Glosy za duben 2023

O veselých babičkách (30. 4. 2023)

Co se to stalo s ženami? Vždyť se chovají jako muži!, stěžuje si esejista John Mac Ghlionn na stránkách European Conservative. Asi každý slyšel o té nechutné záležitosti, jak odporní evropští padesátníci jezdí do Thajska kupovat si dvanáctileté holčičky. Mac Ghlionn ale upozorňuje, že zrcadlově totéž se děje s opačným pohlavím. Evropanky důchodového věku jezdí za sexem do Gambie a okolních černošských zemí. No, ono to není úplně totéž, protože těm černým chlápkům není dvanáct, ale třeba dvacet.

Nicméně děje se to a nová věc to není. Německé ženy podnikají sexuální turistiku do Afriky už minimálně celou generaci. Ostatně, v arabských zemích vyrostla celá vrstva mužů, kteří posilují, krášlí se, učí romantickému chování, aby byli profesionálními milence starších Evropanek. Podle všeho to berou jako běžné povolání a kupodivu to nijak není v rozporu se zásadami islámu. Najednou nevadí, že muslimský muž je v roli děvky vůči nevěřící ženě. Když je za to dost peněz.

Ještě zajímavější je to na straně těch žen. Ve všech dobách a kulturách platilo, že sex je ženský zdroj. Ženy poskytují sex, ženy jej vyměňují za něco jiného. Má to biologický základ, je tomu tak u téměř všech savců a souvisí to s plozením. Proč je to najednou otočené?

Pracovní hypotéza, že říká, že se lidé stárnou tak, jak s tím biologie nepočítala. Po tisíce let většina žen rodila děti až do smrti. Až v druhé polovině dvacátého století vznikla situace, kdy ženy žijí desítky let po skončení reprodukčního období. V poslední generaci jsou navíc v dobré fyzické kondici a často v lepší psychické kondici než v mládí. A začalo jich být tolik, aby si vytvořily vlastní kulturu, systém zvyklostí a vlastní pohled na morálku.

Je to patologické? Je to příznak úpadku? Ne nutně. Prostě se přizpůsobujeme.

O jaderné energii v Americe (30. 4. 2023)

Znova a znova slyšíme, že Američané získávají výhody na úkor Evropy (a do určité míry to je pravda) a znova a znova to s Amerikou dopadá stejně špatně jako s Evropou. Naposledy s jadernou energií. Klimatičtí šílenci nutí evropské vlády zavírat elektrárny a nestavět nové, a to za aktivního přispění sorosovských skupin, a často i amerických velvyslanectví. A hle! Už to mají doma taky. Americká Komise pro jadernou bezpečnost (což je obrovský úřad, nikoliv komise) svými regulacemi fakticky zamázla celou příští generaci jaderných elektráren. Udělala to jednoduše – požadavkem nulové tolerance. Nikdy a za žádných okolností nesmí být nic a nikdo vystaven vlivu radiace. A to ani tak nízké, jaká je běžná v přírodě.

Jestli to dobře chápu, působí v Komisi pro jadernou bezpečnost ta podivná bytost, co krade na letištích kufry s použitým dámským prádlem a pak se v něm fotí na sociální sítě. Prý je to superexpert. Jestli mají takových plný celý dům, nedivím se.

O konzervatismu a barbarství (29. 4. 2023)

Druhý postřeh z článku o Guillaume Faye. Záchrana západní civilizace a jejích hodnot nemůže spočívat ve lpění na nějakém historickém uspořádání nebo historických institucích. To může snad zpomalit zavádění nějaké nové formy destrukce, ale nemůže to proces destrukce zastavit. Faye místo toho navrhuje „archeofuturismus“ – myšlenkový směr zaměřený na radikální technologické inovace. Směr, který počítá s tím, že se společnost vyvíjí, ale že se vyvíjí podle svých vlastních pravidel – nikoliv podle logiky jiné civilizace.

Pro lidi na Západě by to mohlo být naprosto přirozené, protože inovace, rychlé změny, věda a technologie patří ke klíčovým prvkům našeho historického dědictví. V tom jsme v nesrovnatelně lepší situaci než muslimové, ale i než Afričané, Latinos atd.

Bez toho by byl návrat do minulosti pádem do barbarství.

O proražení dalšího dna (29. 4. 2023)

Martin Konvička:

Mám pocit, že PePa so Zuzou (tím je myšlen ten rozkošný párek, který dělá prezidenta u nás a na Slovensku) prorazili další dno.

Protože když se Kyjev tváří jako “ochránce krymskotatarského národa – ano, ten samý Kyjev, který šlape po menšině maďarské, rumunské, prý i řecké, a to nemluvím o ruské – je to veliké chucpe.

A když se do toho pletou ti dva, kteří fakt o historii a spletitostech krymských dějin nemůžou mít šajn (chce to trochu studia, vhledu do poměrů, infomaci o kolaborace “krymských Tatarů” s Hitlerem, i o vazbách na mocenské zájmy turecké) – je to trapas.

Přesně na “tatarskou kartu” jsem hodně myslel už v roce 2014. Bylo celkem jasné, že ji někdo vytáhne. Ale že to bude – na ponoukání Angloameričanů – to jelito PePa, to mě tenkrát napadnout nemohlo.

O Rakušanovi a transkách (28. 4. 2023)

Masaryk zrušil šlechtické tituly, Rakušan chce zrušit pohlaví. Jeho nová iniciativa spočívá v tom, že každý si může nechat zapsat do občanky jakékoliv pohlaví podle momentální chuti. Osobně nevím, jestli mám být proti. Je rozhodně lepší, aby nějaká holka chodila pár let s pánskou občankou a pak se vzpamatovala, než aby si nechala zničit tělo umělými hormony nebo se dokonce nechala rozkrájet. Ale úplně nejrozumnější by bylo jít maďarskou cestou – zvýšit kvalitu psychologického a psychiatrického poradenství (dnes už je jasné, že drtivá většina „pohlavního nesouladu“ jsou jen nerozpoznané diagnózy typu schizofrenie), nechat ty iniciativy jako soukromou záležitost a především před tím chránit děti a dospívající.

Zajímavé je, že proti Rakušanovi šíleného nápadu vystupují i někteří z těch, kdo kastrací (teď vznešeně označovanou za změnu pohlaví prošli). Je to výraz obrovské statečnosti. Kdo by chtěl, aby celé jeho široké okolí vědělo, že je „přeoperovaný“. A k tomu mohou očekávat tvrdé útoky ze strany profesionálních aktivistů.

Nepřejeme si být používáni radikálními organizacemi a politiky jako štít k prosazování medicínsky i společensky kontroverzních požadavků,“ píše se v jejich prohlášení. A dále: „Žádáme, aby nebyly přijímány žádné legislativní změny bez veřejné debaty, která vyústí do společenské shody. Není možné, aby zákon, který se týká základních životních a hodnotových jistot naprosté většiny populace, byl přijat bez širokého společenského konsenzu.“

Ano, každá transka je rozumnější než současný ministr vnitra a jeho poradci.

Zmíněné prohlášení je zde.

O Lipavského kravatě (28. 4. 2023)

Máloco je absurdnější než oblek a kravata na rozkydlém těle bakaláře Lipavského. Nejde ale o to, že nesportuje. Jde o to, že oblek a kravata jsou především symboly. Jsou znamením toho, že člověk má úroveň (čím se rozumí, že zvládá kulturní kódy vyšší třídy). Jsou znamením, že člověk dokáže porozumět některým složitějším záležitostem nebo to porozumění aspoň předstírat. Že si odpustí určité chování a některé výrazy, které patří k dlaždičům po několika pivech.

Naprostá většina obyvatel, která obleky nenosí, rozumí tomu, že když na sebe oblek na pár hodin navlečeme, chováme se těch pár hodin nějak jinak. Slušněji. Slavnostněji. Zdrženlivěji.

U diplomata to není samoúčelné. Ukazuje to příslušnost k určité komunitě profesionálů a související schopnost hájit zájmy svého státu.

Jenže když tohle všechno nedokážete pochopit, pak se může stát, že místo elegance pokřikujete, že je někdo klaun. Že to shodou okolností pokřikujete na veterána, který je v oboru vysoce respektován. A že tím urazíte celou diplomatickou komunitu. To se to pak bude vyjednávat!

Nic z toho bakalář Lipavský netuší. Asi jako když opice najde sako s blýskavými knoflíky a pokouší se namotat si je na hlavu.

Co původně v plánu nebylo (27. 4. 2023)

Na Délském potápěči vyšel před pár dny článek připomínající jednoho z klíčových myslitelů nové pravice Guillaume Faye. Přiznám se, že když jsem jeho knihy četl, docela mě nudily. Výtah z jeho myšlenek na Délském potápěti je vlastně zajímavější.

Tentokrát vypíchnu z těch všech myšlenek jeden postřeh. Spojení americké finanční oligarchie a islámu. Ta oligarchie bývá povrchně označována za židovskou, což je pravda v tom smyslu, že je tam hodně lidí židovského původu, a že dost z nich je aktivní v židovských komunitách. Jenže toho nevyužívají k prosazení nějakého pro-židovského nebo pro-izraelského programu. Většina z nich dokonce fandí Palestincům proti Izraeli.

Naproti tomu spojenectví USA a radikálního islámu opravdu funguje. Dokumentuji to v Prolomení hradeb dvojce. Funguje už od 50. let, kdy američtí stratégové přišli s tím, že radikální islám má být údajně přirozeným spojencem „křesťanské Ameriky“ proti „ateistickému Sovětskému svazu“. Američani podporovali nejrůznější džihádisty, včetně těch nejšílenějších magorů, v naději, že požár přeskočí i do Sovětských republik. A nějakých výsledků dosáhli. Pak Sovětský svaz skončil a Amerika pokračovala v podpoře radikálního islámu – tentokrát proti Rusku. Konec konců, i radikalizace Čečenců je společná saudsko-americká práce.

A nakonec už ani nevědí, proč to dělají a džihádistické lobbistické skupiny získaly významný vliv v amerických bezpečnostních složkách. To asi původně v plánu nebylo.

O černých stavbách (26. 4. 2023)

Že nejsou byty, to má spoustu příčin. Komerční výstavba se zaměřuje tam, kde jsou nejvyšší zisky. A to rozhodně nejsou byty pro mladší pracující páry s průměrnou mzdou. Státní správa byla fakticky koupena developery. Pokračující likvidace některých venkovských oblastí a sestěhovávání lidí do velkých měst. A další.

Vedle toho ztrácíme na i druhé frontě – mezi rodinnými domky. Předpisy jsou tak přísné, že požadují mnohonásobně luxusnější stavbu, než jaké se běžně budovaly před pár lety a jaké by stačily i dnes.

Jenže to není situace historicky ojedinělá. V jiných dobách a za jiných okolností se to řešilo tak, že spontánně vyrůstaly mraky černých staveb, povolení nepovolení, na každém kusu země, který se podařilo obsadit. Konec konců, pamětníci si možná vzpomenou na Sicův film Střecha. Je vlastně šokující, že něco takového neprobíhá. Žijeme přece v době, kdy vládní strana okázale ignoruje veškerá zákonná omezení vůči drogám a všemu možnému. Ti správní pokrokoví se nenechají omezovat a jsou schopni kdykoliv zorganizovat demonstraci, lepit se k silnici, rozpoutat mediální kampaň a prosadit téměř cokoliv. Že by si neuhájili načerno postavené domky? Že by jim ministr Bartoš neupravil předpisy? Je vlastně šokující, že to neexistuje.

Asi hlavně proto, že v těch kruzích nevznikla kultura „já si to tedy zařídím.“ Místo přirozeného rebelství, kdy se mladí lidé zařídí po svém, vznikla kultura dotací, byrokracie, politické korektnosti a dokonalé poslušnosti. A tihle lidé mají tu drzost nadávat důchodcům, že prý nemají být tak závislí na státu!

Rebelské typy mizí z Prahy a někde na venkově se zařídí, včetně toho bydlení.

Znovu o televizním násilí (26. 4. 2023)

Před pár dny jsem tu připomněl příběh televizního násilí. Mnoho let to vypadalo, že násilí na televizní obrazovce vede k nárůstu počtu násilných trestných činů. Diskutovalo se o tom, vedly se o to politické zápasy, něco se skutečně podařilo omezit… a ve skutečnosti byl ten názor mylný.

Jak se mohlo tolik expertů tak šeredně mýlit? Snadno! V ordinaci mají vždy konkrétního člověka a vychází tedy z jeho příběhu, nebo z mnoha takových příběhů. Jejich případ jim vypráví, jak se vyvíjí jeho život a vždy v tom hraje roli, že něco viděl v televizi. Je tedy logické, že obrazovka měla vliv.

Jenže expert před sebou nemůže mít „alternativní život“ stejného člověka. Kdyby tehdy ten televizní pořad neviděl, odvíjel by se jeho život jinak? Díky statistikům už víme, že neodvíjel (respektive, že počet lidí, kterým to opravdu změnilo život, je zanedbatelně nízký). Jenže to psycholog nevidí. Proč mu o té stejné televizní scéně nevyprávěli i ti bezúhonní, pokud s nimi hovořil? Nebylo to proto, že by ji neviděli. Ale byli na jiné životní dráze, měli jiné myšlenky a tak jim to neutkvělo v paměti.

Na stejný metodický problém narážíme i s pornografií. Ti, kdo vycházeli z detailního pozorování jednotlivých případů, ti měli pocit, že musí vést k násilnosti. Statistika ale ukázalo, že tomu tak není. Čímž není řečeno, že pornografie není nikdy škodlivá, zejména pro mladší muže. Může způsobovat závislosti, může vést k zanedbávání jiných oblastí života nebo k tomu, že konzument věnuje méně energie dobývání skutečných žen. Může to vést k nerealistickým představám o tom, jak se chovají skutečné ženy. Ale násilník, který přepadává ženy na ulici, to nedělá proto, že se někdy podíval na porno.

O bratrství (25. 4. 2023)

„Musíme mít na paměti, že jsme přece bratři,“ řekl izraelský premiér v dnešním výročním projevu. To je něco, co by mělo hrát roli v životě každého národního státu. A je katastrofa, že se to ztrácí. I ti lidé, proti kterým vedeme studenou občanskou válku, jsou můj národ, můj jazyk a moje krev. Zní to neuvěřitelně, ale ano. Dokonce i premiér Petr Fiala. Ano, dokonce i řeporyjský vepř Pavel Novotný. Ano, i oni jsou moje krev.

Je naprostá katastrofa, když část národa začne pociťovat silnější solidaritu vůči zahraničním spojencům (nebo odpůrcům těch spojenců) než vůči spoluobčanům. Musíme mít na paměti, že jsme přece bratři.

Nic nepochopili, nic se nenaučili (25. 4. 2023)

Máloco vypovídá o problémech naší civilizace tolik jako tento citát mediálně nejúspěšnějšího ekonoma naší doby Lukáše Kovandy. Ale nejde jen o něj. Doslova to samé bychom mohli slyšet třeba od Markéty Šichtařové, Hany Lipovské, Vladimíra Pikory, a konec konců i Václava Klause. Nebo kohokoliv od Svobodných.

Ekonom nejprve konstatuje, že se výroba elektromobilů přesouvá do Číny, a že s sebou bere i „know-how, pracovní místa a technologie.“ Pak jasně říká, že „západ musí změnit model svého ekonomického fungování.“ Výborně! A jak se má změnit?

Prý je zapotřebí „volné ekonomické soutěže“ a „ekonomické racionality“, tedy orientace na maximální zisky. Jenže volná ekonomická soutěž a ekonomická racionalita přímo vedou k přesunu výroby tam, kde jsou nejnižší náklady. Tedy do Číny. Kruh se uzavírá. Čím více to napravujeme volným trhem, tím horší jsou výsledky. Tak to ještě víc napravujeme. Tak jsou výsledky ještě horší…

Ti lidé jsou schopni nadávat na poměry, ale absolutně nejsou schopni pochopit, co se děje, natož přispět k nápravě. Mozky jsou příliš poškozené neoliberální (či, chcete-li, neoklasickou) ekonomickou teorií.

O televizním násilí (24. 4. 2023)

Před pár dny jsem upozorňoval na výzkumy počítačových her, kdy metaanalýza ukázala, že zobrazování spoře oděných dívek a jejich spojování s násilím se nepromítá do chování hráčů v reálném životě. Něco podobného proběhlo už před lety s televizí.

Od konce 50. let do začátku 70. let přibývalo v USA násilných trestných činů a někteří experti přišli s logickým vysvětlením. Je to tím, že je tolik násilí předváděno na televizních obrazovkách. Viděno dnešníma očima by nám přišlo směšné, že televizi šedesátých let někdo může pokládat za násilnou, ale proti tomu, na co byli lidé zvyklí, to byl výrazný rozdíl.

Zformovalo se tedy hnutí za odstranění neslušného a násilného obsahu z televizních obrazovek. Hnutí získalo podporu milionů lidí, hrálo roli ve volebních kampaních a dosáhlo i nějakých úspěchů.

Až po čase přinesli statistici prosté vysvětlení. Pokaždé, když se zvýší procento mladých mužů v populaci, vzroste taky počet násilných trestných činů. Nic jiného v tom není. Když se zvedne porodnost, za dvacet let bude o něco násilněji. Podle stejné teorie mělo násilí v osmdesátých letech ubývat. To se opravdu stalo.

Dočasným omezením zobrazování násilnosti na obrazovkách nevznikla žádná škoda. Není třeba toho omylu litovat. Nicméně pravdou je, že televize v tom byla nevinně.

O světě po kauze Assange (24. 4. 2023)

O tajných dokumentech uniklých z Pentagonu jste už možná četli. Také o tom, že byl zatčen Jack Teixeira, mladý muž, který ty dokumenty vynesl a zveřejnil ve skupině na sociální síti. Nešlo ovšem o klasickou špionáž. Ta by vypadala tak, že by to vynesl a prodal Rusům. K tomu nedošlo a dokumenty ani neobsahovaly nic, co by už Rusové dávno nevěděli. Průšvih spočívá v tom, že tajné dokumenty ukazují, že politická reprezentace systematicky lže americké veřejnosti. Že NATO je na Ukrajině mnohem méně úspěšné než se uvádí v oficiálních prohlášeních.

Ještě před generací se odhalování vládních zločinů pokládalo za správné a záslužné. Jenže od kauzy Assange je všechno jinak. Někdo může namítat, že v Rusku a Číně to není lepší. A bude mít pravdu. Jenže náš politický názor je založený na tom, že my nejsme jako oni. Oni jsou diktatury, my jsme demokracie. Je to udržitelné?

Hampl na Arktosu (23. 4. 2023)

O privatizaci (23. 4. 2023)

Včera jsem publikoval komentář Tomáše Měšťana o privatizaci nemovitostí České pošty. Majetek, který byl vytvářen po staletí, bude za pár měsíců prodán a vzhledem k okolnostem dramaticky pod cenou.

V tomto ohledu je zajímavé, jak motiv privatizace zcela zmizel z debaty v jiných zemích. Zkušenost z osmdesátých let je taková, že je nemyslitelné privatizaci obhajovat, natož prosazovat další. To je stanovisko napříč politickým spektrem.

To neznamená, že by každá privatizace musela být špatná. Když je státní podnik Restaurace a jídelny rozdělen tak, aby desítky soukromníčků mohly provozovat svoje vlastní hospody, je to ku prospěchu všem. Ale předat velký majetek ze státních rukou do rukou jiné obrovské organizace? Jaký prospěch z toho může vyplynout, kromě úplatků pro politiky?

O českém prezidentovi a maďarských dětech (22. 4. 2023)

Tak panu prezidentovi prý vadí, že nežalujeme Maďarsko. A proč máme žalovat Maďarsko? Protože Maďaři se rozhodli, že budou svoje děti chránit před zločinci, kteří se snaží zpochybnit jejich pohlavní identitu, rozvrátit jejich psychiku, cpát do nich hormony a případně je kastrovat. Aby nedošlo k mýlce, z hlediska dopadu na dětskou psychiku není působení transgenderových skupin méně škodlivé, než kdyby do škol chodili pedofilové a cpali dětem do pusy své penisy. Je to méně odporné, ale nemá to menší dopady.

Když to panu prezidentovi připadá tak skvělé, ať to aplikuje ve své rodině. Ať navléká do růžových šatiček své syny.

Nicméně má to i praktickou dimenzi. Jak to souvisí se zájmy občanů České republiky? Co je českému prezidentovi vůbec do toho? Copak se jedná o české děti? Nebo ten útok na maďarské děti měli provádět Češi?

Český prezident kope za sorosovské skupiny a ani se namáhá předstírat, že jde o české zájmy. To není dobrý začátek vládnutí.

O magnátech (22. 4. 2023)

Před časem jsem tu upozorňoval, že Andrej Babiš a nesmírně velmi bohatí lidé nejsou žádní oligarchové (i když se jim tak říká), protože nejsou součástí skupiny držící politickou moc. Pro své politické záměry si musí kupovat podporu nové aristokracie (liberální oligarchie) – s různým úspěchem. Někdy prosadí všechno, co potřebují, někdy částečně, někdy vůbec nic. Často nestačí, že platí, ale musí se pitvořit a ponižovat. A někdy se ta vrstva úplně obrátí proti nim – jako v případě Andreje Babiše nebo Elona Muska.

Navrhuji nazývat je magnáty. Jedna z mála zemí, kde magnáti významnou složku vládnoucí oligarchie, je Maďarsko. Což je dost možná jedna z mála realistických cest k pozitivní změně. Pokud by se místní magnáti vzepřeli globální oligarchii („globální“ znamená už jen vládnutí v západním civilizačním okruhu), museli by se opírat o nižší vrstvy. Tedy vytvoření aliance různých sociálních vrstev.

O sexu v počítačových hrách (21. 4. 2023)

Když muži hrají počítačové hry, ve kterých vystupují spoře oděné ženy (často prostitutky, volavky nebo oběti násilí), nebude to mít za následek, že budou i v reálném životě vnímat ženy kolem sebe jako potenciální spoře oděné sexuální objekty? Nebudou je brát méně vážně? Nebudou se k nim chovat přezíravě?

Některé výzkumy totiž tvrdí, že to tak je. Jiné výzkumy zase tvrdí, že tomu tak není. Naštěstí existuje nástroj zvaný metaanalýza. To porovnáte různé parametry těch studií a jejich výsledky a hledáte souvislosti. V tomto případě vzali badatelé 18 studií zaměřených na dopady erotiky v počítačových hrách, porovnali výsledky a použité výzkumné metody. O výsledku referuje Psychology Today.

Ukázalo se, že víc je studie otevřená subjektivnímu hodnocení (místa, kde vědec může výsledek zkreslit vlastními názory), tím častěji dospívá k závěru, že erotika v počítačových hrách ovlivňuje hráče i v reálném životě. Čím víc je studie čistě matematicky objektivní, čím častěji dospívá k závěru, že reálný život ovlivněn není.

Zkrátka, ukázalo se, že hlavním faktorem, který vede k výsledku „herní erotika zasahuje do života“, není ani věk, ani výchova ani pití alkoholu ani nic jiného, ale předsudky výzkumníků, respektive výzkumnic. Hodně studií totiž dělají radikálky z genderových center.

“Jakkoli mohou být videohry pro mnoho lidí urážlivé, naše analýza ukazuje, že nepoškozují psychickou pohodu hráčů ani nepřispívají k sexismu či misogynii,” uvádí se v metaanalýze.

O hrozící zradě globalistických ideálů (21. 4. 2023)

Další kandidát na amerického prezidenta Robert F. Kennedy Jr zaujal ostře protiválečný postoj. Jak včera prohlásil, na každého zabitého ruského vojáka připadá osm zabitých ukrajinských vojáků, což je poměr, který se nedá ustát. Asi neví, že jsou v zásobě ještě Češi, Slováci a Poláci. Mladý Kennedy je známý nejrůznějšími kontroverzními výroky, takže není nutné jej brát jako autoritu. Prostě zopakoval dříve publikované odhady amerických nezávislých analytiků.

Významnější je, že se pomalu blíží prezidentská kampaň, kde bude většina kandidátů jasně protiválečných a senilní prezident bude muset vysvětlovat, proč utrácí desítky miliard dolarů a ohrožuje americkou bezpečnost kvůli sporu dvou druhů Rusů. Co nejrychlejší ukončení války za jakoukoliv cenu už začíná být i v zájmu prezidenta Bidena. Obávám se, že dychtivé české gaučové válečníky čeká další zrada.

O třídění lidí (20. 4. 2023)

Z předmluvy k Benoistově eseji o rasismu:

“Při četbě Benoistova eseje si čtenář také uvědomí, že na základ toho, co může být označováno jako rasismus, narážíme pokaždé, když rozdělujeme lidi podle nějakého znaku a hledáme mezi nimi rozdíly. Třeba rozdíly ve vlastnostech nebo ve schopnostech nebo chování. Jsou zrzavé ženy vášnivější? Mají děti hudebníků více hudebního talentu? Mají více výtvarného talentu? To už jsou vlastně rasistické otázky. Problém je ale v tom, že hledání pravidelností a souvislostí mezi jevy je základem racionality. Bez toho, co může být interpretováno jako rasismus, by neexistovala biologie, medicína, psychologie, antropologie, ekonomie ani žádná jiná nauka o lidských záležitostech.”

O bohatství národa (20. 4. 2023)

Probíhá diskuze, jestli šetřit nebo zvyšovat daně. Ani jedno nevede k cíli. Nemůžete udanit populaci až k smrti, a na druhé straně ještě nikdy nikdo se neprošetřil k blahobytu. Ani země, ani podnik ani domácnost.

Samozřejmě, že by se měly ucpat díry. Třeba korporace, které ukrývají před zdaněním minimálně 600 miliard ročně. Pro členy jejich představenstev už dávno měla být samostatná věznice, protože by se do normálních nápravných zařízení nevešli. A státní správa v mnoha směrech nesmyslně rozmařilá. Kdeže jsou časy, kdy na osobní výdaje milenky francouzského krále šla pouhá čtvrtina státního rozpočtu. Ale nedělejme si iluze. Lepší vláda by to trochu zlepšila, ale to je taky všechno.

V té diskuzi chybí to hlavní. Když chybí peníze, je přece zapotřebí vytvářet zdroje! Potřebujeme plány jak rozběhnout nová ekonomická odvětví, zahájit nové aktivity, postavit něco, co bude vydělávat peníze apod. Nebo dát lidem takové vzdělání, které je učiní produktivnějšími. Zkrátka, změnit zemi tak, aby i při mírném zdanění mohlo být vybráno dost. Nechci teď řešit, jakou část práce mají udělat státní zaměstnanci a jakou soukromníci. Ale vláda je odpovědná za to, že se to stane.

Pokud nedokáže zvelebovat národní ekonomiku a ani to dokonce nemá v úmyslu, pak mají pravdu libertariáni, že to není nic jiného než loupeživá banda.

O umělé inteligenci (20. 4. 2023)

K čemu je dobrá umělá inteligence? Třeba k tomuhle. Existují lidé, kteří trpí těžkými depresemi, které jim dělají ze života peklo a které těžce dopadají i na jejich okolí. Příčina je chemická, neodstraníte to žádným cvičením, pravidelným životním rytmem ani vystoupením komiků. Sebevražda je nakonec celkem pochopitelné řešení. Jenže dnes už také existují léky, které to zmírňují, takže ti lidé mohou normálně žít. I jejich okolí.

Jenže to má i druhou stránku. Nadužívání. Předepisování antidepresiv lidem, kteří by to vlastně nepotřebovali. Závislosti. Poškození. A samozřejmě výrobci tlačí, aby se užívalo více a více. Můžete to kritizovat, ale to vám nepomůže v konkrétních případech. Je to opravdu zapotřebí? Hrozí vznik závislosti?

Přitom různá antidepresiva už braly miliony lidí. O každém z nich je zaznamenáno, k čemu to vedlo. U nového pacienta by se tedy dalo s vysokou pravděpodobností odhadnout, jaký je optimální postup – čistě na základě statistiky. Podívat se na výsledky těch, kteří mu jsou v různých směrech nejpodobnější, jak na ně zabraly různé postupy. Jenže nemůžete chtít, aby lékař projížděl různé databáze, počítal korelace, konstruoval koeficienty a podobně. I kdyby to uměl, nemá na to čas. Tak se prostě spolehne na svoji intuici, často ovlivněnou tím, že byl na nějakém školení organizovaném výrobcem preparátu.

Na pár místech se už ale rozbíhá jiný postup. Lékař požádá o pomoc umělou inteligenci, ta během chvilky najde databáze, zpracuje neuvěřitelné množství dat a poskytne podklady. Použije model, který dali dohromady profesoři na fakultě s profesionálními matematiky. Více lidem se tak dostane pomoci a riziko závislosti či jiných problémů prudce klesne. Možnost manipulace umělou inteligencí je přitom omezená, protože existuje několik konkurenčních umělých inteligencí.

Není to skvělé? Je to skvělé.

O nechuti válčit (19. 4. 2023)

Ono je to všude stejný. Což se netýká Židů, ale války. Aby nedošlo k mýlce.

Naprostá většina obyvatel Iránu nesnáší Židy. Ale jenom nepatrná část z nich má chuť válčit s Izraelem. „Proč? Copak je to náš byznys? Probíhá přece nějaký konflikt mezi palestinskými Araby a izraelskými Židy. Co s tím máme společného?“ Tak to shrnuje profesor iránské univerzity Sadegh Zibakalam.

Jakkoliv je to prostředí civilizačně jiné, některé věci jsou podobné. Třeba to, že je velmi snadné přesvědčit lidi, že nějaký jiný národ je banda zlodějů, debilů, smradlavých špinavých lenochů a já nevím, co ještě. Ale je prakticky nemožné lidi přesvědčit, aby riskovali či přinášeli oběti kvůli válce. Pokud už válka začne, to je něco jiného. To už lidé mají tendence semknout se za vlastními vůdci.

O křehkosti a síle (19. 4. 2023)

I v Americe se už začíná veřejně mluvit o tom, že vyvlastnění ruských devizových rezerv poškodilo víc než Ameriku než Rusko. Z dlouhodobého hlediska nesporně. Na jedné straně poškodíš soupeře, když mu sebereš jeho peníze. Jenže to taky znamená, že když se to stalo jednomu soupeři, může se to stát i všem dalším. A potenciálním soupeřem Ameriky je úplně každý. Nastává tedy útěk od dolaru. Dolarů se zbavují diktátoři, rozumné vlády, vlastníci nerostných surovin… ale třeba i japonští střadatelé. A když nepotřebujete dolary, nepotřebujete ani služby amerických bank. Jenže Amerika nic jiného nemá.

Proč tomu tehdy američtí bankéři nezabránili? Vždyť přece bylo nabíledni, že to tak musí skončit a že dopady sankcí na americký bankovní sektor budou děsivé. Nějak to nejde dohromady s představou těch všemocných, co všechno řídí.

Moje vysvětlení ukazuje na postupující debilizaci. Ještě před deseti či patnácti lety by si bankéři dokázali spočítat, jaké to bude mít dopady na jejich zisky, a dokázali by si prosadit, co potřebují. Dnes už jsou jen součástí davu vlečeného iracionálními impulzy. Druhou stránku věci pak představuje zranitelnost vůči extrémistickým skupinám, které si samy vypěstovali. Obrovská síla i obrovská křehkost zároveň.

O králi a papeži (18. 4. 2023)

Jedním z motorů vývoje středověké Evropy byly téměř neustálé spory mezi církví a státem. Aspoň to tvrdí převládající výklad. Tyto rozpory vytvářely určitý prostor pro lidskou svobodu a pro prosazení spousty pozitivních věcí. Splynutí státu a církve – to je model orientální despocie.

Obávám se, že něco podobného máme za sebou, i když v menším. Spor velkých peněz a radikální levice. Obojí bylo celkem mocné a jejich neustálý spor vytvářel prostor pro civilizační rozvoj.

V posledních desetiletích se obě tyto strany slily v jednu. Slily se tak, že po přechodu od obyčejných podniků k nadnárodním korporacím se stal kapitál tak silným, že si tu druhou stranu prostě koupil. Těch pár levičáků, co se koupit nedali, ti byli hozeni přes palubu i svými soudruhy. Chtějí zbrojovky válčit? No tak je levice nadšeně válečnická. Vadí prodejním oddělením, že zákazníci mají nějaké preference, které jim brání kupovat víc výrobků? Tak se ty zpátečnické preference odhalí jako utlačovatelské. Chtějí lidé vzdělání, a chtějí schopnost kriticky posuzovat, co jim marketingová oddělení vnucují? Tak se zjistí, že tradiční vzdělání je koloniální a rasistické. Chtějí dělníci lepší postavení? Tak se začne zdůrazňovat, že dělníci jsou vlastně utlačovatelé a že stát musí chránit především utlačovanou menšinu – členy představenstev s nejasnou pohlavní identitou. Vyrůstají osobnosti schopné postavit se korporátní byrokracii? Tak progresivní levice zjistí, že to jsou sexističtí rasističtí dinosauři.

Funguje to perfektně pro obě skupiny. Ale západní civilizační okruh destruován.

O Maďarsku (18. 4. 2023)

Kdyby byly dnes v Maďarsku volby, zvítězil by Orbán ještě drtivěji než v posledních volbách. Jeho Fidesz by získal téměř dvojnásobek toho, co všechny opoziční strany dohromady. Ukazuje to výzkum veřejného mínění provedený v březnu.

Kdybychom usuzovali podle českých novin, skončila Orbánova politika debaklem. Maďaři ale nečtou české noviny.

Celkově je na tom zajímavé, jak pomalu (nebo dokonce vůbec pronikají informace ze země do země). Maďarsko je od nás kousek, hranice jsou otevřené a člověk by čekal, že se sem informace o skutečné situaci v té dostanou rychle. Nefunguje to. Lidé si dělají obrázek podle médií a sociálních sítí. Kdyby na Seznamu a v České televizi psali, že Maďaři mají dvě hlavy, významná část populace tomu bude věřit.

O amerických ideálech (17. 4. 2023)

Víra Američanů ve své vlastní hodnoty se hroutí. Procento Američanů, kteří pokládají vlastenectví za důležité, kleslo během 20 let na polovinu! Podíl těch, kdo chtějí mít děti, se zmenšil srovnatelným způsobem. A tak dále. Zasahuje to všechny oblasti života.

Tak rychlý pokles nelze vysvětlit generační výměnou. Mnoho Američanů změnilo názor a dnes vidí svět úplně jinak než před generací.

Někteří se to budou snažit vysvětlit tím, že do Ameriky pronikly podvratné komunistické myšlenky a že většina Američanů je manipulována médii. Tak to říká i třeba Jordan Peterson. Jenže ztráta těch starých hodnot není nahrazena žádnými novými. Lidé, co ztratili víru ve vlastenectví a naději na vlastní rodinu, z těch lidé se nestali nadšení přívrženci LGBT. Nezvýšila se důvěra v média. Převládá nicota. To nevypadá na vliv šíření podvratných myšlenek.

Skutečné vysvětlení je někde jinde – lidé prožívají hroucení systému (především ekonomicky, ale nejen ekonomicky) a ztrácejí naději. Stávají se z nich depresivní rezignovaní lidé bez hodnot, kteří řeší maximálně tak, jak mohou sami přežít.

O Institutu českého venkova (17. 4. 2023)

Vyjadřuji naprosté nadšení nad tím, že Vidlák založil Institut českého venkova. Je to první velká pozitivní zpráva po dlouhé době. Konečně bude využito to, čím je Vidlák silný (respektive byl, ale předpokládám, že se to vrátí).

Za prvé. Četli ho i lidé mimo bublinu alternativy. To je nesmírně cenné.

Za druhé. Institut českého venkova se zaměřuje na akce, které v horizontu několika let mohou měnit poměr politických sil. To je naprosto zásadní.

Pokládal jsem za nešťastné, že Vidlák vystupoval jako faktický místopředseda jedné naprosto okrajové politické strany, která nemá jiné ambice než odebrat pár hlasů SPD (a případně KSČM) a vyinkasovat státní příspěvek. Ne kvůli té straně (ta skončí rozkradením peněz a hádkou stejně jako všechny předchozí podobné pokusy), ale kvůli tomu, že ten starý Vidlák byl nenahraditelný. Strašně chyběl. Jeho Institut českého venkova se bude zabývat podporou potravinové soběstačnosti jak na úrovni státu, tak na úrovni jednotlivých domácností. Jestli sežene tisíc aktivních členů, ovlivní to politickou situaci víc než všechny demonstrace.

A ovlivní ji správným směrem. Možná si ještě pamatujete, jak po každé milionchvilkařské demonstraci trochu stouply preference ANO. A jak jsme si říkali, že Andrej Babiš ty milionchvilkaře nejspíš tajně platí. Proč by to nemělo platit i opačně? Proč by každý plný Václavák neměl přidat preference Petru Fialovi? Institut českého venkova Fialovi pomáhat nebude.

Povídání o Institutu českého venkova.

O protiženském spiknutí MGTOW (16. 4. 2023)

Slyšeli jste už o politickém hnutí MGTOW? Jedná se o zkratku „Men Going Their Own Way“, tedy něco jako „muži, kteří si jdou po svém. Spočívá v tom, že si určitá skupina mužů říká: Když jsou holky takové, když ujíždějí na tom svém feminismu, pořád si stěžují, podávají na nás příšerné žaloby a podobně, tak si jich prostě nebudeme všímat. Naučíme se nepotřebovat je.

Samozřejmě, že to je ukrutná blbost. A samozřejmě, že většině z nich to nevydrží celý život. A to navzdory tomu, že opravdu občas dochází k naprosto děsivým případům bezpráví a ke zničení celých životů na základě smyšlených či dramaticky přehnaných obvinění z násilí vůči ženám. Stejně nakonec riskují znova. Muži a ženy se prostě navzájem příliš potřebují.

Zajímavé na tom ale je, jak neuvěřitelně hysterickou reakci to budí ve feministických kruzích. Přitom by člověk konečně čekal, že budou feministky nadšené. Část mužů je přestane obtěžovat. Přestane jim vnucovat „patriarchální stereotypy“. Přestane vůči nim uplatňovat toxickou maskulinitu. Konečně dosáhly svého. A zase je to špatně! Zase požadují speciální opatření a tribunály proti MGTOW. Jako pokaždé. Nejde ani o ženy ani o svobodu ani o stereotypy. Jde jenom o bezbřehou chuť hystericky ječet a neustále si stěžovat.

O poctivosti vzdělance (16. 4. 2023)

Profesor Budil v rozhovoru s Frantou Kubáskem, kde jsme společně představili Jungmannovu národní akademii: „Každý vzdělanec v průběhu života roste, nabírá znalosti, pracuje na sobě, a měl by si pěstovat nejen morální integritu intelektuální. A pak může přijít chvíle, kdy se ta jeho intelektuální integrita dostane do konfliktu se systémem. V jednu chvíli si to uvědomí. A pak jde o to, jestli chce pokračovat v nerušené kariéře, v zásadě v nějaké slonovinové věži, na základě toho, co si mezitím vybudoval nebo může být věrný integritě, a pak může riskovat konflikty.”

Já jsem se pokusil vysvětlit, že “cílem je poskytnout naprosto špičkové vzdělání, a to bez přehánění naprosto špičkové, v oborech jako ekonomie, sociologie nebo antropologie lidem, kteří normálně chodí do práce a nemohou se přihlásit na několik let na nějakou humanitní fakultu. Navíc ty fakulty v dnešním stavu by jim stejně nedokázaly takovou úroveň nabídnout.“ 

O somálském právu (15. 4. 2023)

Zdánlivě běžný kriminální příběh. V Somálsku dva muži znásilnili dvanáctiletou holčičku. Byli tedy odsouzeni k trestu smrti zastřelením. Trest byl vykonán za přítomnosti otce oběti, který si mohl osobně zkontrolovat, že jsou mrtví.

Nekomentuji to, to je věc Somálců. A dost možná, že takový trest smrti je tisíckrát lepší, než co by pachatele čekalo, kdyby je zajali přímo příbuzní oběti.

Není ale těžké si představit, jak se pak mohou lidé cítit, když jsou přesazeni do prostředí, kde je za skupinové znásilnění dítěte pár měsíců na základě výmluvy, že pachatel neznal evropské zákony. Nebo nedostane ani těch pár měsíců, protože prý měl psychické problémy. Vždyť to přímo volá po tom, aby si to člověk vyzkoušel.

O luxusní bundě (14. 4. 2023)

V médiích dosud rezonuje zpráva, že Andrej Babiš měl na demonstraci proti zbídačování populace bundu za 100 tisíc korun. Ale on přece nepředstíral, že patří nebo může patřit k těm zbídačeným. Nikdy netvrdil, že nemá na složenky.

Jde ale o něco jiného. Situace je tak vážná, že to znepokojuje všechny společenské vrstvy. Magnát, střední podnikatel, dělník, nezaměstnaný – všichni žijí v zemi, která je ohrožena. Je to jejich společný problém. Všichni ho potřebují vyřešit.

Někdy jdou jejich zájmy opačným směrem. Třeba když jde o výši platů v Babišových továrnách. Ale tentokrát opačným směrem nejdou.

Za druhé. Když šel Andrej Babiš na demonstraci, tak si nejspíš vzal bundu, která visela na věšáku. Dost možná, že ani nevěděl, kolik stojí. Ano, je to určitá sociální necitlivost. Ale popravdě, já bych tu bundu nedokázal odlišit od bundy za dva tisíce. A pořád je to sympatičtější než přístup manekána, kterému řeší každý detail oblékání a každý detail zastřižení vousu módní poradce a expert z reklamnímu agentury. Když pak dojde na podávní k ústavnímu soudu, nedokáže ten manekýn ani plynule přečíst stanovisko z papíru.

O přijímačkách na střední školy (14. 4. 2023)

Eduin je jednou z několika neziskovek, které fakticky ovládají české školství. To znamená, ž větší vliv než kterákoliv politická strana a nesrovnatelně větší vliv než voliči. Tohle je jich stanovisko si pořádně přečtěte. Dozvíte se v něm mimo jiné požadavek, aby při přijímání na střední školu nebyly zohledňovány nadstandardní znalosti a schopnosti dětí (mimo jiné je odsuzováno „záměrné zadávání složitých úkolů“) a místo toho se má na střední školu přijímat podle „hodnotových postojů“. Aby nedošlo k mýlce, má Eduin na profilovce ukrajinskou vlaječku.

Takoví žáci mají být na středních školách! Ti, co jsou pohlavně neukotvení a nenávidí Russssáky. A ne snad ti, kdo umějí dobře matematiku a fyziku, jak si to myslí zpátečníci.

Všimněte si, jak jsme se k tomu bodu dostali. Tenhle třídící mechanismus vyřazující talentované a chytré ve prospěch poslušných byl zpočátku sepnut nezáměrně jako důsledek série nehod, selhání a nezáměrných změn. Pak jsme si na něj zvykli. Pak začal být označován za správný. A nakonec je označován za hlavní cíl a je záměrně posilován.

Se Zeleným údělem to bylo zrovna tak. Úplně na začátku nebylo primárním úmyslem zbídačit evropskou populaci, aspoň pro většinu těch, kdo ho prosazovali. Když byla zahájena válka proti Rusku, nebylo prvním základním úmyslem usmrtit co nejvíce Ukrajinců. Z původně nežádoucího důsledku se ale postupně stal důsledek co nejvíce žádoucí. Opakující se vzorec.

O protestech humanitních fakult (13. 4. 2023)

Jedna vlna protestů vysokoškolských učitelů se přehnala, ale další nás čekají. Je známo, že jsem vůči téhle skupině dost skeptický (možná i proto, že sám k nim mám blízko), ale tentokrát bych navrhoval zachovat se velkoryse sociálně a vyjít jim vstříc. Konkrétně navrhuji, aby vláda zaplatila řemeslnickou rekvalifikaci každému z nich, kdo projeví zájem. I jako daňový poplatník bych na to ochotně přispěl. Opravdového filosofa přece nedělá filosofem fakulta, ale přístup ke světu. A časem by se naučil přemítat tak, aby si přitom neklepl kladívkem do prstu nebo se jinak nezranil.

O naftě a úplatcích (13. 4. 2023)

Seymour Hersh, cenami ověnčený veterán americké žurnalistiky, který nedávno odhalil, že útok na plynovod Nordstream byl proveden s výslovným souhlasem prezidenta Bidena, včera odpálil další informační bombu. Ukrajinci kupují naftu pro tanky, obrněnce a vojenské automobily od ruského státního podniku, a cenu za tu naftu přeúčtovávají Američanům, kteří to platí. Jenže Američanům účtují dramaticky víc, než za kolik od Rusů nakupují. Podle odhadu CIA si kyjevští funkcionáři přišli v roce 2022 na minimálně 400 milionů dolarů (cca 11 miliard korun), možná mnohem víc.

Pak se nemůžeme divit, že se nikomu nechce přestat válčit.

Ukazuje to také, že současná podoba a tempo války vyhovuje i ruské straně, jinak by Ukrajincům neprodávali naftu.

O manifestu vraždícího zmateného stvoření (12. 4. 2023)

Je to jen pár týdnů, co v USA došlo k další masové vraždě ve škole, což je tam asi tak běžné jako u nás autonehody. Tentokrát to ale bylo trochu jiné tím, že vraždila mladá žena cítící se mužem a že o jen pár dnů později bylo odhaleno další stvoření s nejasnou pohlavní identitou, které se chystalo zabít další děti.

Diskuze se odvíjí přesně tak, jak se dalo čekat. Konzervativní strana varuje před narušováním pohlavní identity dětí a mladých lidí, liberální strana zase chce víc kastrací a větší nátlak, aby to děti podstupovaly. Obě strany tvrdí, že to pomůže. Já osobně dávám za pravdu té první, ale o to teď nejde.

Zajímavé je, že vražedné stvoření sepsalo jakýsi manifest, který by možná dost odhalil. A ten manifest je utajován! Proč? Bojí se někdo, že by transky začaly masově vraždit? Nebo by došlo k odhalení dalších příšerných praktik transgenderových fanatiků? Nebo se prostě jen nechce, aby se o tom přemýšlelo a diskutovalo? Jenže jak je možné najít řešení, když se o tom nebude přemýšlet a diskutovat?

Připomínám, že když v roce 2019 vystřílel Brenton Tarrant dvě radikální mešity na Novém Zélandu a zabil tam víc než 50 lidí, jeho manifest byl na internetu volně dostupný! A to skutečně existovalo určité riziko, že se tím bude inspirovat nějaký další mladý kluk. To je ten transgenderový manifest o tolik horší? Nebo je to spíš tak, že za pouhé čtyři roky se Západ posunul ke kultuře, kde je utajování normální?

O akčních hrdinkách (12. 4. 2023)

Byly doby, kdy si feministky stěžovaly, že filmové hrdinky jsou zobrazovány jako bezbranné oběti, které musí být zachraňovány silnými muži. Nechápu, co je na tom špatného, ale budiž. Pak začaly přicházet filmy, kde krásné sexy hrdinky boxují, střílí, skáčou z vrtulníků a vlastnoručně zabíjí muže po desítkách. V jednom z dílů Resident Evil v závěrečné scéně bojuje blondýna s černovláskou, protože všechny mužské postavy už jsou mrtvé. Člověk by tedy čekal, že feministky budou konečně spokojené.

Omyl! Je to prý ještě horší ponižování žen, jejich degradace na sexuální objekt a prý to vede k vlně sebevražednosti a má to šílené dopady na zdraví. Aspoň to tvrdí vědecká studie z pera amerických psycholožek, která prošla řádným recenzním řízením a byla otištěna v celkem prestižním časopise. Zaujalo mě a přečetl jsem studii úplně celou. Jak můžou mít drsné akční hrdinky dopad na zdraví diváků? Leda snad tak, že se pak některé divačky začnou prát a zjistí, že v reálném životě není mlácení 120kilových chlapů tak snadné.

A skutečně jsem něco zajímavé zjistil. O stylu vědecké práce. O těch sebevraždách a poškození zdraví se píše pouze v úvodním shrnutí (ze kterého opisují novináři). Vlastní vědecká práce se toho vůbec netýká. Zaměřuje se čistě na to, v kolika filmech se sexbomby chovají násilně. Ještě v 60. letech tomu bylo zpravidla tak, že ženská postava vražedkyně byla naprosto nepřitažlivá. Výjimkou byly bondovky. Pak postupně přibývaly ženské bojovnice a akční hrdinky, které kombinovaly neuvěřitelné fyzické schopnosti s neuvěřitelně krásnými těly. Vrcholu to dosáhlo kolem roku 2000 a od té doby toho zase ubývá.

Se zdravím a sebevraždami to nic nemá. To jen připsaly výzkumnice do úvodu, aby studie vzbudila víc pozornosti.

Jaké je z toho poučení? Že nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou.

Jako v Afghánistánu (11. 4. 2023)

Anglicky píšící blogger Big Serge je vynikající vojenský historik a občasný komentátor války na Ukrajině. Zmiňoval jsem ho již několikrát a některé jeho texty jsem přeložil do češtiny.

Tentokrát se věnuje plánům připravované ukrajinské ofenzívy, které podle všeho unikly z Pentagonu a kolují teď po sociálních sítích. Big Serge je podrobně rozebírá a dochází k závěru, že se jedná o autentické dokumenty a že se ani nejedná o předstíraný únik s cílem zmást ruskou stranu. Dokumenty dávají obraz rozpadající se ukrajinské armády, které dochází munice i rakety do systémů protivzdušné obrany a vlastně všechno. Pokoušet se za téhle situace o ofenzívu je šílenství. Na tom asi není nic nového. Ostatně, mnozí západní představitelé, včetně českého prezidenta, už více méně otevřeně mluví o tom, že ta ofenzíva bude rozdrcena.

Naopak ale je překvapující, jak mizerný přehled mají Američani o stavu jednotlivých ukrajinských jednotek. Oni to platí, oni dodávají veškeré vybavení, oni mají své lidi přímo v terénu, jejich lidé v mnoha případech přímo velí… a nevědí téměř nic. Vlastně toho vědí o svých vlastních jednotkách přibližně tolik, kolik toho vědí o jednotkách ruských. Vlastně by nás to nemělo překvapovat – kolabující velení, vytváření nesmyslných výkazů s nulovou informační hodnotou, orientace na dojem, který vlastně nic neznamená. Přesně tak to dělali v Afghánistánu.

O dekadenci (11. 4. 2023)

Předevčírem jsem tu psal o mechanismu růstu džihádu v Evropě, který spočívá v tom, že mezi mladými oslavovateli každého děsivě brutálního činu se najdou další, kteří se nakonec dopustí něčeho podobného. Nemuselo by tomu tak být, kdyby vedoucí mešit dali jasně najevo, že veřejné oslavování brutálního násilí vůči bezbranným nebudou trpět. Nebo kdyby muslimské komunity přestaly tolerovat podporu terorismu. Jenže tak tomu není. Muslimské komunity džihádistické násilí podporují. Dokonce i ti, kteří formálně odsuzují terorismus, si zároveň stěžují na diskriminaci. A když se jich zeptáte, v čem diskriminace spočívá, tak vám vysvětlí, že diskriminace je stav společnosti, kde všechno nebylo plně podřízeno islámu. To není názor můj, to je zjištění muslimského spisovatele Eda Husajna, který procházel muslimské komunity ve Velké Británii a vedl desítky pohovorů s jejich vedoucími.

Vždy je s tím ale spojena představa, že Západ je odporný, dekadentní a hodný pohrdání. To druhé nachází částečnou odezvu i mezi západními konzervativci, kteří si mnohdy pěstují romantickou představu, že muslimské komunity jsou tradiční, konzervativní, se smyslem pro rodinu, uměřeností v sexuálních záležitostech apod. Ve skutečnosti se tam veškeré dekadentní jevy vyskytují minimálně ve stejné míře jako na Západě, včetně změn pohlaví atd. Dokonce i homosexuálního chování je tam výrazně více. Ostatně, úsloví „ženy jsou na rození dětí a chlapci na lásku“ vyšlo z prostředí ortodoxního islámu. Rozdíl je v tom, jak příslušníci každé civilizace pohlížejí sami na sebe. V muslimském mentálním světě není místo pro pocit, že by svět islámu mohl být dekadentnější než svět nevěřících, zatímco u nás to patří k běžné myšlenkové výbavě.

O rozumu a přirozenosti (10. 4. 2023)

Yoram Hazony v knize Konzervatismus – znovuobjevení:

” Marx má pravdu také v tom, že v každém daném okamžiku je stát ovládán jednou skupinou (nebo koalicí skupin) a že zákony a opatření státu mají sklon odrážet zájmy a ideály této vládnoucí skupiny. Nadto má Marx pravdu, když říká, že tato vládnoucí skupina má sklon vnímat své vlastní upřednostňované zákony a opatření jako výraz „rozumu“ nebo „přirozenosti“ a snaží se rozšířit svůj způsob pohledu na věci napříč celou společností, takže různé druhy nespravedlnost a útlaku bývají zastřeny.”

TU KNIHU JE MOŽNÉ KOUPIT ZDE. 

O špatné sázce (10. 4. 2023)

Svět se mění a američtí spojenci, kteří včas nerozpoznali změnu poměrů, se dostávají do problémů. Například Izrael. Sice odolal nátlaku na aktivní zapojení do protiruské koalice, ale ani se nevyhranil jasně. Nějaké zbraně poslal, ale zase neposlal nic významného. A nebylo mu to nic platné. Američani vybrali tamní železné zásoby munice a poslali je na Ukrajinu. Teď tam už asi měsíc probíhá pokus o barevnou revoluci vedený sorosovskými bandami (český tisk překvapivě mlčí – i ten alternativní), který nakonec Izrael ustojí, ale oslabí ho to. A do toho Írán, kterému dohoda se Saudskou Arábií rozvázala ruce.  Proti Izraeli aplikuje přesně tu taktiku, kterou aplikují Američani proti Rusům a dalším. Vyzbrojí různé polovojenské skupiny, ty ze všech stran střílí na izraelská města, a pokud si Izraelci pro ta odpalovací zařízení dojdou, začnou křičet „Pozor, agrese!“ a svolávat všechny možné tresty a sankce. A dodají těm bandám ještě víc zbraní s  ještě delším doletem a budou tomu říkat humanitární akce.

Můj odhad je, že Izrael to nakonec ustojí, ale bude to hodně obtížné manévrování.

O nulové toleranci (10. 4. 2023)

Máloco je tak hloupého jako nulová tolerance. Opakem nulové tolerance jsou přiměřenost a zdravý rozum.

Nulová tolerance by snad mohla mít smysl tam, kde něco neexistuje, a vy se snažíte zabránit, aby se něco uchytilo. Tam to dává smysl, protože můžete předpokládat, že až se to etabluje, bude mnohem těžší to zastavit. Kdysi třeba mohly dávat smysl pokusy zabránit první „operaci“ změny pohlaví. Nebo když chcete zabránit vstupu nějakého druhu hmyzu či mikroorganismu do vaší země.

Jenže lidé se tou věcí začnou zpravidla zabývat až tehdy, když existuje a působí problémy. A pak už je tomu naopak. Pak je na místě přiměřenost. Vezměme jako příklad loupežná přepadení. K určitému snížení stačí velmi mírná opatření typu lepšího veřejného osvětlení. To vám ale nestačí a chcete to snižovat dál. K tomu potřebujete víc policistů v ulicích, což už je komplikovanější. Ale budiž. Jenže pak nestačí ani to, vy přidáváte opatření, zvyšujete náklady…a postupně se dostanete do stavu, kdy v zemi dochází k jen pár přepadením a vy nehodláte tolerovat ani to. Kamera na každém rohu, drastické tresty, a pořád nejste na nule. Takže šílené sledování všech, zákazy vycházení… a to třeba kvůli pěti případům ročně. To už nedává smysl.

Pamatuji, jak zakazování kouření vycházelo z předpokladu, že se do veřejného prostoru nesmí dostat „ani jedna molekula“. Zfanatizovaní magoři tedy zničili tisíce pracovních míst a připravili miliony lidé o zábavu kvůli jediné molekule. Dnes to vidíme s CO2   – i kdyby to měnilo klima k horšímu, čímž si nejsem vůbec jistý, měla by otázka znít, jaké opatření je rozumné. Místo toho volají šílenci po absolutní nule. Nebo násilí proti ženám. Samozřejmě, že každý rozumný člověk je proti násilí proti ženám. Ale je rozumné zničit životy tisícům jiných lidí, aby byl odstraněn jeden jediný případ? Nebo Rusko. Musíme zabíjet a umírat donekonečna, abychom nemuseli udělat ani ten nejmenší kompromis s domnělou říší zla?

Lidé, co mluví o nulové toleranci, jsou nebezpeční fanatici. Vyhýbejte se jim.

O nedoceněném státníkovi (9. 4. 2023)

Americký prezident žadoní o telefonát s čínským císařem a ten mu dává jasně najevo, že si to zatím nezasloužil. Francouzský prezident se pokusil něco vyjednat a tvrdě narazil. Šéfka Evropské komise si musela nechat líbit neuvěřitelně ponižující zacházení a nebylo jí to nic platné.

Až teď se ukazuje, jak obrovskou výhodu měla Česká republika v prezidentovi, kterého s čínským císařem spojoval vztah vzájemné úcty a snad i určitého přátelství. Mohli jsme z toho udělat odrazový můstek k úspěšné národní budoucnosti.

Budoucí generace nebudou věřit tomu, že ten prezident nejen, že nebyl kvůli čínským konexím oslavován, ale ještě mu za to bylo spíláno. Neuvěřitelné, jaký imbecilismus může převládnout.

Koho ohrožuje umělá inteligence? (8. 4. 2023)

Jedním z témat posledních dnů je umělá inteligence. Jedni píšou petice o nebezpečí, které hrozí lidstvu a požadují omezení dalšího vývoje. Druzí tvrdí, že od těch prvních je to jenom marketingový výkřik – chtěli vygenerovat spoustu článků o svých produktech, a to se skutečně podařilo. Mám tendenci věřit spíš těm druhým. Lidé jako Elon Musk přece nemůžou věřit tomu, že nebezpečí nové technologie bude odstraněno přijetím nějaké směrnice. A umělá inteligence není vývoj jaderných zbraní. Nepotřebuje žádnou komplikovanou a nákladnou infrastrukturu.

K samotné otázce rizik umělé inteligence se nechci vyjadřovat, protože se posuzuje něco, co má teprve vzniknout. Nicméně upozorním na to, že už dnes představuje umělá inteligence značné riziko pro část populace západních zemí.

Její hrozba spočívá v tom, že dokáže spolehlivě rozpoznat, kdy jde o skutečné vize a myšlenky, kde je přítomná nějaká cenná analýzy a kde se jedná jenom o vršení frází. Rozpozná to tak, že to napodobí. To první napodobit nemůže, v tom druhém je lepší než živí lidé. Je tedy schopna vytvářet naprostou většinu manažerských prezentací, koncepčních dokumentů, politických projevů a novinových článků mnohem lépe než současní „experti“. Zkuste si představit, jak by se změnil šachový svět, kdyby všichni hráči měli přístup k nějakému supercomputeru a všichni používali ten samý. Celé odvětví by se zhroutilo. Zápasy by byly zbytečné, protože by ten samý počítač hrál pokaždé sám proti sobě. K něčemu podobnému možná spějeme.

Dokonce i kdyby to bylo zakázáno, tak zákaz nepomůže, protože když bude umělá inteligence lepší, manažeři a experti ji budou využívat potají. Nechají si od ní připravovat prezentace, články a projevy. A časem to přestanou skrývat.

Co to bude znamenat pro životy horních 10%, z nichž velká většina se živí jen generováním frází?

O kriminalitě a džihádu (8. 4. 2023)

Liam Duffy, policejní antiteroristický expert, napsal na Unherd zajímavý text, kde nabízí jiný pohled na džihádistický teror v Evropě. Ukazuje, jak na sebe navazují příběhy konkrétních lidí od roku 2012. Nějaký džihádista se dopustí šíleného odporného činu, třeba vraždy malého dítěte nebo něco na ten způsob. Tisíce a desetitisíce mladých muslimů to nadšeně oslavují (což k tomu patří). A z těch oslavujících vzejde pár pachatelů podobných činů. A ty zase oslavují desetitisíce dalších, z nichž vzejdou další pachatelů. A tak pořád dokola. I když se tajné služby naučily včas odhalovat velké akce se stovkami obětí, okruh potenciálních pachatelů roste.

Liam Duffy to ukazuje na konkrétních příbězích a konkrétních jménech. Ukazuje, že podhoubím je kombinace islámu a drobné kriminality. Zlodějíčci, drobní podvodníci a další si s pomocí islámských svatých písem nejprve zdůvodňují své právo okrádat nevěřící (vlastně je to forma džihádu), zvykají si na stále tvrdší násilí a postupně se z nich stávají bestiální vrazi.

Duffy ale nevidí, že vedle tohoto mechanismu funguje i určitá míra regulace. Míra džihádistické brutality je přesně taková, aby to udržovalo většinovou společnost v permanentním strachu, ale na druhou stranu, aby to nevyvolalo poptávku po rázné reakci – samozřejmě s drobným překmitáváním na obě strany. Stále je zapotřebí rozumět tomu, že ty občasné útoky nožem jsou jen součástí širšího cíle podrobit si Západ. Každý nabízí to, co může. Někdo dokáže ovlivňovat vzdělávací systém. Někdo jiný vede soudní spory. Někdo má politický vliv. Někdo peníze. A bývalí zlodějíčci mohou šířit strach mezi nevěřícími brutálními vraždami. Každý se uplatní.

Mimochodem, islám se rychle šíří i v českých věznicích. I tady se vytváří osvědčená kombinace drobné kriminality a extrémní džihádistické ideologie (jejíž šíření nesmí být podle názoru českých soudů omezováno).

O ochraně soukromí (7. 4. 2023)

Chtěli byste, aby úřady nebo korporace měly k dispozici vaše otisky prstů, záznam hlasu, duhovku apod.? Nebo by vám to vadilo? Jestli by vám to vadilo, tak jste v absolutní menšině. Je tu další výzkum v řadě, který ukazuje, že drtivá většina lidí dává přednost pohodlí před ochranou soukromí. Raději dát provozovatelům webů všechna možná data než řešit problémy se zadáváním hesla.

Není to nic nového. Je to situace dlouhodobá a zdá se naprosto stabilní. Víte třeba, že když byly v Evropě první projekty načítání očních duhovek zákazníků, byli zákazníci ochotní si za to připlácet?

Mimo jiné z toho vyplývá, že cesta „to a to se nesmí“, není realistická. Není ani realistické, že by nějaká část lidí si žila jinak. Je to podobné jako nemít mobilní telefon. Zákon vám to nepřikazuje, ale nevýhody v životě jsou tak obrovské, že to stejně nedělá nikdo.

Pak zbývá poslední možnost. Úřady tak důvěryhodné, že se občas něco zneužije, ale těch případů nebude neúnosně mnoho.

O jedné drobnosti z tisíce (7. 4. 2023)

Možná na to pamatujete z dětství. V chudších zemích tomu bylo tak, že spousta produktů byla ve velikých balících nebo sudech a prodavačka člověku na místě odvážila potřebné množství. Jak ekonomiky rostly, národy bohatly a zvyšovala se průmyslová kapacita, bylo už možné si dovolit samostatný obal pro každou sadu. Souviselo to i s tím, že hodnota lidské práce se zvyšovala, takže úkolovat prodavače odvažováním či odléváním byl zbytečný přepych. Navíc to snižovalo ztráty vzniklé skladováním, ztrácením, rozsypáváním atd. Prostě jeden z tisíců detailů na cestě od chudoby k bohatství.

A hle, slyšíme o „revoluci v lékárenství“, která bude spočívat v tom, že už si nemůžeme dovolit vlastní krabičky, ale lékárník člověku odpočívá tabletky do papírového kornoutu. Prý to už funguje v USA a Velké Británii. To nepřekvapuje, protože to jsou země, kde zdravotnictví pro dolních 50% je jedna obrovská katastrofa a kde klesá věk dožití.

Reklamní agentury to určitě vylíčí jako akt pokroku, ale ve skutečnosti je to další drobný příznak, že se postupně vracíme do chudoby a zaostalosti. Jeden z tisíců detailů.

O technologickém optimismu (6. 4. 2023)

Už dlouho jsem si nepustil žádný Trumpův projev kompletní, takže mi unikla zajímavé změna, kterou komentuje Mary Haringtonová na Unherd. A sice, že v poslední době pravidelně objevuje nový motiv – technologický optimismus. Nadšení z vynálezů a podpora vší možné nové techniky. S tím, že nové technologie mají nejen vytvořit nová pracovní místa, ale taky celkově zvýšit životní úroveň, vylepšit rodinný život, zvýšit úroveň vzdělanosti atd.

Je dobré si všimnout, že to radikálně kontrastuje s postojem „alternativy“, která je minimálně od covidu ostře nepřátelská vůči všemu technologickému a modernímu. Takový ten mrzoutský postoj, kdy protiva chce všechno z principu vidět z té nejhorší stránky, uspokojí ho jenom totálně negativní scénáře a jen nerad připustí, že něco třeba není tak strašné. A k tomu nostalgie po světě před průmyslovou revolucí. I politicky je to postoj odsouzený k věčné porážce.

S technologickým optimismem se dá pracovat i při vědomí všech rizik.

O šedých rozvodech (6. 4. 2023)

O fenoménu „šedých rozvodů“ se hodně mluvilo, když se rozváděl Bill Gates. Jde o to, že dva lidé spolu stráví většinu života, vychovají děti, provozují nějaké společné aktivity, mají v zásadě bezproblémové manželství, ale nakonec se rozhodnou, že stáří stráví každý zvlášť. Nehledají si nového partnera, ale chtějí dožít samostatně. Pokud se budou občas vídat, tak jako přátelé.

Mezi bohatými lidmi to není až tak divné. V minulosti se to jenom neřešilo. Každý prostě žil samostatně ve své vile. Zajímavé na tom je ale to, jak strašně rychle toho přibývá. Podle posledních amerických čísel to dělá skoro třetinu rozvodů. Což je neuvěřitelné, když si uvědomíte, že se to týká jen nejbohatší vrstvy. Na druhou stranu je to číslo dáno zcela jistě i tím, že do důchodového věku dospěla silná generace, kde žili v manželství skoro všichni (na rozdíl od těch mladších).

Nepokládám to za přínosné ani netvrdím, že bych to někomu doporučoval, nicméně je to asi první typ rozvodu, který je společensky zcela nezávadný. Výchovu dětí to neohrozí, protože jsou už dávno dospělé. Příšerné veřejné tahanice a obviňování u toho taky nebývají. Neventilují se ani negativní emoce. Žádné spory o majetek. Na to všechno už jsou lidé příliš staří.

Dost možná, že je to jeden z příznaků toho, že jsme jako západní civilizace ve fázi hledání nového životního modelu. Jak smířit celoživotní a další instituce s dnešní délkou života a dnešní úrovní technologií. Odpovědí na nástup socialismu a hospodářského růstu po druhé světové válce bylo masivní rozšíření tradiční rodiny? Jaké modely se prosadí teď? Je jisté, že to nebude žádná fantasmagorie typu duhové rodiny, ale přesto to může vypadat jinak než za našich rodičů.

O únosech a znásilňování (5. 4. 2023)

Britský premiér Rishi Sunak vytáhl do boje proti znásilňovacím gangům, které unášejí britské dívky (většinou z chudších dělnických rodin) a prodávají je do otroctví. Ta záležitost (probíhající s tichou či dokonce méně tichou podporou britských úřadů) je dostatečně známá.

Tento týden Rishi Sunak slíbil, že znásilňovací gangy vymýtí. Budou zpřísněny tresty. Bude zřízena specializovaná policejní jednotka nepodléhající zkorumpované místní státní správě. Bude zřízena telefonní linka, kam budou moci oběti zavolat. Vláda to bude chápat jako prioritu, bude detailně sledovat postup a případně navýší rozpočty nebo přijme další potřebná opatření.

Není to skvělé? Podle reakcí na premiérově twitterovém účtu to není skvělé vůbec. Nová opatření podporuje jen menšina diskutujících. Zato můžeme číst záplavu urážek. Premiér je prý rasista. Prý se jedná o výraz nenávisti k muslimům. Prý tím chce jen odvést pozornost od jiných problémů. A co nejčastěji opakuje – premiér prý rozděluje společnost.

Přitom Rishi Sunak ani jednou nezmínil, že téměř všichni členové těch gangů jsou muslimové pákistánského původu. Prostě jen slíbil, že zastaví únosy a znásilňování. Ale ani to už není pro multikulturní fanatiky přijatelné. Nepochybuji o tom, že být něco podobného v českém prostředí, reagovala by pražská kavárna úplně stejně.

Mimochodem, podle Eda Husajna tvoří většinu obětí muslimky. O těch se ale vůbec nemluví, protože je nikdo nehledá. Zatímco britská holka doma chybí a občas některý otec najde odvahu pokusit se aspoň o něco, pro muslimskou rodinu je to taková potupa, že doufají, že se dcera už nevrátí. A rozhodně to nikde nehlásí.

Hampl na Counter-Currents (5. 4. 2023)

Na zmíněném americkém webu mi tentokrát vyšel článek, který je fakticky hodně zkrácenou a lehce aktualizovanou verzí přednášky, kterou jsem před lety proslovil na výroční konferenci Úřadu pro ochranu osobních údajů.

O přinášení obětí (4. 4. 2023)

Už poněkolikáté čtu o tom, že očekávaná ukrajinská ofenzíva bude velkolepá, ale nepřinese výsledky. Ukrajinské jednotky NATO ani nezničí ruskou brannou moc ani nedobydou nová území…vlastně nic. Proč se to tedy vlastně dělá?

Antropologie a sociologie mají speciální výraz pro aktivitu, od které neočekáváme výsledek – rituál. Rituál je něco, co musíme dělat, protože se to od nás očekává. Nebo protože věříme, že by vesmíru zanikl, démoni se rozzlobili nebo něco podobného.

Ukrajinští vojáci NATO tedy budou provádět rituál, při kterém ovšem desetitisíce z nich zemřou. To už lidstvo také zažilo. Skvěle to měli zmáknuté třeba staří Aztékové.

O poučení z dětských antibiotik (4. 4. 2023)

V novinách se dočtete, že nejsou k sehnání nějaké léky, proletí to vaší hlavou, ale vlastně to nic neznamená. Pak narazíte na konkrétní příběh a už to vypadá úplně jinak. Zoufalá matka shání léky všude možně, protože náhrady nezabírají, dítěti se nemoc už potřebí vrací… a lékaři tvrdí, že se následky možná potáhnou do dospělosti. A ta zoufalá matka se nějak jmenuje, nějak vypadá, je s ní spojený nějaký příběh…

Podobně jako exekuce. Ty jsou taky jenom číslem, dokud nezjistíte, že někdo ve vašem okolí, koho dobře znáte, přišel o veškerý majetek a bude zadlužený do konce života. Přitom nic neukradl, neudělal žádnou významnou chybu…prostě měl smůlu.

Z toho vyplývá výrazný systémový rozdíl proti předminulému režimu. Představte si, že by to bylo v roce 1978. Vedení strany a vlády by se sešlo a řešili by, jak sehnat dětská antibiotika. Porady by se účastnil generální tajemník, předseda vlády a další hlavouni. Nejspíš by to řešili nešikovně, trvalo by jim to, ale nakonec by zlepšili aspoň něco.

Jenže to bylo v režimu, ve kterém funkcionáři sice jezdili v šestsettrojkách, ale jejich děti a vnoučata chodila do stejných školek jako děti ostatních. Jejich manželky pracovaly ve stejných podnicích jako manželky údržbářů. To vytváří úplně jinou míru solidarity a úplně jiný tlak než dnešní stav, kdy izolovaná vládnoucí vrstva má své děti v drahých anglických školkách a školách, má vlastní systém zdravotní péče, léky si případně nechají dovézt a neznají osobně nikoho, na koho by nedostatek dětských antibiotik dopadlo. Samozřejmě, že pro takovou vládu to nikdy nebude srovnatelná priorita jako peníze pro ukrajinské politické neziskovky.

Nehoruji pro husákovský režim, ale každé příští rozumné uspořádání bude tenhle jeho rys potřebovat. Nebo jinou instituci, která ho nahradí.

Čím jasněji mi vychází, že rozdíly v majetku jsou tolerovatelné jen tehdy, pokud existují dost silné instituce (formální či neformální), které zajistí, že se ty rozdíly v majetku nepromítnou do izolace ani do rozdílů v hodnotách a životním stylu.

O jednom případu šikany (3. 4. 2023)

Jedna hloupá zakomplexovaná ministryně šikanuje vrcholového sportovce a národ je na nohou. Špatně! Není žádný důvod přikládat tomu přehnaný význam. K takovým případům dochází ve všech dobách, ve všech politických režimech. Prostě to tak na světě chodí.

Nijak z toho nevyplývá, že bychom žili ve zločinném režimu (to vyplývá z jiných věcí) nebo že bychom měli důvod se bát. Můžeme sledovat bulvár a odhadovat, jestli ten mladý muž bude nucen si to odpracovat tělem, a bavit se tím. Ale to je všechno.

Píšu to proto, že část „alternativy“ tu událost popisuje jako konec světa, zhroucení režimu, pád do děsivé totality a čtenář čeká, kdy se ozve bušení na dveře a ideová policie přijde i pro něj. K těm věcem nejspíš směřujeme, ale ne kvůli jednomu případu šikany na pracovišti.

Dívejme se pozorně, používejme analytický rozum a nenechávejme se unést emocemi. A neříkejme všemu „pád do totality“. Ten výraz ještě budeme potřebovat pro mnohem vážnější záležitosti.

O bílém islámu (3. 4. 2023)

V již zmíněném článku bělošského nacionalisty Nicka Balta o válce na Ukrajině se píše mimo jiné:

„Doufám, že prapor Azov, který je nyní silně podporován a financován Západem, se změní v místní sílu podobnou Talibanu, v situaci, kdy se “nepřítel mého nepřítele” zvrtne a pomůže zajistit ochranu lidem, jako jsme my. Dále je třeba říci, že kromě bílého Hizballáhu potřebujeme bílou ummu s náboženským kapitálem, Ukrajina je blízko hyperborejské vlasti Indoevropanů, a tudíž je to posvátná půda. Mám za to, že situace je zralá k tomu, aby se naše zájmy utkaly se Zelenského vládou a jejími nekalými chlebodárci.“

Ano, nacisté obdivují islám. I Adolf Hitler a jeho lidé islám obdivovali. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že je to jenom přechodná fáze. Proč obdivovat džihádisty, když se mohu sám stát bílým džihádistou? Když islám udělal z Arabů a Turků tak obávanou sílu, proč by ji neudělal z bělochů? Evropská krajní pravice, včetně vyholených násilnických magorů, logicky směřuje k přijetí islámu. V Prolomení hradeb dvojce uvádím příklady několika významných představitelů evropské krajní pravice, kteří již k islámu konvertovali.

O reformách ve školství (2. 4. 2023)

S Ivo Budilem a Ivanem Davidem jsme tentokrát debatovali o českém školství. Upozornil jsem na zajímavou změnu, která hodně ukazuje. Když se před dvaceti a více lety zaváděly různé školské reformy, byla s nimi spojena naivní představa, že ve školách sice ubyde vědomostí, ale výměnou děti získají nějaké jiné schopnosti nebo kompetence. Dnes se už nic podobného ani nepředstírá. Látka se prostě omezuje, omezuje a omezuje. Docela obyčejné omezování veřejného školství, se všemi důsledky na schopnosti další generace.

Ukázal jsem taky, že děsivý úpadek schopností absolventů českého školství není otázka subjektivního hodnocení, ale jasných dat z mezinárodních srovnání i šetření České školní inspekce.

O svobodné diskuze (1. 4. 2023)

Když procházíte článkové sekce webu Arktosu, najdete něco nevídaného, co působí jako zjevení z minulosti. Otevřenou diskuzi. Takovou, jaká je dnes nepředstavitelná v mainstreamu i alternativě. Dokážete si představit, že by v České televizi vedle představitele Evropských hodnot ocitovali třeba Scotta Rittera? A dokážete si představit, že by na velké demonstraci dostala slovo vedle profesionálního antivaxera i třeba zdravotní sestra z covidária, která pracovala sedm dnů v týdnu dvanáct hodin denně, a denně jí pod rukama umírali lidé? Nebo že by taková zdravotní sestra dostala slovo na Protiproudu nebo Aeronetu? To je prostě nemyslitelné. Každý má své jasné názory a publikuje jenom to, co je v souladu.

Byly časy, kdy tomu bylo jinak, a ty staré časy dosud přežívají na webu Arktosu. Třeba v debatě o Rusku a válce. Dva hlavní články za poslední dny jsou jeden proruský a jeden protiruský.

Článek Richarda Wilsona, žijícího v Moskvě, upozorňuje na zajímavý fenomén, který se projevuje v anglosaském světě. Ti lidé se o žádném africkém či asijském etniku neodváží ani naznačit cokoliv negativního. Naopak se před nimi ponižují a omlouvají za to, že jsou běloši a příslušníci západní civilizace. Komplexy si pak vybíjejí na jediných podlidech, kteří mohou být uráženi a ponižováni – na Rusech. Promítají si do nich nejrůznější osobní problémy. Což plynule navazuje na dvousetletou tradici, kdy Rusko se vším svým pohádkovým nerostným bohatstvím bylo jedinou částí světa, která se vzpírala kolonizaci. A vzbuzovala odpovídající emoce.

Mohu ten pohled potvrdit. Moji přátelé, co žili delší dobu ve Velké Británii nebo USA, jsou jinak skvělí lidé, ale jak slyší Rus nebo Rusko, vypínají mozek a přecházejí na primitivní nadávky, silně připomínající antisemitismus třicátých let. Jak ostatně Wilson připomíná.

Hned vedle Wilsonova článku najdete text bělošského nacionalisty Nicka Balta, který propaguje ty názory, které jsem nedávno vyložil zde. „Mohu doufat, že regiment Azov bude lodí, na níž plují mé sny o bílé rase. Nemohu ji (tu rasu) znovu posílit jinak než bojem nebo prací v jejich prospěch.“

Nejde zdaleka jenom o to, že si čtenář může vybrat. Jde o to, že autoři obou článků jsou příslušníky stejné komunity, čtou se navzájem a jsou nuceni na sebe reagovat. To vede k hlubšímu přemýšlení, nacházení silnějších argumentů a občas i k tomu, že uznáme nějaký náš vlastní názor jako problematický a třeba jej změníme.