Články

Marie Kovalová: Únorová výročí

– 1325 – v únoru byla tuhá zima s množstvím sněhu.

– 1425 – v únoru (podle některých pramenů) hodně sněžilo, ale mrazy byly většinou mírné.

– 1525 – únor byl teplotně proměnlivý.

– 1625 – únor byl chladný a sněživý.

– 1725 – únor byl poměrně teplý.

Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:

– 1775 – v únoru se proti lednu velmi oteplilo, bylo průměrně 5,0 °C.

– 1825 – únor měl průměrně 0,8 °C.

– 1875 – v únoru se proti lednu značně ochladilo, bylo průměrně -5,5 °C.

– 1925 – v únoru bylo poměrně teplo, průměrně 4,4 °C.

– 1975 – v únoru se po teplém lednu ochladilo, bylo průměrně 1,4 °C.

– 2000 – v únoru byla naměřena průměrná teplota 5,2 °C – bylo nebývale teplo.

(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)

– 1. 2. 1865 bylo v USA zrušeno otroctví. Ten den prezident Abraham Lincoln (1809-1865) podepsal 13. dodatek ústavy USA, který otroctví zakazuje.

– 2. 2. 1935 americký detektiv Leonard Keeler při vyslýchání obviněných jako první v novodobé historii použil detektor lži. Není ale uvedeno s jakým výsledkem. O Číňanech je známo, že už dávno užívali jakýsi primitivní „detektor“ lži: Obviněnému dali do úst hrst rýže a hlasitě mu předčítali obvinění, zůstala-li rýže suchá, byl vinen. Věřili, že když má člověk strach přestane produkovat sliny.

– 2. 2. 2005 zemřel Max Schmeling, německý boxer, manžel české herečky Anny Ondrákové (1902-1987). Sedm měsíců mu scházelo do 100 let. Dodnes je považován za jednoho z největších německých sportovců. Bohužel, jako německý občan, reprezentant státu, který ho propagandisticky líčil jako Hitlerova obdivovatele, neměl sympatie na své straně, ale každý kdo se s ním setkal, zjistil, že Schmeling byl nejen sportovec tělem i duší, ale i člověk s vysokým intelektem, který vždy respektoval národní cítění zemí, které při svých turnajích navštívil. Za války byl Němci poslán na frontu, roku 1941 na Krétě těžce zraněn a pak z aktivní služby propuštěn. Max s Anny pracovali pro odboj a podařilo se jim mj. zachránit i děti židovského původu, což se veřejnost dozvěděla až po válce. Roku 1945 se na čas vrátil do světového ringu. Vyhrál čtyři ze sedmi zápasů. Roku 1948 šel do sportovního důchodu a pak se stal zaměstnancem americké firmy The Coca Cola Comp v Německu. Když zemřela jeho Anny, bál se samoty, proto jezdil po světě na boxerské zápasy, aby se rozptýlil. V roce 1992 byl uveden do mezinárodní síně boxerské slávy. Hrál i v několika filmech vždy po boku své Anny. Děti spolu neměli. Jejich majetek a výnosy z něj odkázali dětským vesničkám SOS.

– 3. 2. 1915 v Sarajevu byl oběšen 24letý Danilo Ilič, původně učitel, novinář, v červnu 1914 hlavní organizátor atentátu na Františka Ferdinanda d´Este, člen tajné srbské organizace „Černá ruka“. Stejně jako Ilič dopadli dva spiklenci starší 20 let, pět mladších než 20 let bylo odsouzeno k nejvyšším možným trestům odnětí svobody.

– 3. 2. 1945 (někdy psáno 3. 1. 1945) zemřel 67letý Edgar Cayce, Američan, léčitel, mystik – „Spící prorok“, v USA považovaný za nejvýznačnějšího senzibila. V autohypnóze prováděl přes čtyřicet let „výklady” na otázky z různých oblastí lidského života. Bylo jich víc než 14 tisíc, které byly písemně zaznamenány. Více jak devět tisíc z nich se týká posuzování zdravotního stavu bytostí někdy vzdálených i tisíce kilometrů. Tyto výklady jsou stále předmětem studia a jsou rozebírány v desítkách knih. Cayceho diagnózy byly přesné a jím navržené metody léčby účinné. Jeho schopnosti jsou neobjasněné a nevysvětlitelné dodnes. Nejen že je neuměl objasnit ani on sám, ale on si vůbec nepamatoval co v hypnóze říkal. Vše zapisovala nejprve jeho manželka, později ji střídala sekretářka. Jasnovidecké vlastnosti se prý u něj projevovaly už v mládí, ale rodiče jim vůbec nevěnovali pozornost. Edgar neměl žádné zvláštní vzdělání, nejprve byl obchodním příručím, pak pracoval jako fotograf. Jeho schopnosti byly objeveny víceméně náhodou. Pak jeho popularita prudce rostla a když žádostí o pomoc bylo stále víc, rozhodl se s prací fotografa skončit a věnovat se jen léčení a výkladům. Podařilo se mu zrealizovat svůj sen o nemocnici, kde byli pacienti léčeni podle něj. V krizi třicátých let ale nemocnice zkrachovala a jen s pomocí přátel a příznivců mohl Cayce pracovat dál. Časté autohypnózy byly pro něj obrovskou zátěží, ale on se svými „výklady“ nepřestal, nedbal, že mu dochází síly a zemřel zcela vyčerpán. Po jeho smrti jeho manželce, s kterou měli tři syny, začaly rychle ubývat životní síly – zemřela v dubnu 1945. Než přišli Edgarovi synové z války, starala se sekretářka jejich otce, Gladys Davis, o víc než 14 tisíc zápisků z Cayceho vizí. Vzhledem k obsáhlosti dokumentace paní Davis i pak pracovala dál na katalogizaci a roztřídění  těch dokumentů až do své smrti v roce 1986.

– 4. 2. 1925 zemřel 69letý Robert Koldewey, významný německý archeolog a architekt, objevitel starobylých ruin Babylónu. Vykopával je dlouhých 18 let. Jeho práci přerušila první světová válka, kdy se musel vrátit do Německa a po válce už mu nebylo dopřáno vrátit se do míst, kde tolik triumfoval.

– 4. 2. 1945druhá světová válka: v sovětském letovisku na Krymu začala Jaltská konference (krycí název Argonaut), na níž se sešla tzv. „Velká trojka“ – za Sovětský svaz generální tajemník Stalin, za USA president Roosevelt (už těžce nemocný, za dva měsíce zemřel) a za Velkou Británii premiér Churchill. Jednání trvalo do 11. 2. 1945. Louis Aragon napsal (1963), že Roosevelta a Churchilla doprovázelo sedm set(!) osob. Jednání konference lze shrnout zhruba do šesti hlavních bodů: 1) spolupráce na porážce Německa; 2) rozdělení Německa na čtyři okupační pásma mezi SSSR, USA, VB a kousek dostala i Francie; 3) rozdělení sfér vlivu v Evropě; 4) tajná dohoda o vypovězení války Japonsku Sovětským svazem do 3 měsíců po skončení války v Evropě, za to bylo Mongolsko socialistické a od Japonska získal SSSR Kurilské ostrovy; 5) potrestání válečných zločinců a 6) vznik Organizace spojených národů – ta měla nahradit Společnost národů (vzniklou v roce 1919), která jako ručitel kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála. Ne vše potřebné bylo vyřešeno. Dnes se ozývají hlasy, že rozhodnutí „Velké trojky“ byla tenkrát na Jaltě výhodnější pro SSSR, než pro USA, Velkou Británii a jejich spojence. Jestli byla, tak proto, že tenkrát účastníci jednání uznali, že Rusko (Sovětský svaz) neslo největší břímě v bojích s hitlerovským Německem.

– 5. 2. 1655 začala v Praze mohutná povodeň a způsobila mnoho škod, trvala tři dny a průtok Vltavy v Praze byl odhadnut na 3800 m3 za vteřinu. Porovnání: V srpnu 2002 byl průtok v Praze odhadnut na 5300  m3 za vteřinu.

– 6. 2. 1685 zemřel po mrtvici 54letý Karel II. Stuart, král Anglie, Skotska a Irska. Na trůn nastoupil v dubnu 1661 po desetiletém „mezivládí“ Olivera Cromwella. Po nástupu Karla II. na trůn došlo k uvolnění veřejného života svázaného v předchozím období přísnými puritánskými pravidly. Karel II. jako patron umění a vědy nechal založit Královské greenwichské observatoře a učené společnosti. Za Karlova panování byl Londýn zasažen dvěma katastrofami: Velkým morem a Velkým požárem. Manželství Karla II. s Kateřinou z Braganzy bylo bezdětné, Kateřina byla sice víckrát těhotná, ale žádné dítě nedonosila. Karel II. ale měl se svými milenkami řadu dětí, které uznal za své a udělil jim šlechtické tituly.

– 7. 2. 1825 se v Březové nad Svitavou, v rodině správce panství, narodil Karel Kořistka (†1906), vynikající český geodet, matematik a fyzik, který se mj. významně zasloužil o organizaci vysokého technického školství.

– 7. 2. 1955 náhle zemřel 62letý Julius Miloš Komárek, zoolog a botanik světového jména, vysokoškolský učitel,  zakladatel Výzkumného ústavu pro ochranu lesů a také náruživý myslivec a cestovatel. Byl členem významných vědeckých společností a pro příští generace zanechal cenný odkaz člověka, pro kterého byla příroda po celý život zdrojem inspirace a vědecké zvědavosti. Tento svůj vztah uměl Komárek poutavě popularizovat v cestopisech, nebo v knížkách o zvířatech a myslivosti. Dílo profesora Komárka je mimořádně rozsáhlé. Své zkušenosti a znalosti zúročil ve dvou stovkách odborných publikací, jež se týkaly lesnictví, lékařství, myslivosti, ochrany přírody a rybářství a v řadě knih populárně naučných.

– 8. 2. 1725 zemřel v 52 letech (údajně na venerickou chorobu) Petr I. Veliký, ruský car, pátý syn cara Alexeje I. Narodil se v Moskvě, ale mládí strávil převážně mimo Kreml, na venkově. Brzy projevoval zájem o technické a vojenské záležitosti a již v dětství sestavil ze svých vrstevníků oddíl, který byl později základem carské gardy s názvem Preobraženský pluk. Petr měl impozantní postavu, měřil prý přes dva metry a přídomek Veliký měl už od mládí pro svoji výšku. Jeho cesta na trůn byla složitá, po smrti otce (1676) nastoupil na trůn Petrův starší bratr Fjodor, ten ale po šesti letech zemřel. Na trůn pak byl dosazen Petrův další bratr Ivan, který ale byl těžce nemocný, proto byl jeho spoluvladařem jmenován Petr, jemuž bylo teprve 10 let. Oba bratři byli sice carové, ale vládla za ně 25letá sestra Sofie, která si chtěla vládu za každou cenu udržet. Když se Petr dozvěděl o snahách Sofie zbavit se ho, předešel ji a s pomocí přátel ji svrhl a poslal do kláštera. Jediným vládcem Ruska se stal od roku 1690. V roce 1697 se v utajení vydal na cestu do Evropy (byl i v Čechách). Seznámil se s technickým pokrokem v Evropě, s techniky, vědci i umělci a zval je do Ruska, aby se podíleli na modernizaci země. V roce 1703 položil základní kámen novému městu při ústí řeky Něvy – Petrohradu. Vytvořil stálou armádu a církev podřídil státu. Roku 1709 porazil Švédy u Poltavy a zarazil jejich rozpínavost. V roce 1711 zrušil bojarskou dumu (shromáždění šlechticů) a ustanovil senát jako hlavní státní orgán. Do státní služby zavedl přísný řád, zrušil 80 státních oddělení a místo nich vytvořil 9 ministerstev. Za jeho vlády byla v Rusku otevřena řada nových škol, kam mohly i děti z nižších vrstev. Petr neměl mužské potomky a po jeho smrti se vlády ujala jeho žena Kateřina, která ho přežila jenom o dva a půl roku. Z jeho potomků pak vynikla dcera Alžběta I., která vládla Rusku dvacet let (1741-1761).

8. 2. 1865 – kněz, ale hlavně přírodovědec Gregor Mendel (1822-1884) představil na zasedání Přírodovědného spolku v Brně výsledky několikaleté práce a zformuloval zákony dědičnosti, nazvané pak Mendelovy, umožňující vědecké pěstování rostlin a chov živočichů.

– 9. 2. 1895 americký tělovýchovný pracovník William G. Morgan (1870-1942) poprvé představil míčovou hru zamýšlenou jako sport vhodný pro starší lidi, nazvaný „volleyball“. Do českých zemí přišel tento sport až po první světové válce, volejbalový svaz byl založen v roce 1921.

– 9. 2. 1965 zemřel na onemocnění ledvin 60letý Josef Sodomka, rodák z Vysokého Mýta, podnikatel, hlavně však významný karosář. Jeho otec, kolář, měl v Mýtě dílnu na výrobu kočárů, saní a hospodářských povozů. Josef se nejprve vyučil jako otec kolářem, pak nějaký čas pracoval v „laurince“, kde se vyučil ještě karosářem. Měl pro tvorbu karosérií cit. Podařilo se mu pak přesvědčit otce, že budoucnost jeho firmy je ve výrobě karosérií pro automobily. Jeho umění se stalo známým nejen v Československu, ale i za hranicemi a poptávka po originálních vozech karosovaných ve Vysokém Mýtě se stále zvětšovala. Ani za velké hospodářské krize na počátku 30. let, nedošlo k téměř žádnému omezení jeho tvorby. Druhá světová válka ale zastavila výrobu osobních automobilů, začala výrova autobusů a užitkových vozů. Po květnu 1945 Sodomka opět navázal spolupráci s československými výrobci osobních aut a jeho touhou bylo zřízení moderního karosářského studia a vznik střední odborné karosářské školy. V listopadu 1950 byl ale zatčen, obviněn z „pletich proti znárodnění a podezření z vyzvědačství“. I ve vazební věznici Josef Sodomka kreslil návrhy nových typů karoserií. Ty mu však byly zabaveny a on sám byl obviněn z úmyslu pašovat je dokonce za hranice. V prosinci 1951 byl uznán vinným a odsouzen k odnětí svobody na tři roky. Ironií osudu bylo, že autor mnoha krásných automobilů nakonec vlastnil pouze plátěnou tříkolku Velorex.

– 10. 2. 1975 zemřela 92letá Leontina Mašínová, původně učitelka a spisovatelka. Narodila se v Plzni jako dcera lékárníka. Rodina se záhy přestěhovala do Prahy, odtud brzo do Zbraslavic u Kutné Hory a později se usadila v Kutné Hoře. Zde Leona navštěvovala základní školu, měšťanku a nakonec vystudovala církevní učitelský ústav. Pak učila na různých místech v Čechách i na Slovensku. Roku 1923 se natrvalo usadila v Lázních Bělohrad. Ze zdravotních důvodů odešla ve třicátých letech do penze, ale soustavně se věnovala literární tvorbě a cestování doma i v cizině. V jejím díle je vidět zájem o české dějiny nazírané z protestanského náboženského přesvědčení. Nejen pro děti napsala Leontina Mašínová desítky próz, někdy s historickou tematikou. Např. trilogii Nesmrtelný poutník o J. A. Komenském.

– 10. 2. 2005 zemřel 89letý Arthur Miller, americký spisovatel a dramatik. Patřil mezi autory, kteří se snažili rozbít představy o Americe jako o ráji. V padesátých letech se stal terčem útoků „Výboru pro neamerickou činnost“, vedeného nechvalně známým senátorem McCarthym. Později byl Miller také předsedou Mezinárodního PEN klubu, založeného v roce 1921. Za svoji hru Smrt obchodního cestujícího (1949) získal Pulitzerovu cenu. Ve hře Zkouška ohněm (1953) sice popisuje salemský proces proti čarodějnicím (ze 17. století), ale hra byla i zrcadlem dění v USA, kde probíhaly novodobé hony na čarodějnice. V letech 1956-1961 byl manželem herečky Marilyn Monroe (1926-1962).

10. 2. 2005 – přiznala Severní Korea, že má atomové zbraně.

– 11. 2. 2005, tři dny před svými 72. narozeninami, zemřela Míla Myslíková, divadelní a filmová herečka a také spisovatelka. Energická korpulentní herečka se mužům líbila, ale ona na vztahy s nimi neměla štěstí. Legendární maminka Štěpána Šafránka z filmových „Básníků“ se poslední roky života stáhla do soukromí a věnovala se jen psaní. Napsala na dvacet většinou pohádkových knížek.

11. 2. 2015 – občanská válka na Ukrajině: v Minsku se sešli vrcholní představitelé Ukrajiny, Ruska, Francie, Německa a také běloruský prezident Lukašenko pod záštitou OBSE – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Měli řešit kolaps předešlé úmluvy (Minsk I) ze září 2014. Z tohoto jednání vzešla nová mírová dohoda podepsaná účastníky 12. 2. 2015, označována jako Minsk II. Jejím cílem bylo zastavení bojů na východě Ukrajiny. Přesněji řečeno, ukrajinská armáda měla přestat vraždit obyvatele Luhanské a Doněcké oblasti, které se chtěly od kyjevského režimu odtrhnout, být na něm nezávislé nebo se možná chtěly přidat k Rusku. Příměří bylo dodržováno jen ale zpočátku. Bývalá německá kancléřka (v letech 2005-2021) Merkelová prozradila nedávno v rozhovoru pro list Die Zeit, že Minské dohody byly podepsány proto, aby „Ukrajina dostala čas“ na posílení, že nebyly pokusem o nastolení míru na válkou zmítané Ukrajině, ale měly za cíl poskytnout kyjevskému režimu více času na posílení armády a přípravu na rozsáhlou válku.

– 13. 2. 1945 druhá světová válka: maďarské hlavní město Budapešť osvobodila Rudá armáda.

– 13. 2. 1945 druhá světová válka: v noci na 14. 2. začaly nálety stovek amerických a britských letadel na saské Drážďany a svrhly na ně tisíce tun výbušných a zápalných bomb. Jejich cílem nebyly mosty nebo např. rozsáhlé průmyslové oblasti mimo centrum města, ale právě historické centrum, kterému se přezdívalo „Florencie na Labi“, které bylo během dalších dvou dní téměř srovnáno se zemí. Drážďany byly navíc v té době přeplněné uprchlíky unikajícími před postupujícími sovětskými vojsky. Kolik lidí přišlo o život v té ohnivé smršti je těžké odhadnout. Nejvyšší číslo je přes 300 000, ale to je v současnosti považováno za přehnané, udává se maximálně 25 tisíc. Ještě za války ale měly Drážďany kolem půl milionu obyvatel a kolik tam bylo uprchlíků se nikdo neodvážil odhadnout. Téma těch náletů stále rozděluje historiky i veřejnost na dva tábory. Jeden tábor je odsuzuje jako válečný zločin, navíc už zbytečný před neodvratitelnou porážkou Německa a druhý tábor nálety obhajuje…

– 14. 2. 1945 druhá světová válka: údajně kvůli chybě v navigaci americké letectvo bombardovalo Prahu místo Drážďan. Šedesát letounů svrhlo na Prahu kolem 150 tun bomb, zabito bylo na sedm stovek a zraněno přes tisíc lidí. Byla to „krvavá popeleční středa”. Tehdy také zahynula Eva, 16letá dcera malíře Josefa Lady, když šla na hodinu klavíru, zničeny byly např. Emauzy. Je takřka jisté, že útok amerických letadel byl zcela záměrný, jeho cílem bylo poškodit území, které (podle před pár dny ukončené Jaltské konference) bylo ve sféře vlivu Sovětského svazu (jako i Drážďany).

– 14. 2. 1975 zemřel 93letý Pelham Grenville Wodehouse, velmi oblíbený anglický humorista, mistr jazykové komiky a situačních gagů. Za svůj život napsal více než 90 knih. Je spoluautorem 20 filmových scénářů a zhruba 30 her a muzikálů. Nejprve pracoval jako úředník v bance, ale pak se stále více zaměřoval na novinařinu. Od roku 1902 psal do londýnského listu „Globe“. V průběhu dalšího života žil a pracoval také ve Francii a posléze hlavně v USA, kde získal státní občanství (1955). Těsně před svou smrtí byl v Anglii povýšen do šlechtického stavu.

– 15. 2. 1955 zemřel Otakar Španiel, významný český sochař, řezbář, medailér, profesor na UMPRUM a AVU. Bylo mu 73 let. Za německé okupace byl v koncentračním táboře. Vězněn byl zřejmě kvůli bratrovi, generálovi Oldřichu Španielovi, který odešel po okupaci do exilu. V díle Otakara Španiela dominuje reliéfní tvorba, v níž dosáhl světové úrovně. Věnoval se medailím, mincím, plaketám a portrétu.

– 15. 2. 1995 byl v Kalifornii zatčen 30letý Kevin Mitnick, Američan, zatím snad nejslavnější hacker na světě. Byl stíhán tři roky a odsouzen za počítačovou kriminalitu. Média z něj vytvořila mýtus, byly mu připisovány i útoky jiných hackerů, proto nebylo jisté, kterých činů se sám dopustil. Z vězení byl propuštěn v lednu 2000. V současné době se Mitnick snaží šířit povědomí o nebezpečí počítačové kriminality. Vlastní společnost podnikající v oboru bezpečnostního poradenství, Mitnick Security Consulting.

– 16. 2. 2005 v Káhiře zemřela 71letá Narriman Sadek, poslední egyptská královna, manželka krále Farúka I. (1920-1965), s kterým se (po vyhlášení Egyptské republiky) v roce 1954 rozvedla. Pak se ještě dvakrát vdala.

– 17. 2. 1945 zemřel 72letý Ivan Hálek, lékař, spisovatel a politik. Jeho otec, básník Vítězslav Hálek zemřel, když mu byly dva roky. Ivan vystudoval všeobecné lékařství na UK v Praze. Po vojenské službě a praxích na pražských klinikách působil (od 1901) jako praktický lékař na Slovensku. Doktor Hálek byl také vedle Masaryka jedním ze zastánců Židů. Za 1. světové války sloužil jako lékař. V roce 1918 byl členem národního shromáždění a vládním referentem pro veřejné zdravotnictví na Slovensku. V dubnu 1939 byl slovenskou vládou propuštěn ze státních služeb a vrátil se do Prahy. Jeho dcerou byla herečka Elena Hálková (1907-1985), první žena Zdeňka Štěpánka (1896-1968), byl tudíž dědečkem herečky Jany Štěpánkové (1934-2018).

– 18. 2. 1405 prý zemřel asi 70letý Tamerlán, (též Timur),  mongolsko-turkický vojevůdce a dobyvatel. Přestože již vyznával islám, snažil se obnovit bývalou slávu Mongolské říše. Byl zakladatelem dynastie Timúrovců, tvrdil, že je Čingischánovým potomkem a pokračovatelem. Jeho sídelním městem a střediskem nově budované říše byl Samarkand (dnes je v Uzbekistánu). V porovnání s jeho předchůdci (především Čingischánem) měly Tamerlánovy vojenské výpravy odlišnou povahu. Byly vedeny jako vyhlazovací a genocidní. Tamerlán nechával vypálit, dobytá území a vyvraždit vojáky protivníka i civilní obyvatelstvo. Odhaduje se, že jeho tažení způsobila smrt 17 milionů lidí. Svou obrovskou kořist postupně shromažďoval v Samarkandu. Zemřel v čele svých vojsk při tažení, tentokrát na Čínu, ale podrobit si ji už nestačil. Za jeho syna a nástupce Šáhrucha se struktura říše Timúrovců rozvolnila a definitivně se rozpadla po smrti Tamerlánova vnuka Abú Saída roku 1469. Tamerlán podléhal perské kultuře a za jeho života došlo k vytvoření syntézy perské a turecké kultury. Nechal stavět nové zemědělské osady, zavlažovací systémy, podporoval obchod a z města Samarkand udělal významné obchodní centrum.

– 19. 2. 1915 – první světová válka: začala bitva o Galipoli, poloostrov v evropské části Turecka, jenž tvoří severní      stranu průlivu Dardanely (dříve Hellespont). Bitvu začaly Velká Británie s Francií proti Osmanské říši, blokující strategicky důležitou námořní cestu Hellespontem. Turecké jednotky se ale velice úspěšně bránily, jedním z jejich velitelů byl i pozdější zakladatel moderního Turecka – Atatürk (1881-1938). Po roce bojů, po obrovských ztrátách, se britské a francouzské síly stáhly. Některé prameny se zmiňují o 131 tisících padlých a 262 tisících zraněných, jiné hovoří o celkových ztrátách 214 tisících jen na straně spojeneckých armád. Jediným kladem celé operace pro Dohodu byla skutečnost, že tato bitva (trvala do 9. 1. 1916) vázala silné turecké armádní svazy, které tak nemohly zasáhnout do bojů na ruské frontě.

– 19. 2. 1975 zemřel 72letý Stanislav Neuman, herec drobné postavy se zvláštním plačtivým hlasem, syn básníka Stanislava Kostky Neumanna (1875-1947). Dovedl z malých, vedlejších rolí udělat nezapomenutelné postavy. V neposlední řadě je takový jeho starý koktavý čert z filmové pohádky Hrátky s čertem.

– 20. 2. 1975 na náměstí Republiky v Praze byl otevřen obchodní dům Kotva. Projekt vytvořili manželé Věra a Ladislav Machoninovi. Jejich řešení bylo zajímavé, celou budovu poskládali ze samonosných šestiúhelníkových segmentů, čímž vyhověli požadavku na co největší prodejní plochu na poměrně malé parcele. Na jeho místě stával románský kostel sv. Benedikta, u něhož byla před polovinou 13. století přistavěna komenda pražských německých rytířů, která měla pevnostní charakter a souvisela se současně budovaným staroměstským opevněním. Pro stavbu obchodního domu byly zbourány některé domy z 19. a počátku 20. století a zničeno archeologicky významné území, které z časových důvodů nebylo dostatečně prozkoumáno.

– 21. 2. 1995 vzlétl ze západní Austrálie v balonu americký miliardář a dobrodruh Steve Fossett (1944-2007), aby obletěl svět. Byl to jeho 6. pokus a ten se mu povedl. 2. 7. 1995 přistál v místě, odkud vzlétl a stal se tak prvním člověkem, který samostatně přeletěl Tichý oceán v balonu.

– 22. 2. 1875 zemřel 77letý Charles Lyell, skotský právník, přírodovědec, geolog – otec moderní geologie. Shrnul tehdejší geologické poznatky v souvislý celek a vyvrátil nesprávné názory svých předchůdců, např. Cuvierovu teorii katastrof. Je zakladatel aktualismu, principu, podle něhož v geologické minulosti působily stejné procesy, jaké působí v současnosti. Roku 1827 zanechal práva a začal se zcela věnovat geologii. Jeho hlavní práce byly v oblasti stratigrafie. Od roku 1828 cestoval po jihu Francie a také po Americe, kde studoval tamější geologii a pak položil základy stratigrafie třetihor. Postupně tak pomohl prosadit názor na geologické stáří Země, který popřel tvrzení Bible.

– 22. 2. 1925 v 88 letech zemřel Sir Thomas Clifford Allbutt britský lékař a vynálezce lékařského teploměru. Tento vynález byl velice vítán, neboť dříve byli pacienti nuceni držet veliké teploměry, u kterých měření trvalo asi dvacet minut. V roce 1907 byl Allbutt pasován na rytíře.

– 23. 2. 1855 zemřel v 77 letech Carl Friedrich Gauss, německý matematik a fyzik, jeden z největších matematiků a fyziků všech dob. Gaussovo vědecké dílo je velice obsáhlé – v matematice se proslavil svými výzkumy v oblasti statistiky a počtu pravděpodobnosti, odhalil nedostatky v euklidovské geometrii, zabýval se astronomií a fyzikou. V roce 1807 se stal profesorem astronomie a ředitelem hvězdárny v Göttingenu. Na tomto místě působil po zbytek svého života.

– 23. 2. 1945 v Moskvě na rakovinu zemřel 62letý Alexej Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel, sběratel lidových pohádek a také politik, vzdálený příbuzný Lva N. Tolstého (1828-1910). V šestnácti letech začal psát, své práce vydával od roku 1907. Během první světové války působil jako vojenský zpravodaj, ale po vítězství bolševiků emigroval do Francie, z níž se na jednu ze Stalinových výzev vrátil (1923) do SSSR. Mezi válkami zastával politicky významnou funkci, representoval sovětskou kulturu v zahraničí a byl předsedou svazu spisovatelů. Na jeho dílech, i historických, se podepsala jeho komunistická příslušnost.

– 23. 2. 1965 v Los Angeles zemřel v 74 letech Stan Laurel, anglický komik a režisér, který se původně jmenoval Artur Stanley Jefferson. Již od mládí byl podporován v herectví rodiči. Nejprve hrál v divadle, kde již v 16 letech, při profesionálním představení, ukázal jaký má talent. V roce 1910 se připojil k herecké společnosti, kde působil jako náhradník mladého Charlie Chaplina (1889-1977), který v této společnosti také působil. V roce 1918 si poprvé zahrál v němém filmu The Lucky Dog se svým budoucím kolegou Oliverem Hardym (1892-1957). Spolu pak natočili 106 krátkometrážních i celovečerních, zpočátku němých, později zvukových filmů.

– 23. 2. 1995 zemřel 78letý James Herriot, britský veterinář a spisovatel. Herriot, přáteli zvaný Alf, prožil mládí a studia ve středním Skotsku. Po ukončení studií se odstěhoval do Yorkshiru, kde měl zvěrolékařskou praxi. Léčil hospodářská zvířata, ale i řadu psů a koček, což byla pro něj oddychová práce od velkých zvířat. Za 2. světové války sloužil v Britském královském letectvu. Ze své veterinární praxe napsal mnoho komických příhod v sérii knih, které byly velice populární nejen ve Velké Británii, ale byly přeloženy do mnoha jazyků (i do češtiny), byly také filmově zpracovány a je z nich dokonce 90dílný TV seriál. Jeho syn je také veterinář, dcera je lékařka.

– 24. 2. 1925 zemřel na tyfus 63letý Alois Mrštík, spisovatel, nejstarší z bratrské čtveřice jimramovských rodáků. Alois vystudoval reálku a učitelský ústav. Učitelskou praxi zahájil na Slovensku, brzy se však vrátil na Moravu, od roku 1889 byl správcem jednotřídky v Divákách. V roce 1901 se zde oženil s Marií Bezděkovou z Kobylí. Drama Maryša, vzniklé ve spolupráci s bratrem Vilémem (1863-1912), považují mnozí za vrchol jeho díla. Z pobytu v Divákách na pomezí Slovácka a Hané čerpá Aloisovo největší devítisvazkové dílo Rok na vsi – Kronika moravské dědiny, na kterém s ním opět spolupracoval bratr Vilém.

– 25. 2. 1945 zahynul v autě při leteckém náletu na dálnici u Berlína František Chvalkovský, právník a politik. Bylo mu 59 let. V Agrární straně patřil k pravicovému křídlu, byl ministrem zahraničí „druhé republiky“ a spolu s Emilem Háchou (1872-1945) podepsal 14. března 1939 v Berlíně před Hitlerem kapitulační dokument.

 

– 25. 2. 2005 zemřela 76letá Hana Bělohradská, prozaička a překladatelka, původně nemocniční laborantka. Od roku 1961 se věnovala jen literatuře. Přispívala především do Plamene a Literárních novin. Zákaz publikování po roce 1970 ji přivedl také k překládání z angličtiny. Po roce 1990 se stala předsedkyní výboru Českého literárního fondu a členkou výboru českého centra PEN klubu. Je také autorkou několika scénářů k filmům a divadelním hrám. Např. podle jejího románu Poslední večeře natočil režisér Juraj Herz film Znamení Raka (1967). Bělohradská se ve svých prózách zaměřila především na psychologické a etické aspekty lidského jednání.

– 26. 2. 1815 – ostrov Elbu opustil Napoleon Bonaparte (1769-1821) a s tisícem vojáků zamířil do Paříže. Bez problémů jeho sedm lodí přistálo ve Francii a pak bez jediného výstřelu se ujal vlády nad Francií. Jeho nová vláda ale trvala jen sto dní.

– 28. 2. 1905 zemřel Jindřich Eckert, jeden z nejvýznamnějších českých fotografů 19. století. Bylo mu 71 let. Jako jiní fotografové 19. století se zpočátku věnoval fotografování jen amatérsky, původně pracoval jako celní úředník. Až jako 30letý si otevřel v Praze na Újezdě portrétní ateliér. Přitom se společensky angažoval, třicet let byl obecním starším a účastnil se národního života. Za svou fotografickou činnost získal desítky medailí a dalších cen. Oslava čtvrt století jeho ateliéru v roce 1888 byla významnou společenskou událostí. Za nejvýznamnější část jeho tvorby jsou dnes považovány a ceněny jeho místopisné fotografie a to především pro jejich obrovský dokumentační význam. Už v roce 1871 vydal soubor světlotiskových fotografií Prahy. Po roce 1881 začal jako první v Čechách vytvářet fotografie zachycující umělecké a hlavně přírodní krásy dalších míst v Čechách. V letech 1882-1884 např. vytvořil soubory fotografií ze Šumavy a Krkonoš. Po roce 1890 se také výrazně věnoval fotografování Prahy a to především dokumentování míst určených k asanaci. Část těchto fotografií vyšla v knihách Praha královská (1898) a Pražské ghetto (1902).

– 28. 2. 1945 – asi ten den zemřela ve vyhlazovacím táboře Bergen-Belsen na tyfus 15letá Anne Marie Franková, německá dívka židovského původu, autorka slavného Deníku. Její rodina po nástupu Hitlera k moci opustila Německo a usadila se v Amsterodamu. Když začalo v Nizozemsku, v roce 1942, pronásledování Židů, rodina Frankových se před ním skrývala. Na anonymní udání byli všichni 4. 8. 1944 zatčeni. Holokaust přežil jediný člen rodiny – Annin otec Otto Frank.

– 28. 2. 1995 zemřel Wabi Ryvola, kladenský rodák, vlastním jménem Jiří Ryvola, trampský písničkář. Bez šesti týdnů mu bylo 60 let. Se svým o 7 let mladším bratrem Mikim (*1942) založili v roce 1963 trampskou skupinu Hoboes (z americké angličtiny Tuláci). Během společného působení složili a nazpívali mnoho písní, které jsou dodnes klasikou u táboráků – například Bedna vod whisky.

Výročí jedné událostí v Sedlci:

– 1905 – 17. 2., v pátek, došlo na náměstí v Sedlci k vraždě a sebevraždě. V sedlecké kronice je o tom napsáno: „Katecheta P. Štolba potrestal tělesně žákyni; byl otcem žalován a odsouzen k pokutě 20 K. V rozčílení čekal P. Štolba na soudce – svého přítele JUDr. Koláře – až půjde z úřadu a před radnicí ho zastřelil; za rohem u kostela zastřelil se sám. Mrtvolu P. Štolby odvezli si rodiče, Dr. Kolář jest pochován na zdejším hřbitově a jeho spoluúředníci postavili mu u hrobu kříž.“.                                                                             -MK-

Napsat komentář