Druhý pohled z 1.6.: Nerudovi po borátovsku

Nová hvězda pražské kavárny, pubertální synek Danuše Nerudové, chrlí moudra a všichni jsou z něj nadšení. Metá urážky na všechny strany, a když se snad uražený ohradí, je to „nečestný útok na rodinné příslušníky“. Popravdě, ve svých 12 letech nemá o nic menší inteligenci a rozhled než jeho dospělá maminka. Takže proč ne.

Teď přišel se zajímavým postřehem. „Za 8 let éry Andreje Babiše ani jedna medaile mistrovství světa v hokeji, za tři roky Petra Fialy už dvě.“ Všichni se tomu smějí, protože vědí, že to není tak, že by jinak trénovalo ani že by česká vláda vydávala víc peněz na korupci rozhodčích. Ale něco se změnilo. Z mistrovství zmizeli Rusové a Bělorusové.

Jen tak dál! Když budou ze všech disciplín vyřazováni všichni lepší než naši reprezentanti, bude přibývat vítězství. Pěkně po borátovsku.

O demokracii a sférách vlivu

Je lepší spadat do sféry vlivu demokratického státu nebo diktatury? První povrchní pohled říká, že lepší je spadat pod demokratický stát, protože když se vláda toho demokratického státu chová slušně k vlastním obyvatelům, bude se chovat slušně i k obyvatelům kolonie. Jenže ono to taky může být naopak.

Vláda země s autoritativním režimem může rozhodnout, jak se budou k nějaké kolonii chovat. Je tedy možné dosáhnout nějaké rovnováhy. Vláda „svobodné země“ se nemůže postavit korporacím a dalším subjektům, které chtějí podřízenou zemi vydrancovat. Když nebude drancovat Soros, bude drancovat Gates. Když nebude drancovat BlackRock, bude drancovat Goldman Sachs. To je přece svobodný trh.

Jenže být liškou tam, kde je svobodný trh s kožešinami, to není žádná výhra.