elita, ale i většinová společnost.

A naopak. Kdyby nevyšla americká válka za nezávislost, necítili bychom nejmenší sympatie k té chátře, co se tam tehdy opila a naházela do moře drahý čaj. Zloději a vandalové, nic jiného.

Jediný rozdíl je v načasování. Začíná velká změna nebo ještě nezačíná? Z toho logicky vyplývají tři možné strategie.

Za prvé. Neustále podnikat podobné akce a doufat, že se jednou trefíte do správné doby. Pravděpodobnost úspěchu blízká nula, ale kdo ví… třeba se jednou zadaří.

Za druhé. Pečlivě pozorovat situaci a stát se rebelem ve chvíli, kdy se režim hroutí.

Za třetí. Pracovat pro takovou změnu situace, aby byla systémová změna vůbec možná. Užívat si drobná rebelství v každodenním životě. Vědět, o co přesně usilujeme a proč. Tvrdě pracovat, prokazovat vytrvalost. Ideálně tak, aby nás to bavilo.

O umělé inteligenci (18. 3. 2023)

Tak jsem vyzkoušel umělou inteligenci, konkrétně Chat-GPT. Prý ví úplně všechno. Tak jsem se zeptal, jaké zná Hamplovy knihy. Ani jednu. Nejsem domýšlivý, takže chápu, že mě nejobsáhlejší databáze informací ve vesmíru nemusí znát. Upozornil jsem tedy supermozek, že jedna z knih je v prodeji na Amazonu. Nedokázal ji tam najít. Tak jsem mu poslal konkrétní odkaz. Kdepak, to je prý od nějakého jiného Hampla. Tak jsem napsal, že Hampl jsem já a supermozek neochotně uznal, že tam opravdu je moje kniha. Ale nic dalšího o mě neví.

Zkusil jsem knihy Ivo Budila. Stejný výsledek.

Ale pak mě napadlo zeptat se na Erika Taberyho (šéfredaktora Respektu). Okamžitě vysypal všechno jeho publikace.

Zkrátka, supermozek dosáhl vyšší úrovně. Už ví, co má vidět a co má raději přehlédnout. Špatná zpráva pro vrcholové manažery. Vypadá to, že brzy budou automatizovány i intriky, podrazy a papouškování politicko-korektních frází.

O chybných myšlenkách (17. 3. 2023)

Už mě začínají nudit všichni ti mudrcové, kteří odhalují, že kdysi dávno došlo k nějaké myšlenkové chybě, ta chyba se rozšířila a to způsobilo současné problémy. Možná to na začátku nebylo tak jasné, ale z té původně nevinné myšlenky to logicky vyplývá. Jde tedy vlastně jen o domyšlení do důsledků něčeho, co se stalo v 19. nebo 18. nebo 13. století.

Svatá prostoto! Copak jsou liberální intelektuálové, politici a manažeři schopní sledovat nějakou logiku? Vždyť znají jediný způsob argumentace – davovou konformitu. Před pár měsíci nespali strachy, že se vlády v Evropě zmocní krajní pravice. Ti stejní lidé teď horlivě obhajují nacistické symboly a znovuzřizován