O skutečném velkém resetu I.

Když narazíme na novou knihu, máme v zásadě dvě možnosti, jak k ní přistoupit. Jedna možnost je knihu přečíst nebo ji aspoň stručně projít (někdo radí přečíst z každého odstavce první větu a zastavit se jen u těch nejzajímavějších). Nebo můžeme přečíst název, k tomu názvu doplnit, co víme o světě a na základě toho si vytvořit představu, o čem by mohla asi tak být. Někdy to stačí. Pokud například Vít Rakušan vydá knihu „Na stráži proti Putinovým dezinformacím“, bude mi ten název pro základní představu stačit.

Navíc máme někdy to štěstí, že názvy shrnují základní myšlenku.

  • Jak Západ vyhrál: Přehlížený příběh triumfu modernity
  • Prolomení hradeb dvojka: Jak západní elity ničí vlastní civilizaci a napomáhají její islamizaci
  • Za obzor Západu: Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase

A tak dále. Jenže co když se kniha jmenuje třeba Válka?

Tím se dostáváme ke knize Klause Schwaba a Thierryho Mallereta Velký reset. Lidé slyší Velký reset, doplní k tomu svůj pohled na svět a už mají představu, o čem se v té knize asi tak píše. Že je ve skutečnosti o něčem úplně jiném, to se nedozví, protože ji neotevřou. Ti drzejší dokonce začnou lhát, že tu knihu četli. Shodnou se na tom s jinými, co rovněž lžou, že tu knihu četli. A aby to nebylo málo zlé, začnou o tom mluvit veřejně, takže od určitého okamžiku je jejich reputace závislá na tom, že se podvůdek neprovalí. A další mlčí, „aby nerozbíjeli jednotu.“

Velký reset je totiž psán suchým obchodně konzultantským jazykem. Je to zpráva dvou příslušníků elity pro jiné příslušníky elit,

Jak spolehlivě poznáte, že někdo tu knihu nikdy neotevřel? Poznáte to podle toho, že se domnívá, že je v ní napsaná věta „Nebudete nic vlastnit a budete šťastní.“ Velký reset je totiž psán suchým obchodně konzultantským jazykem. Je to zpráva dvou příslušníků elity pro jiné příslušníky elit, kterým radí, jak si mají počínat, aby byli úspěšní, a na co si mají dát pozor. Nejsou tam žádné pasáže, které by mohly mluvit k obyčejným lidem.

Využiji tento a další sloupky, abych podrobně popsal, o čem Schwabově Velkém resetu ve skutečnosti píše. Podrobně, kapitolu za kapitolou. Třeba to bude někoho zajímat. Své vlastní komentáře odliším od popisu textu kurzívou.

Prvních přibližně 10 stran zabírají obrovské fotografie autorů, jejich životopisy atd.

První skutečná kapitola (v anglickém originále strany 13 – 19) popisují základní rámec, v jakém probíhá současné politické a ekonomické dění. Připomínám, že text vznikal v roce 2020, tedy uprostřed covidových opatření a za prezidentování Donalda Trumpa.

Podle Schwaba a Thierryho určují charakter současného světa:

  • Vzájemná propojenost
  • Vzájemná závislost
  • Složitost

VZÁJEMNOU PROPOJENOSTÍ je myšleno to, že cokoliv se stane v jednom odvětví, má to dopad na jiná odvětví. Cokoliv se stane v jedné části světa, má to dopad na lidi v ostatních částech světa.

VZÁJEMNOU ZÁVISLOSTÍ je myšleno to, že v podstatě každý podnik je závislý na komponentách či surovinách z jiné části světa. Totéž platí mezi odvětvími. Selhání kohokoliv nastartuje řetěz problémů, který prochází celým světem.

SLOŽITOSTÍ je myšleno to, kdy nikdo není schopen předvídat dění a nikdo není schopen pořádně analyzovat svou situaci, protože každý závisí na tisících jiných subjektů z jiných částí světa. Neznáme ani jména těch lidí a podniků, natož abychom dokázali chápat jejich postoje a předvídat jejich chování.

Čtenáře možná napadne, že skupina BRICS a další země staví vlastní uspořádání, kde budou mít národní ekonomiky podstatně vyšší míru nezávislosti. Jenže v roce 2020 Schwaba a Thierryho ani ve snu nenapadlo, že by svět mohl směřovat k novému blokovému uspořádání. Nepředpokládají vypuknutí války s Ruskem, a dokonce ani růst napětí. Vůbec neuvažují o možném konci globální ekonomiky s privilegovaným postavením Západu.

Je-li taková slonovinová věž obklopena nepředvídatelným světem, je jasné, že to posílí tendenci uzavřít se do vlastních snů a powerpointových prezentací a ještě více se izolovat od reality.

Pro text Velkého resetu je naopak typická fascinace čísly. Autoři ohromují čtenáře, kolik procent světové populace je online (52 %), kolik lidí vlastní chytrý telefon (skoro dvě miliardy), kolik strojů je připojeno k internetu (22 miliard) atd. Jenže vyplývá z těch čísel propojenost a vzájemná závislost? To nedokládají.

Dále v textu kapitoly nacházíme:

  • Přesvědčení, že v podstatně každá propojenost je zároveň závislostí. Vůbec se nepočítá s možností, že by někdo mohl využívat světové ekonomické vztahy tak, že bude sledovat vlastní strategii a bude si vybírat, co je pro jeho zemi výhodné a co už ne.
  • Dobře si všímají přenášení chyb a selhání napříč regiony. To je silná stránka jejich textu, která se vydání knihy naplnila asi mnohem silněji, než si oni sami uměli představit. Nevěděli, že jeden chybný manévr v Suezském průplavu bude stačit k částečnému ochromení světové ekonomiky ani neviděli evropské automobilky paralyzované nepravidelností v dodávkách čínských komponent.
  • Dost pozornosti věnují lidskému chování (s odkazy na různé studie). Třeba tomu, že lidé ve městech chodí rychleji než lidé na venkově. Že existuje všudypřítomný tlak na to, aby každý vteřina byla využita produktivně (to znamená k vydělávání peněz). Autoři ovšem nevědí, že to má za následek destrukci lidských mozků a snížení schopnosti logicky myslet. Připomínají také tíseň a úzkost vycházející z toho, že lidé se chtějí přizpůsobit, jenže svět se mění tak rychle, že vlastně není jasné, čemu se přizpůsobovat. K tomu přistupuje nejistota vyplývající z toho, že v globální ekonomice je každý vystaven vlivům, které jsou naprosto nepředvídatelné (v důsledku různých dominových efektů, kde většinu hráčů ani neznáme).

Až sem je to celkem dobrý popis situace. Až na to, že Schwab a Thierry (dle mého soudu zcela mylně) předpokládají, že státníci, manažeři a vlastníci uvažují racionálně a snaží se i racionálně jednat. Nepřipouští, že ve skutečnosti by tito příslušníci elit mohli být jen součástí iracionálního zfanatizovaného davu. Že by nad rozumem mohla převážit povinnost odříkávat a věřit, že Green Deal přinese úžasný šťastný život, že Rusko se brzy zhroutí, že povinné vegetariánství zachrání planetu, že islamizace Evropy přinese vyšší kvalitu života atd. Je-li taková slonovinová věž obklopena nepředvídatelným světem, je jasné, že to posílí tendenci uzavřít se do vlastních snů a powerpointových prezentací a ještě více se izolovat od reality. A už vůbec nepřipustit nutnost zásadnější změny. Jejich kniha by se možná měla jmenovat spíše Jak zabránit velkému resetu než Velký reset.

Příště se podíváme detailněji na to, jak autoři odhadovali další ekonomický vývoj. V roce 2024 už můžeme jasně vidět, do jaké míry byl jejich odhad realistický.