Druhý pohled

Jako silvestrovský příspěvek přináším pár článků z webu TheOnion.com (cibule). Pokud rozumíte aspoň trochu anglicky, doporučuji zvláště videa. Nedávno jsem se třeba nasmála reklamě na kolegy nazpívané Donaldem Trumpem, kde sladké sbory zpívají deportovaní latinos. Na jejich textech naopak oceňuji, že autoři střílí rovnoměrně na všechny strany a že trefují do stylu a myšlenek různých „osobností“ ...

Praktická poznámka k novoročním předsevzetím. Jsme zvyklí k nim přistupovat tak, že přijímáme předsevzetí zaměřená na to, co nám nejde. Konečně přestanu ztrácet čas na facebooku. Konečně přestanu jíst v noci. Budu se každý den sprchovat studenou vodou. Budu se aspoň 15 minut denně učit německy. Vydržíme to tři týdny, šíleně se trápíme a pak toho stejně ...

„Mohu být manžel, milenec, otec, vědec, truhlář, podnikatel, majitel terénního vozu, Čech, zahrádkář, fanoušek skupiny Olympic, čtenář scifi a mnoho dalšího. Co z toho je důležité? Jestli je každá z těch identit velmi slabá, pak ji snadno překryje identita politická, protože ta je vždy prosazována velmi agresivně.“ Tak to bylo zapsáno ve včerejší poznámce. No jo, ...

V poslední době jsem publikoval několik článků, kde upozorňuji, že politický boj probíhá primárně mezi potenciálním králem (diktátorem) a oligarchickou strukturou. Na scéně může být více uchazečů o postavení vládce a několik konkurenčních oligarchií, mohou vytvářet různé aliance, ale základní princip zůstává stejný. Pro úplnost musím ještě dodat, že uchazeč o místo vládce není nikdy ...

Včera jsem tu psal o mechanismu politické destrukce spočívajícím v tom, že lidé začnou s nějakým programovým bodem, který je ještě včera absolutně nezajímal, spojovat svou identitu a stává se pro ně otázkou sebeúcty natolik, že nemohou přistoupit na kompromis. Podporují tudíž kandidáty, kteří vyjadřují nejvíc extrémní názory, strany se radikalizují a není prostor pro ...

Zabývali jsme se tu dlouhodobým trendem, kdy politici napříč politickým spektrem jsou výrazně radikálnější než většina jejich voličů. Je to dáno tím, že poměry uvnitř politických stran určují zfanatizovaní aktivisté, kteří proti umírněným politikům útočí jakožto proti zrádcům, nespolehlivým, odpadlíkům atd. Výsledkem je politické schéma, kde chybí střed (odpovídající třeba nové straně hejtmana Kuby) a ...

Před pár dnu jsem tu zmínil, že v lidském mozku je zdůvodňování odděleno od rozhodování. Máme tedy dvě možnosti: Poslouchat, co lidé říkají a zjišťovat, co si myslí Ignorovat to a docela chladně pozorovat, co dělají. Z toho sestavovat jejich skutečné cíle a strategie, které si oni sami nemusí plně uvědomovat. Projevuje se to ve všech možných oblastech ...