Glosy za květen 2022

Když je satira chytrá a laskavá (31. 5. 2022)

Až bude kabaret Politicky nekorektní hraboš ve vašem městě, nenechte si ho ujít. Vzácný případ inteligentní zábavy, která si dělá legraci z politické korektnosti, ale jejíž humor je spíš laskavý než agresivní. Třeba nářky na to, že hraboši polní odmítají zvýšit počet pohlaví a vystačí se dvěma. Nebo melancholický příběh feministky, která by tak ráda setřela nějakého chlapa, který jí řekne, že je krásná. Jenže on jí to nikdy žádný chlap neřekne. Trochu legrační a trochu smutné. K tomu tahací harmonika a staropražské písničky.

Začátek Fialova konce (31. 5. 2022)

Tak to tu máme. Poprvé od voleb ukázal nějaký výzkum veřejného mínění takový pohyb preferencí, že kdyby byly volby dnes, jmenovalo by premiéra hnutí ANO, a nepotřebovalo by k tomu ani Pirátostán ani Pětikoalici. SPD se totiž konečně vykašlalo na očkování a preference začaly rychle stoupat.

Odhaduji, že je to jenom začátek. Že takových výzkumů bude přibývat a že odklon voličů od současné vládní koalice se bude urychlovat. I když jim samozřejmě nějaké tvrdé jádro zůstane. Můžeme tedy čekat, že o to rychleji budou pracovat na korespondenčním hlasování a dalších fíglech.

Zpět do průmyslové éry (30. 5. 2022)

Pokud prohráváme s Ruskem, protože oni mají fabriky a my je nemáme, copak bychom nemohli i my obnovit výrobní průmysl? Samozřejmě, že mohli! Jenže to by se toho muselo hodně změnit.

To bychom totiž museli mít jiný finanční a ekonomický systém. Takový, který odměňuje víc solidní výrobu než reklamu a líbivý design. To by dělníci a inženýři byli zase váženější než kreativci, právníci a prodejci finančních produktů. To by se finanční toky nemohly řídit trhem, nýbrž užitečností měřenou nějak úplně jinak. To by taky muselo vypadat jinak naše školství. Vrátil by se do něj důraz na přírodní vědy, na úkor rozvoje osobitosti a přednášek o závadných internetových stránkách. A učitel, který dokáže naučit matiku, by měl pevnou pozici, i kdyby byl přistižen při tvrzení, že praotec Čech přistál v létajícím talíři.

Opravdu takovou změnu chceme? Opravdu ji chtějí ti, kdo dnes drží velké peníze a politickou moc?

Bezpečný sex? Bezpečně bez sexu (30. 5. 2022)

„Muži se změnili v automaty na získávání souhlasu… jen máloco je více asexuální než muž, který ženu výslovně žádá o povolení pokaždé, než posune ruku,“ píše Kat Rosenfieldová na Unherd.

Pochopitelně.

„Můžu ti položit ruku na stehno?“

„Ano.“

Můžu ji posunout o kousek výš?“

„Ano“

„Můžu se dotknout lemu kalhotek?“

„Jasně.“

„A můžu ti taky dát pusu na krk?“

„No tak už dělej!“

„A co sáhnout na prso?“

To není parodie, to je politicky korektní sbližování. A pokud slečna pozve na rande kolegu z korporace nebo neziskovky (on ji pozvat nemůže, to by bylo obtěžování), musí s něčím takovým počítat.

Jo, a paní doktorka Hrdá, nově hlavní právnická celebrita přes pohlavní obtěžování, včera napsala na twitter, že v některých situacích má být sex zakázán, i když s ním dospělá žena souhlasí. Jak sama paní doktorka Hrdá říká, „dopředu jí žene vztek.“ Opravdu to tak působí.

Konzervativec roku 2022 začíná zjišťovat, že mu jsou výrazně sympatičtější staří hippies než k poslední generace genderových inkvizitorů.

Kde soudruzi z Kremlu udělali chybu (29. 5. 2022)

Z dnešního komentáře: 

“Obávám se, že Rusové žijí v mnoha aspektech mentálně v 19. století. Mají za to, že pořád ještě jednají se státníky, nikoliv s vyděšenými příslušníky iracionálního elitářského davu. A za tím je naprosté nepochopení, jak ty elity vlastně fungují.”

Nevidíme do hlav ruských analytiků, ale zvenčí to vypadá, že právě to je jedna z příčin současné zbytečné války. Že ruské vedení iracionálně předpokládalo, že i na západě vedou státy lidé, kteří sledují nějaké cíle, realizují nějaké strategie a tudíž je možné s nimi vyjednávat. Nevěděli, že je zapotřebí korumpovat, zastrašovat a manipulovat chátrovitý dav intelektuálů, manažerů a politiků. Teď kvůli tomu zbytečně umírají lidé.

Proč jsme byli tak slepí (29. 5. 2022)

Včera jsem zmiňoval, že zatímco rusko-čínská strana podle všeho jede bez problémů, Západ nestíhá vyrábět zbraně. A že je to nečekané, protože podle expertů to měla být ruské hospodářství, kdo se zhroutí.

Za tím omylem je něco, co bylo naprosto jasné od samého začátku. Když jsme na to upozorňoval, cítil jsem se trochu trapně, protože to bylo tak samozřejmé, že to měli vidět všichni. Ale z nějakého důvodu neviděli.

Skutečnou sílu má přece ten, kdo ovládá pole, doly, fabriky a železnice. Nikoliv ten, kdo má akciové burzy, reklamní agentury a ústavy moderního bankovnictví, kde se převádějí nějaká číslíčka. V posledních desetiletích to na západě bylo tak, že rozhodovali (a dosud rozhodují) ti, kdo mají banky a média, nikoliv ti, kdo něco vyrábějí nebo pěstují. Probíhalo to tak dlouho, až jsme si začali myslet, že v bankách a mediální manipulaci spočívá skutečná moc.

Teď jsme vyváděni z omylu. Rozpoutali jsme válku, ve které naše (západní) strana má lepší reklamu a ruská strana obsazuje další a další území a zabíjí další a další naše vojáky. Příliš to neřešíme, protože nám zabíjejí jen ukrajinské podlidi a těch není nikomu na západě líto. Ale na podstatě problému to nic nemění.

Zrušené továrny, hořící města? (28. 5. 2022)

Není to dlouho, co jsme ve většině médií četli vyjádření analytiků, podle nichž se měla ruská ekonomika během pár týdnů zhroutit. A s ní i schopnost Ruska vést válku. Jenže to dopadá poněkud jinak. Během tří měsíců války na Ukrajině spotřebovalo NATO dvouletou produkci svých zbrojovek, a brzy nebude čím střílet. Oproti tomu se zdá, že rusko-čínský průmyslový komplex dokáže své jednotky zásobovat bez problémů.

Je to extrémně špatná zpráva pro obě strany, protože když na tom jedna ze stran začíná být hodně špatně, roste riziko, že se uchýlí k tvrdším opatřením a válka bude eskalovat. V Americe už skutečně běží debata o bombardování ruských měst (resp. o dodávce technologie, která ukrajinské armádě umožní to realizovat) a naprosto logickým dalším krokem by pak bylo bombardování evropských měst včetně Prahy.

Z problémů NATO tak paradoxně nemohou mít radost ani Putinovi stoupenci.

Klenot v mé knihovně (28. 5. 2022)

Cenzura? A kde je problém? (27. 5. 2022)

Odpověď na otázku Prvních zpráv ohledně cenzury:

“Žijeme v režimu oligarchické diktatury (tedy vláda omezeného počtu příslušníků politického třídy, intelektuálů a zástupců nadnárodních korporací) a tento režim ze setrvačnosti dosud respektuje některé občanské svobody zavedené za bývalého demokratického režimu.

Je absurdní a zbytečné si stěžovat a požadovat svobodu projevu, protože tento režim nemá žádný zájem ji respektovat a není nikoho, kdo by jej k tomu chtěl přinutit. Stejně tak marné se dovolávat ústavy – není žádný důvod, proč by ji měl současný režim respektovat. Za naprosto zbytečné naopak pokládám stížnosti na pandemický zákon nebo různé speciální režimy. Až dostanou chuť vás zavřít, tak to prostě udělají. Je úplně lhostejné, jestli budou mít schválenu tu či onu normu.”

Jaké národního hospodářství (26. 5. 2022)

„Na prvním místě je třeba zbavit se zásady nediskriminace a rovnosti typů vlastnictví. Není možné pomocí daňových a jiných zákonů regulovat ekonomické procesy, pokud nebude možno v rozsáhlém měřítku používat odstupňovaná opatření na podporu specifických sektorů ekonomiky,“ píše Jiří Hejlek.

Odkazuje k modelu, který býval pokládán za samozřejmý. Vláda určí cíl, kvůli kterému funguje národní hospodářství. Například zajistit obyvatelstvu slušnou životní úroveň. A pak určité podmínky a pravidla, které zajistí, aby výsledkem byla spíše slušná životní úroveň pro obyvatele – spíše než vysoké zisky pro investory. Pokud se ukáže, že nějaká pravidla k tomu cíli nevedou, vláda je změní. I když nikdy nedosáhneme úplné dokonalosti, může to vytvořit docela dobré podmínky pro život v nějaké zemi.

Pohled, který v posledních desetiletích převládá, naopak říká, že vláda nemá ovlivňovat podobu národního hospodářství a že má nechat jiné hráče (především nadnárodní korporace, ale i cizí vlády. Rolí vlády pak je vlastně jen zařídit, aby obyvatelstvo snášelo následky, případně aby ty nejvíce negativní následky lidem kompenzovala. Důsledky toho pohledu máme – třicet let chudnutí všech zemí, které se vydaly na cestu liberálních reforem.

To samozřejmě neznamená, že každý vládní program a každý vládní zásah je dobrý. Mnohé vlády mají špatné úmysly a další jsou natolik neschopné, že je vlastně jedno, jaké úmysly mají.

O vládnutí v průmyslové zemi (25. 5. 2022)

Skvělý postřeh Ivo Budila (ze soukromé přednášky): vládnutí je vždy nějak propojeno s průmyslem a obchodem. Když  hodnotíme vládu, nemůžeme   popisovat pouze kroky konkrétních ministrů. Do celkového obrazu musíme  zahrnout i hospodářské záležitosti země. Někde je to jednoduché, třeba v orbánovském vládnutí je zahrnuto postupné vykupování bank ze zahraničních rukou a jeho záměr  dosáhnout toho, aby většina potravinářské výroby probíhala v malých podnicích.  Někde to tak jasně vidět není. Ale když hodnotíme Fialovu vládu, musíme do toho obrazu zahrnout i ekonomiku v rukou nadnárodních korporací, jejich zájmy  a to, jak Fialova vláda ty zájmy podporuje. To není porucha v tom smyslu, že se nějaký politik nechá zkorumpovat (a což  by snad odstranitelné). To je klíčový rys politicko-ekonomického systému. Vláda funguje do značné míry jako servisní organizace pro zahraniční kapitál.

Proč je lhaní dvousečná zbraň (24. 5. 2022)

A opět náš oblíbený Curtis Yarvin. Proč propaganda západních spojenců za druhé světové války úplně vynechávala téma holokaustu, plynových komor a táborů smrti? Proč tajili před vlastními lidmi, proti jak zrůdnému režimu bojují? Co jiného mohlo motivovat víc?

Rozumná odpověď zní: první světová válka. Britská propaganda si tehdy vymýšlela nehorázné lži o německých „továrnách na mrtvoly“, a když o 20 let později na ty továrny na mrtvoly opravdu došlo, nikdo by už tomu nevěřil.

A zase, jako by se to opakovalo. V uplynulých týdnech byla média plná „masakru v Buči“ a podobných záležitostí. Opět to skončilo ostudou. A teď si představte, že by to Rusové začali dělat doopravdy. Věřil by tomu ještě někdo? A totéž platí pro další záležitosti. Kolikrát jsme slyšeli o tom, že Rusové ustupují, že jejich hospodářství se během pár dnů zhroutí, že tam dojde ke vzpouře proti Putinově režimu, že Ukrajinci chystují obrovský protiútok… i kdyby to byla pravda, nebude tomu nikdo věřit.

Tedy, pár lidí tomu věřit bude, ale kvůli těm není zapotřebí dělat propagandu. Ti věří vždy a všemu, o čem se jim řekne, že tomu mají věřit. Ale pro ostatní nezajímavé.

Latinský scénář (24. 5. 2022)

„Nezapomeňme, že Argentina nebo Uruguay byly v historicky nepříliš vzdálené době bohatými zeměmi,“ připomíná Ivo Budil a když to domyslíme, mrazí nás. Profesor Budil totiž mluví o ekonomickém a sociálním modelu spočívajícím v tom, že naprostá většina obyvatel je držena v děsivé bídě a chaosu, bez možnosti se z toho jakkoliv vymanit. Za ostnatými dráty pak žije v luxusních rezidencích úzká vrstva boháčů, kteří se vesměs zabývají tím, že vysávají tu většinu nebo pomáhají nějaké nadnárodní korporace drancovat místní zdroje. Ukazuje se, že je to systém dlouhodobě velice stabilní jakmile do něj země spadne, je velmi obtížné nebo dokonce nemožné, vymanit se z něj. Můžeme se posmívat venezuelskému socialismu, ale je faktem, že před tím socialismem se lidem ve Venezuele nedařilo o nic lépe.

A skutečně se rýsuje možný scénář, že během jediné generace politiky a la Fialova vláda upadnou České země přesně do takového režimu. Ani latinoameričané na to nepotřebovali více času. Není to scénář jediný a nejspíš ani nejpravděpodobnější, ale není ani nemožný.

Práce, kterou nikdo nechce dělat? (23. 5. 2022)

Když ukrajinští migranti nebudou pracovat, budeme je živit. To by bylo špatné. Jenže když pracovat budou, tak zase budou brát práci našim lidem a srážet jejich mzdy, už beztak nedostatečné. A teď si vybírejte.

Správným řešením je vytvořit nová pracovní místa. To by neměl být problém. Je zapotřebí obnovit tolik místních výrob! Postarat se o statisíce nových lidí. Dát jim vzdělání, zdravotní péči, postavit pro ně byty… statisíce rukou ochotných pracovat rozhodně potřebujeme. A není rozhodující, jestli ta nová místa vytvoří státní podniky nebo jestli vláda podpoří místní podnikatele, aby je vytvořili oni. Jenže Fialova vláda má úplně jiné priority – represe vůči místním lidem, více zabíjení na Ukrajině a zásobování světových černých trhů zbraněmi.

Zvlášť upozorňuju na to, že bychom se neměli nechat uchlácholit frází, že „o tu práci stejně nikdo nestál.“ Proč totiž podniky nechávají  některá místa dlouhodobě neobsazená, i když by mohly zvednout plat a přilákat lidi?

Možnost první. Je to maličká firma pracující s minimálním ziskem a nemůže si dovolit zaplatit víc. Tady by Ukrajinci pomohli, ale takových případů není mnoho. Navíc se často jedná o místa ve službách, kde pracovníci potřebují umět česky.

Možnost druhá. Podnik vlastně jen testuje, jak levně jsou lidé ochotni pracovat, respektive jak nízko je možné srazit jejich životné náklady. Jestli jsou schopni jíst méně, přestat doma topit, omezit praní prádla, bydlet v ještě menších bytech (opravdu potřebuje rodina více než jednu místnost?), přestat platit za zdravotnictví (časem se to vymstí, ale zatím můžou pracovat), chodit do práce pěšky apod. Že ta místa zůstávají neobsazená, to znamená, že snižování mezd narazilo na hranici.

Možnost třetí. Podnik čeká, až bude míst volné dost dlouho, aby si mohl zažádat o dovoz levnějších pracovníků z ciziny.

V obou případech je obsazení takového místa katastrofou pro české pracující.

Úspěch na counter-currents (23. 5. 2022)

Musím se pochlubit dalším drobným úspěchem. V soutěži amerického webu Counter-Currents o nejlepší esej na téma Velká výměna jsem mezi pěti oceněnými. Kromě mě tam jsou vesměs autoři, kteří jsou v anglosaském světě pokládáni za alternativní (tedy do určité míry kontroverzní), nicméně respektované.

Je to příjemné osobně, protože je s tím spojená finanční odměna, ale snad je to taky doklad o tom, že i čeští autoři mají co říct k anglosaské debatě.

Svět plný monster (22. 5. 2022)

Petr Drulák v knize Podvojný svět: „Ačkoliv část levice považuje individuální lidská práva za protiváhu trhu, ve skutečnosti se jedná o dvě strany téže mince. Skutečnou protiváhou trhu jsou politická autorita, principy obecné mravnosti otisknuté v kolektivní paměti a sociální spravedlnost. Sociální spravedlnost však liberalismus prosazovat nemůže, neboť trhu překáží.“

Petr Drulák správně připomíná, že liberalismus byl ideologií velmi potřebnou a užitečnou, dokud byl v opozici proti jiným směrům a korigoval jejich chyby. Jakmile ale převládl natolik, že ztratil reálné soupeře, stala se z něj zrůda. Obávám se, že totéž platí o každé ideologii. Co dokáže socialismus vymknutý kontrole, to není zapotřebí připomínat. A umím si představit, že i dnes tak potřebný konzervatismus by mohl vyústit v noční můru klerikálního teroru, pokud by jednoznačně převládl. I nacionalismus se za určitých okolností dokáže spojit se svým soupeřem rasismem a vytvořit něco příšerného (jak vidíme na Ukrajině). Obávám se, že není žádné ideologie, se kterou by nebylo takové riziko spojeno. Jestliže je dnes hlavním nepřítelem svobodné společnosti a lidského štěstí liberalismus, za generaci to může být něco úplně jiného.

Aby svoboda nebyla zbytečná (22. 5. 2022)

Svoboda projevu musí být posvátná, to je jasné a nepochybné. Ale je také pravda, že svoboda projevu je zbytečná, pokud lidé nemají co říci. Dějiny naší civilizace nás učí, že ke svobodě projevu musí patřit také:

a) schopnost diskutovat. A tím se opravdu nemyslí to, že dva nebo více řečníků odříká každý svůj názor.

b) ochotu zahodit myšlenky a názory, které v té diskuzi neobstály.

Bez toho jsme jenom křiklouni. Lépe být svobodný křikloun než cenzurovaný křikloun, ale k dobrému výsledku nevede ani jedno.

Proto začínám pořádat řečnické souboje – jako praktické ukázky, jak může vypadat debaty kultivovaných a vzdělaných lidí. Jako něco, o čem bych rád, aby se stalo normálním. Ve středu 8. června vystoupí profesor antropologie Ivo Budil a filosof Jiří Hejlek. Více zde.

O politické masturbaci (21. 5. 2022)

Popáté z Curtise Yarvina: V čem je terorismus Nelsona Mandely lepší než terorismus Anderse Breivika? Ten Mandelův vede k politickému vítězství, zatímco ten Breivikův naopak snižuje naději vlastní strany na vítězství. To proto, že mezi antiglobalistickými stranami neexistuje symetrie. Není pravda, že co by fungovalo jedněm, funguje i druhým. Hampl k tomu doplňuje, že totéž se týká i dalších oblastí. Konspirační historky šířené Českou televizí a tituly nakladatelství Economia posilují vliv, zatímco obdobné konspirační historky šířené „alternativou“ vytlačují „alternativu“ do pozice izolované sekty.

Obávám se, že Curtis Yarvin má pravdu, že v určitém smyslu je zbytečná vlastně celá protisystémová činnost v současné podobě. Což široká veřejnost intuitivně vnímá.

Typická odpověď „alternativy“ zní: Lepší dělat aspoň něco než nedělat nic. Přeloženo do jazyka běžných lidí to znamená: Ztratili jsme naději, že něco vybojujeme, nicméně tato činnost je dobrá pro uspokojení našich emocí. Připomínám, že taková aktivita se zpravidla označuje jako masturbace.

Logicky se nabízejí dvě otázky. Ta první zní: jak nahradit politickou masturbaci činností, která vede k úspěchu. Ta druhá se ptá, s jakými lidmi tu novou činnost případně dělat a jestli masturbanti ještě budou schopni přejít od sebeuspokojování k sexu.

Demokracie a měkká totality (21. 5. 2022)

Patrick Casey v článku na American Sun zavádí rozlišení tvrdé a měkké totality. Tvrdá znamená, že vás zastřelí, budou mučit nebo odvezou do tábora smrti. V měkké totalitě vás vyhodí z práce, zakážou veřejné vystupování nebo třeba zorganizují kampaň proti knihkupci, který vydal vaše knihy. Jako u každého rozlišení, existují i nějaké smíšené a hraniční případy.

Pokud bychom měli toto rozlišení aplikovat, pak to znamená, že z hlediska občanských svobod je současný Fialův režim měkkou totalitou, stejně jako byl měkkou totalitou i komunistický režim od roku 1953. Kromě toho existují demokratické režimy jako Česká republika 90. let nebo dnešní Maďarsko. Otázka samozřejmě zní, jestli směřujeme k tvrdé totalitě. Souhlasím s profesorem Budilem, že to je extrémně nepravděpodobné. U měkké totality zůstane, byť s určitým přitahováním šroubů.

Označovat ale současný režim za svobodný nebo demokratický vede ke zbytečnému zmatení.

Alternativní maskulinita jako civilizační hrozba (20. 5. 2022)

Kluci reagují přímou agresí, zatímco holčičky intrikují. To je jeden z biologicky zakotvených rozdílů, které fungují napříč dobami a napříč civilizacemi.

To se projevuje i tam, kde jsou dospívající lidé v situaci, o které mají pocit, že ji absolutně nemohou zvládnout, že svět je nespravedlivý, všechno kolem je nesnesitelné. Mladý muž se opije, spáchá nějakou šílenou výtržnost, je odpovídajícím způsobem potrestán, a pokud se to stane jen párkrát za život, umí s tím společnost žít.

Kdyby takový mladý muž vzal pušku nebo sekyru a šel do supermarketu zabíjet náhodné lidi, snad by se to dalo označit za extrémně patologickou verzi téhož chování. Jenže problém je s mladými muži, kteří tuhle přímou maskulinní agresivitu nemají. Místo toho mládenec několik měsíců pečlivě plánuje, jak poškodí okolní společnost, do kterého supermarketu nebo školy půjde, na koho bude střílet, kde si obstará zbraně a dokonce řeší, jak to bude působit na okolí… To není maskulinní vzorec. To je vzorec typický pro nízkou maskulinitu a nízkou psychickou odolnost. Zatím v USA, ale Evropa bude dříve či později následovat.

Je nejvyšší čas si přiznat, že „alternativní maskulinita“ začíná být další civilizační hrozbou. Další hrozbou uměle vytvořenou. Před generací, kdy byla „alternativní maskulinita“ někde na okraji, docházelo k masovým střeleckým útokům jen zcela výjimečně. Opravdu někdo věří, že řešením je více cenzury na facebooku nebo více razítek při nákupu zbraní?

Proti komu bojujeme (20. 5. 2022)

Opět z Curtise Yarvina: „Věříte-li například, že probíhá „velká výměna“, věříte také, že nahrazující populace nejsou příčinou výměny. Nejsou to vaši přátelé, ale nejsou ani vašimi nepřáteli. Proto byste vůči nim měli být neutrální.

Taková neutralita vám umožní zaměřit se na skutečnou příčinu, která je vaším hlavním nepřítelem… Může jít o systém nebo strukturu, nikoliv o soubor konkrétních lidských bytostí. Právě režim může být tím problémem. Dokonce i mnozí lidé, kteří tu mašinérii obsluhují, mohou být zcela nevinní nebo dokonce s dobrými úmysly. Jsou to jen kolečka. Den poté, co praskne, budou neškodní. V jistém smyslu nemáte žádné lidské nepřátele.“

Právě tohle byla silná stránka starého marxismu. A proto byli marxisté o tolik úspěšnější než jacíkoliv konspirační teoretici. Neválčili proti tajnému židovskému spiknutí ani proti majitelé nějaké korporace. Jejich cílem nebyla výměna špatných lidí za lepší. Bojovali za změnu vztahů, za změnu rozdělení bohatství, za změnu pravidel.

Samozřejmě, že v reálném životě ten systém hájí nějací konkrétní lidé, takže se stejně střetávají konkrétní osoby. Ale je dobré neztrácet z mysli, že smyslem jakékoliv smysluplné změny není odstranění Fialy, Kartouse či Pekarové. A dokonce ani Sorose (nebo případně Sorosova šéfa). Smyslem je taková změna poměrů, aby podobné kreatury přestaly být vynášeny k moci. Nebo ještě lépe taková změna pravidel, aby takové takové povahy přestaly být vytvářeny.

Politicky nekorektní kabaret (20. 5. 2022)

O svobodě a nepoučitelnosti (19. 5. 2022)

V Grenoble vyhlásili naprostou svobodu koupacích úborů. Můžete se tam koupat v muslimských burkinách, v plavkách s nohavičkami, ale taky třeba nahoře bez. Povede to k pestrosti a toleranci? Pochybuji. Ti nejagresivnější vnutí své podmínky všem. Což téměř jistě budou muslimové. Tak dlouho budou obtěžovat a napadat „děvky“ (rozuměj ženy v evropských plavkách), až tam přestanou chodit.

Bude to vývoj vlastně normální. A týká se všech oblastí života. Stát vyklidí nějakou oblast v naději, že to stane zónou svobody. Velmi rychle ale vstoupí jiný hráč, začne vynucovat svá vlastní pravidla a výsledkem je mnohem méně svobodný svět než byl za státního dozoru. A pak se ještě ukáže, že ten nový hráč to měl dobře připravené a cíleně podporoval propagandu o svobodě a utlačovatelském státu. Děje se to znova a znova. Jsme nepoučitelní.

O covidu – snad už naposled (18. 5. 2022)

„Švédové bez plošných lockdownů to zvládli mnohem lépe než ČR s hamplovskými plošnými lockdowny. Marně čekáme, kdy to pan Hampl okomentuje a rozebere do denní glosy,“ napsal mi jeden čtenář.

A skutečně okomentuju. Nejdřív upozorním na samotnou formulaci poznámky. Všimněte si, že její autor nepředkládá žádnou teorii ani žádný poznatek o šíření covidu nebo optimálních strategiích zvládání epidemií. Prostě jen vyjádřil negativní emoci. Hlouběji ho ta záležitost nezajímá. Vlastně si ani nezjistil, že podporuji očkování a nikoliv lock-downy. Obávám se, že je to naprosto přesná ilustrace antivaxerství jako životního postoje. Hodit efektní frázi, užít si vlny emocí a jít dál. Hlavně o těch věcech moc nepřemýšlet. Kdybych mu nabídl strukturovanou debatu podle pravidel racionálního myšlení, po dvou minutách mi řekl, že „prostě má jiný názor“ a ukončil by to. Jde o emoce a o to, aby se člověk nelišil od davu. Rozum je na překážku.

Nicméně pokusme se na to podívat analyticky. Čtenář se nejspíš snaží vyjádřit, že lockdowny (česky se tomu říká karanténa) zhoršují situaci. Takové tvrzení lze rozebrat na dvě menší teze.

První možnost. Ta by říkala, že když je mezi lidmi méně kontaktů, dochází k častějšímu předávání viru. Když je více kontaktů, dochází k méně častému předávání. To je naprosto zjevně pitomost. Leda bychom věřili, že viry a bakterie nemohou člověku ublížit a že všechny nemoci jsou jen výmyslem lékařů, případně výrobců léků.

Druhá možnost. Lock-down nevede ke snížení počtu kontaktů. Tady by mohl mít oponent pravdu. Je vysoce pravděpodobné, že Češi se svými mejdany, okázale tolerovanými tajnými hospodami a chápáním práva na šíření viru jako nejdůležitějšího občanského práva měli více sociálních kontaktů než opatrní Švédové, kterým stačí doporučit. Vlastnost, která je pro Švédy smrtící ve věcech migrace či národní budoucnosti, se v epidemii ukázala jako velmi výhodná. A možná ten čtenář mohl mít na mysli, že kdyby se česká vláda chovala inteligentněji a kradla méně okázale a lidé jí více důvěřovali, že by obyvatelé ČR ochotněji spolupracovali. Kdo ví, možná je to pravda.

Je tedy vysoce pravděpodobné, že pokud by byly ve Švédsku vyhlášeny masivní lock-downy, nic by se nezměnilo. Lidé by měli stejně málo kontaktů jako při „pouhém“ doporučení.

Nicméně ještě důležitější je, že lock-downy byly metodou první části epidemie. Naprosto souhlasím s Viktorem Orbánem, že jakmile je k dispozici vakcíny, je jediným rozumným řešením masové očkování. Karanténní opatření jsou nadbytečná. A Švédové se očkovali rychleji a ve větších počtech než obyvatelé ČR.

Sborník Svrchovanost (17. 5. 2021)

Drulák, Hampl, Keller, Švihlíková, Votruba, Semín a další (snad) zajímaví autoři přispěli do společné knihy o národní samostatnosti a svrchovanosti. Ke koupi bude za pár týdnů a bude ji prodávat i moje internetové České vlastenecké knihkupectví. 

Kniha je zajímavá i tím, že je česko-slovenská. Složením autorů i jazykově.

Kéž by se zase opíjeli a dělali ostudu (17. 5. 2022)

K našemu světu už tak nějak patří, že čas od času se nějaké mladá žena svlékne na veřejnosti, aby tak vyjádřila nějaký politický postoj, většinou naprosto zmatený a často přiblblý. Svlékání za ovzduší, za klima, za zvířata, proti Putinovi, proti Orbánovi, za migraci, proti sexismu a já nevím, co ještě. Ty holky to prostě baví a okolí pochopitelně nic nenamítá. Nejspíš namítají jejich rodiče (a občas namítají manželky obchodních partnerů), ale na těch nezáleží. Občas se dokonce svlékne i senátor Hilšar, což zrovna estetické není, ale vydržíme to.

Kéž by si to osvojili i američtí mladí muži. Jenže tam se vytváří jiný vzorec chování. Mladý muž vyjádří svůj politický postoj tím, že jde a zabije pár bezbranných lidí. Snad to vede k tomu, že v Americe je méně džihádistických útoků (nemůžete děsit nevěřící tím, že děláte to, co oni sami provádějí pravidelně), ale to je taky všechno.

Procházel jsem dnes manifest Paytona Gendrona, vraha z Buffala. Začíná provoláním, že by se měla zvýšit bělošská porodnost (na tom asi není nic špatného), pak různé zmatené výkřiky a konstatování, že brání svou komunitu. Jak ovšem postřílení pár starých černošek v supermarketu odvrátí útoky na jeho komunitu, to už neřeší. Ta svlékací dívka na tom není lépe, ona ovšem nikoho nezabíjí.

Průšvih je v tom, že v Americe se masové vraždy staly normálními a běžnými. Před generací nebyly, dnes jsou. Tak jako dívky polykají prášky, tak depresivní kluci chodí zabíjet. Je to neustále v televizi, každý o tom ví, patří to ke každodennímu životu. Co naplkal do manifestu, na tom nezáleží.

Konzervativní šedesátky (16. 5. 2022)

Na Unherd se opět objevila řada článků o sexu. Všechny od autorek, které bývaly horlivými feministkami a teď zjišťují, že se to posouvá někam, kam nechtějí.

Zmiňuji postřeh, který se opakuje. Je škoda a je špatné, že dnešní dospívající nemají takový sexuální život, jaký byl před generací normální. Je škoda, že neprocházejí dobou, kdy mohli tápat a hledat a poznávat sami sebe. Kdy mohli sex brát jako „příjemnou a vzrušující zábavu, ze které – když bude mít člověk štěstí – může vzejít krásný vztah.“  V dnešním puritánském prostředí je sex pokládán za politickou záležitost, a podle toho to vypadá.

Jenže ono se to jeví velmi podobně i z konzervativní strany! A sice, že tahle mladistvá sexualita okouzlená z objevu antikoncepce probíhala v době, kdy západní společnosti měly nejlepší rodinný život v dějinách. Že ta sexuálně osvobozená studentka a její solidní konzervativní matka patří do stejného obrazu – včetně sdílení hodnot. Vybavuji si jakýsi prastarý film o Woodstocku, kde je volnomyšlenkářská dívka hluboce otřesena, když se dozví, je její matka má milence.

Až dnes, když máme srovnání, tak si uvědomujeme, jak skvělá to bylo doba. Připadá nám absurdní, že šedesátá léta mohla být popisována jako doba úpadku.

Což vede k otázce, jestli v nějakých oblastech nejsme obětí podobného optického klamu.

Ženy, fitka a biologie (16. 5. 2022)

Muži dávají tělocviku víc času než ženy. Člověk by předpokládal opak, když vidí ty věčné aerobiky, fitky a hodiny na rotopedu, ale statistika je jednoznačná. Tedy statistika za Austrálii, kde ten zajímavý výzkum probíhal.

Zajímavý je něčím jiným. Ukazuje, že když se významně zvýší počet hodin strávených v práci, muž si pořád ještě najde čas na cvičení, zatímco většina žen se na to vykašle. Výzkumníci to interpretují, že „muži kradou ženám čas“ (titulek tiskové zprávy), ale ve skutečnosti jde o to, že pokud je pro muže něco priorita, tak si za tím jde. Bez ohledu na pozdvižená obočí lidí kolem. A není to záležitost výchovy – australské ženy jsou tak emancipované, jak to jenom jde. Je to typický biologicky zakotvený rys chování.

Vlastně je to škoda. Spousta mužů by přivítala, kdyby si žena častěji přímo řekly co chtějí. A kdyby na nich bylo vidět víc sebevědomí. Když Laura Janáčková před lety napsala, že muži chtějí potvory, šlo přesně o tohle. Je příjemnější žít se ženou, která si udělá čas na cvičení, i když to znamená zanedbávání domácnosti než s takovou, která naříká, že nemá nic ze života. Ale asi se s tím nedá mnoho dělat. Je to biologicky zakotvený rysy.

Co se nevešlo (15. 5. 2022)

Parlamentní listy včera vyřadily jednu otázku. Nezlobím se. Být na jejich místě, taky bych neriskoval zablokování. Nicméně na svém webu to zveřejnit můžu:

Jak by tedy měla vláda postupovat?

Především by měla postupovat podle zásady: ať platí ten, kdo to zavinil. Měla by obrátit na americkou vládu s jasným sdělením. Vy, Američané, jste rozpoutali válku s Ruskem a tím jste nám způsobili obrovské škody. V proti-ruské alianci tedy zůstaneme pouze v případě, že nám ty škody uhradíte. Ameriko, plať! Jestli se Američanům nechce uklízet svůj vlastní nepořádek, proč bychom ho měli uklízet my?

Tady doplňuji, že to znamená normální smlouvání o peníze. Kdyby Američani nedali nic, měla by se Česká republika chovat jako neutrální Rakousku nebo fakticky neutrální Maďarsko. Když něco zaplatí, můžeme se do americké aliance zapojit (podle částky). Hlavně bychom ale neměli zapomínat, že případné vítězství NATO nad Ruskem nepřinese občanům ČR žádný prospěch.

Kontraelita? (15. 5. 2022)

Ze včerejšího rozhovoru na parlamentkách:

“Obávám se, že inflace je z mnoha zel tím nejmenším. Teď o ní hodně mluvíme, protože ty další věci jsou teprve před námi. Nezaměstnanost, dramatické zhoršení bezpečnostní situace a drsný pokles kvality státních služeb, zejména zdravotnictví. V podstatě všechny analýzy se shodují, že nezaměstnanost má na lidské životy dramaticky horší dopady než inflace. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že to ještě uvidíme.

Nečekám ale, že to přinese sociální a politické změny. Ono to spíš bývá tak, že když roste lidová nespokojenost, může toho využít nějaká kontraelita, aby převzala moc a zavedla potřebné změny. V tuto chvíli ale žádnou takovou kontraelitu nevidíme. Není tu žádné měšťanstvo, aby svrhlo vládu aristokracie. Není tu žádná komunistická strana, aby svrhla panství továrníků.

Počítejme tedy spíše se zbídačováním, utahováním šroubů, sebevraždami, zhoršováním vztahů mezi lidmi a občasným iracionálním výbuchem hněvu. Ty výbuchy budou pochopitelné a oprávněné, ale nic nevyřeší.”

Revoluce, atraktivita, autonomie (15. 5. 2022)

Z politického slovníku Jana Kellera (součást knihy Hybridní politika):

Arabské revoluce – chaotické přebírání moci islamisty v sekulárních arabských zemích probíhající s požehnáním Západu a s podporou největších ropných dynastií.

Atraktivita země – označení pro opatření, jež mají zaručit maximální zisk cizích investorů, a to často na úkor obyvatel hostitelského státu.

Autonomie individua – schopnost jednotlivce nepřipustit si, že jeho postoje a chování určují procesy, o kterých nic neví.

KNIHU HYBRIDNÍ POLITIKA MŮŽETE KOUPIT ZDE. 

Příčovy počtvrté (14. 5. 2022)

Vřele doporučuji návštěvu Vlasteneckého setkání v Příčovech. I já se budu maximálně snažit, abych se tam dostal, byť letos už „jen“ jako běžný návštěvník. Ale o to víc si užiju tamní přátelskou a poklidnou atmosféru. I s tím, že příčovské setkání už je ve stavu, kdy nepotřebuje další desítky mých hodin a já se mohu věnovat aktivitám, které pokládám za minimálně stejně důležité a které nedělá nikdo. Kéž by se všechno dařilo tak jako příčovské setkání.

Češi a cenzura (13. 5. 2022)

Jednoznačná většina veřejnosti v České republice pokládá plnou projevu za škodlivou a domnívá se, že šíření nesprávných informací je větším problémem než cenzura. To je katastrofální pro občanské svobody, pro demokracii i pro racionální řešení jakéhokoliv problému. Mimo jiné z toho totiž vyplývá, že zakazovaná média či zakazovaní autoři nemohou počítat s podporou spoluobčanů. Spoluobčané je budou spíše udávat.

Co se za poslední dva roky tak změnilo, že kdysi svobodomyslná česká veřejnost volá po cenzuře? Mimochodem, během těch dvou let také radikálně vzrostla důvěryhodnost České televize. Co se změnilo, byl covid. Alternativní média přinášela naprosto příšerné lži jako běžícím páse. Dokud se šíří konspiračky o pánech Gatesovi a Schwabsovi, je to každému jedno. Ale když se šíří konspiračky, že doktor a zdravotní sestra z vašeho městečka před vámi schválně tají léky, aby vám vnutili očkování za 12 dolarů (280 korun), když se kvůli tomu hroutí nemocnice a zbytečně umírají lidé, veřejnost přestává být tolerantní. Pochopitelně.

Covidová epidemie je pryč, ale následky zůstávají. Na jedné straně se členové uzavřené sekty navzájem ujišťují, že tu žádná epidemie nebyla a na druhé straně široká veřejnost, která nechápe, proč by měla tyhle magory podporovat (to není moje hodnocení, tak je vnímá veřejnost). Následky neseme všichni.

Co na Berkeley nikdy nepochopí (13. 5. 2022)

Člověk může mít nejlepší univerzitu na světě, hvězdné IQ, a když dojde na kontroverzní politické otázky, stejně se zachová jako pitomec. To je závěr výzkumu, který provedli na univerzitě v Berkeley. Ne, že by to ten výzkum říkal, ale ukázalo to chování těch výzkumníků (což nejspíš oni sami nevidí). Tématem byly společenské nerovnosti a výzkumníci zjistili, že i když většina lidí říká, že nerovnosti jsou příliš velké, fakticky je nechtějí snižovat.

Ti univerzitní analytici si zřejmě vůbec neumí představit možnost, že jádrem problému nejsou nerovnosti (které se opravdu zdají příliš velké), ale mamutí programy, v nichž nějaká aristokratická skupina poškodí životy všech lidí, aby vyrovnala nějakou domnělou nerovnost, která často ani neexistuje. Že když lidé slyší „rovnost příležitostí, okamžitě jim naskočí, že se jedná o podvod, na který doplatí obyčejní slušní lidé. Další část problému spočívá v tom, že když společnost rozdělíte na jasně definované skupiny, pak členové každé skupiny prosazují takové uspořádání, které jim přinese výhody. Dokážete to pochopit? Vy asi ano, ale experti z Berkely nikoliv.

Takže co s tím? Zastavit idiotské programy, které škodí všem a na který vydělávají jen absolventi Berkeley a jim podobní. A povzbuzovat, aby se chování lidí v různých skupinách tak sbližovalo, že nebude mít význam mezi nimi rozlišovat. Kdyby šlo za zrzavými lidmi přes 90% loupežných přepadení, vznikl by rasismus vůči zrzkům. A že má některé skupina v průměru nižší schopnosti? Pak je řešením vytvořit takové poměry, že se poctiví lidé nebudou mít špatně, ani když mají nižší schopnosti.

Jak prosté! A jak obtížně pochopitelné pro nové aristokraty.

Dezinformace a demokracie (13. 5. 2022)

Odpověď do ankety časopisu Argument:

Obávám se, že hovořit o současném zřízení ČR jako o demokracii je spíše otázkou přání než popisem reality.  Ke klíčovým rysům současného režimu patří to, že vláda může určit oficiální a jediný přijatelný názor (narativ) a že může využívat represivní aparát k potlačení jiných. Zdá se, že mezi příslušníky finanční a mocenské elity existuje konsensus, že je to tak správně.

Pokud se to někomu nelíbí, má tři možnosti: Smířit se s tím, odstěhovat se nebo usilovat o změnu ekonomicko-politického režimu.

Veřejné mínění a bubliny (12. 5. 2022)

Výzkumy veřejného mínění ukazují, že jasná většina obyvatel České republiky nesouhlasí s postupem Fialovy vlády v rusko-ukrajinské válce. To ale neznamená, že by sympatizovali s Putinovým režimem. Ti sympatizanti představují asi 10% české populace.

Kdybych měl soudit podle reakcí na facebooku, zdálo by se, že těch lidí není desetina, ale tak 90%. Cokoliv negativního nebo kritického napíšu o ruské straně, následuje záplava extrémně nepřátelských reakcí. Dobře to ukazuje, že i velmi malá menšina může vytvořit dojem většiny a že člověk snadno propadne pocitu „takhle přece uvažují všichni.“ Zvlášť, když k výzkumům přistupuje stylem: Co se mi nelíbí, to je zfalšované.

Konformita (schopnost nechat se unášet míněním davu) nakonec paradoxně vede k vytváření bublin dramaticky odlišných od většinového mínění. Příslušníci každé z těch bublin se cítí být většinou. Pak přicházejí volební překvapení.

V Americe o střední Evropě (12. 5. 2022)

Na americkém serveru Counter-Currents byl publikován můj článek o středoevropských elitách (myšleno hlavně finančních a mocenských).

Americká Godzilla (11. 5. 2022)

Další postřeh profesora Mearsheimera. Od konce studené války zahájily USA sedm válek. Z každých tří let byly dva roky ve válce.

Takhle probíhalo 30 let. Pro srovnání připomínám, že první světová válka trvala čtyři roky a druhá světová válka šest let.

Když jste desítky let téměř neustále ve válce, stane se z vás válečný stát. Válčení začne být normální, život v míru začne být divné. Už nemluvíte o válečných poměrech nebo válečné ekonomice, protože válečné je všechno pořád. Válce je přizpůsobena sociální struktura, finanční systém, morální normy… je vlastně jasné, že po státech typu Afghánistánu a Libye museli Američané narazit na silnějšího soupeře. Ono už těch malých a slabých moc nezbývalo.

Je to vlastně historicky normální stádium vývoje impérií. Římská říše také musela od určitého bodu válčit neustále, protože její ekonomika byla plně závislá na přísunu čerstvých otroků. Rok bez nových otroků a impérium by se zhroutilo.

Ze země, která pomáhala zachránit svobodu, se stalo monstrum, které ohrožuje celý svět. Sám profesor Merscheimer přirovnává Ameriku ke Godzille. Pokud je dnes na světě někdo, kdo svou rolí připomíná Hitlerovo Německo, tak to v první řadě není Rusko.

V zájmu všech svobodomyslných lidí na celém světě je teď naprosto radikální vnitřní reforma USA nebo jejich zhroucení. Zhroucení banánové republiky s obrovským jaderným arzenálem by ale přineslo větší rizika. A nemá smysl rozlišovat mezi konzervativci a neomarxistickou levicí. Z hlediska válečnické agresivity mezi nimi není rozdílu.

Banánová republika s raketami (11. 5. 2022)

Sledujeme válku, ale nemělo by uniknout pozornosti, že mezitím se USA hroutí zevnitř. Tím neříkám nic o tom, jestli se hroutí nebo nehroutí taky Rusko, ale o něm není dost informací. Ameriku můžeme sledovat detailně.

Jak čtenáři asi vědí, bylo neovlivňování soudů jedním z klíčových principů politického a společenského života v té zemi. Když někdo prokázal, že soudce nebo člen poroty byl ovlivněn (třeba tím, že si o tom četl nějaké články, které ho přesvědčily), už to nebylo pokládáno za férový proces. Ještě před 10 lety to bylo naprosto samozřejmé.

Teď pochoduje pod okny soudců agresivní dav, vyhrožuje členům jejich rodiny a domáhá se určitého rozsudku. Policie odmítá zasáhnout. Televize to přenáší.

Ono se vždycky mluvilo o tom, že soudci vrcholových soudů patří k newyorské či washingtonské smetánce, jsou součástí určitého prostředí a existuje tedy stálý tlak, aby rozhodovali ve shodě s hodnotami toho prostředí. Silnější osobnosti se vzepřou, slabší podlehnou (což je dáno převážně generačně). Ale otevřené hrubé zastrašování v ulici, kde bydlíte a kde vaše děti chodí do školy, to je něco úplně jiného.

Spojené státy postupně získávají charakter latinskoamerické diktatury. Kulturní vyspělostí, průmyslovou úrovní i politickým systémem. Banánová republika s raketami. A to k tomu ty latinos ani nepotřebovali.

Jak biologie zase vyhrála nad korektností (10. 5. 2022)

Zajímavý postřeh Kathlen Stockové na Unherd ohledně nových LGBTx hnutí (lesby, homosexuálové, transvestité, nebinární a desítky jiných specializací). Všímá si, že se skládá v zásadě ze svou skupin lidí. Jednu z nich představují sexuální výstředníci a vyznavači nejroztodivnějších praktik a způsobů oblékání, které vždy byly naprosto okrajové a měly by naprosto okrajovými zůstat. Druhou skupinou jsou byrokraté a profesionálové, kteří vedou právnické spory, poskytují psychoterapii, píšou deklarace, organizují konference – zkrátka živí je to. Až sem to není novinka. Ale Kathlen Stocková si všímá, že mezi sexuálními výstředníky drtivě převažují muži a mezi byrokraty drtivě převažují ženy.

Vypadá to, že biologie zase vítězí. Muži jsou sexuálně aktivnější a mají větší zájem o nejrůznější variace či deviace, ženy přinášejí pořádek. I v LGBTx.

Emanuel Moravec se vrací (10. 5. 2022)

Tak tu máme nový „narativ“, který sice ještě není ve vládním seznamu toho, co si povinně musíte myslet, ale stačí, aby nějaký horlivý aktivista potřeboval vykázat činnost. Počítejme tedy s tím, že za dva nebo tři roky bude i tenhle „narativ“ povinný. Říká, že za protektorátu se vlastně žilo docela slušně, a že němečtí „ochránci“ byli kultivovaní a celkově na úrovni. Nepopírá se úplně, že probíhaly masové vraždy a byly tábory smrti, ale za to beztak můžou Češi. To se mělo, podle nového narativu, změnit v roce 1945, kdy ty slušné Němce vyhnali primitivní Rusové a kdy ti Rusové začali plundrovat, drancovat, znásilňovat, zapalovat domy, až zničili zemi. Za protektorátu se žilo vcelku dobře a bezpečně, říká narativ, pak přišla hrůza.

To, co popisuji, není nadsázka. Projděte si twitterové účty aktivních příznivců současné vlády. Vidí to přesně takhle.

Připomínám, že to není pohled originální. O „hordách z východu“ a všem tom kolem psal už nejslavnější český kolaborant s nacismem Emanuel Moravec. Ten, kterého zachránila před šibenicí jen sebevražda v květnu 1945.

K čínským zájmům – dva pohledy (9. 5. 2022)

Analytik Exanpro Jiří Wagner rozesílá zajímavé texty. Jestli je chcete taky dostávat, napište si o ně na wagner.exanpro@gmail.com .

V poslední studii o Ukrajině jsem našel dva zajímavé postřehy (mimo jiné). Za prvé. Rusové zabránili americkému pokusu přeměnit blízký východ v krvavou divokou krajinu ovládanou Islámským státem a podobnými. Tím není řečeno, že nějaký americký prezident vydal rozhodnutí „Udělejte z té země vražedné peklo“. Ale jejich kroky k tomu vedly a Rusové tomu zabránili. Otevření konfliktu na Ukrajině v roce 2014 jim mělo vzít energii, vázat jejich ozbrojené složky, a zkomplikovat dopravu do Sýrie.

Ještě zajímavější je Wagnerův postřeh ohledně Číny. Jsme zvyklí číst situaci tak, že Američané jednají hloupě. Jejich hlavním soupeřem je Čína, a místo, aby se snažili s Rusy dohodnout, rozpoutali proti nim válku. Ta válka poškodí obě strany a Čínu naopak posílí. Jenže Wagner se na to dívá z opačné strany. Američani si nedokážou podmanit Čínu, dokud bude mít Čína přístup k ruským nerostným zdrojům. Logický postup tedy je dobýt Rusko, vytvořit na jeho území divokou válečnou zónu ovládanou válečnickými klany a připravit Čínu o spojenci i zdroj surovin.

Je zajímavé, že na stejnou problematiku mohou být opačné pohledy, a oba vypadají logicky. Pokud má ovšem Wagner pravdu, pak vítězství v ukrajinské válce není otázkou života a smrti jen pro Rusko, ale také pro Čínu. Pro oba státy platí, že nekonečná válka je pro ně mnohem bezpečnější alternativou než Ukrajina úzce spojená s útočným paktem NATO.

Porozumět nebo rozdupat (9. 5. 2022)

Z Putinova projevu:

“Den vítězství je blízký a drahý každému z nás. V Rusku není žádná rodina, která by nebyla spálena Velkou vlasteneckou válkou. Vzpomínka na ni nezmizí. V tento den, v nekonečném proudu “Nesmrtelného pluku”, jsou děti, vnoučata a pravnoučata hrdinů Velké vlastenecké války. Nesou fotografie svých příbuzných, padlých vojáků, kteří zůstali navždy mladí, a veteránů, kteří nás již opustili.

Jsme hrdí na nepřemoženou, statečnou generaci vítězů, že jsme jejich dědici, a je naší povinností zachovat památku těch, kteří rozdrtili nacismus, kteří nám odkázali, abychom byli ostražití a udělali vše pro to, aby se hrůzy globální války neopakovaly.”

To je klíč k porozumění Rusku. Nejen Putinově režimu, ale Rusku jako zemi, respektive jejím obyvatelům. Samozřejmě za předpokladu, že nám jde o to pochopit je. Pochopitelně nemám povinnost Rusko chápat. Můžeme se rozhodnout, že na něm není co k chápání a že ta země i ti lidé prostě musí být zničeni. Můžeme dokonce jít tak daleko, že usoudíme, že zničení Ruska je tak důležité, že kvůli tomu obětujeme životy milionů obyvatel České republiky. Od českých politiků a intelektuálů jsme takové výroky slyšeli v poslední době opakovaně. Možná se nám to i podaří. Ale můj subjektivní názor je, že to by to byla škoda.

Radost, rozkoš nebo hodnoty? Falešné dilema (8. 5. 2022)

Často se mluví o dilematu, zda vést život, který má smysl a ve kterém jde o hodnoty nebo raději život zaměřený na zážitky a prožitky. Jenže ono to je složitější. Skupina psychologů z různých univerzit (USA, Jižní Korea, Finsko, Španělsko atd.) zkoumala tři tisíce lidí, jak to mají, a zjistila, že ti, kdo si dokážou užívat nejrůznější zážitky a radovat se z nich, ti mají mnohem větší smysl pro dlouhodobé hodnoty. A nejde o nějaké duchovní zážitky, nýbrž o nejrůznější drobné a méně drobné radosti ze života.

Mají hedonisté větší smysl pro hodnoty? Nebo je tomu tak, že hlubší hodnotové zakotvení zvyšuje možnost užívat si? Nebo je tam nějaká společná příčina, která zvyšuje schopnost užívat si i být zaměřena na hodnoty? Dnes ještě nedokážeme odlišit.

Rozhodně už ale víme, že ve skutečném životě nestojí užívání si proti hodnotám.

Strach, láska a nenávist davu (8. 5. 2022)

V dnešní poznámce připomínám, že leBonovský dav není schopen rozumně jednat. Buď se před vámi třese hrůzou nebo vás bezmezně miluje nebo vás zběsile nenávidí. Nic mezi. A dnešní elity jsou typickým příkladem leBonovského davu:

“Rusko je pokládáno za snadnou kořist. Nepřesvědčivé válečnické výkony na Ukrajině, kde se ruské armádě nedaří porazit síly NATO, k tomu přispívá. Rozumní racionální lidé by té situace využili, aby vyjednali něco výhodného. Jenže na západě nevládnou rozumní lidé. Vládne iracionální leBonovský dav. Takový dav se před vámi třese strachy nebo vás lynčuje. Neexistuje nic mezi. Putinovým hlavním problémem tak je, že vzbuzuje málo strachu. Když urazíte islámskou komunitu, víte,  že přijdete o hlavu. Ale Rusy můžete jakkoliv urážet, můžete plivat na jejich svaté, můžete si vymýšlet příšerné historky o řádění jejich špionů a přitom se cítit bezpečně. Víte, že si pro vás nedojdou. Sovětský svaz za snadnou kořist pokládán nebyl.”

Celé je to k přečtení tady.

K dnešnímu výročí (8. 5. 2022)

Další americké mnoho povyku pro nic (6. 5. 2022)

Tak to vypadá, že v Americe bude zrušen rozsudek Roe versus Wade. Většina čtenářů neví, co to je, a o nic nepřichází. „Expert – amerikanista“ (tedy někdo, kdo žije v Americe a nic neumí) zasvěceně vysvětluje na MF Dnes, že jsou ohroženy „i další občanské svobody“, náměstí jsou plná agresivních demonstrantů a převládá atmosféra, jako by se mělo dnes večer začít zatýkat nebo blokovat nepohodlné servery. A na druhé straně konzervativci jásají, jako by něco vyhráli. Nevyhráli nic.

Prakticky to znamená, že tam ohledně interrupcí budou podobné poměry jako v Evropě, respektive o něco volnější. V každém státě bude jiná úprava a každá těhotná si bude moci vybrat, kam pojede pro zákrok (pokud jí nebudou poměry v jejím vlastní státě vyhovovat). Volnější budou o to, že v řadě amerických států je možné interruptovat dítě do konce devátého měsíce nebo dokonce ještě v průběhu porodu, což je v Evropě nemyslitelné.

Z hlediska celkových trendů to nepřinese žádnou změnu (počet interrupcí klesl během generace o polovinu a bude nadále klesat) a žádnou změnu to nepřinese ani jednotlivým těhotným ženám. Nicméně spousta neziskovek a profesionálních aktivistů má možnost vykazovat činnost a sbírat peníze. Kdyby raději udělali něco pro ty těhotné holky.

Nebýt Rudé armády… (6. 5. 2022)

Na poznámky o tom, že vlastně nebylo rozdílu mezi německou a sovětskou okupací nejlépe odpovídá sám Reynhard Heydrich:

(týká se to českého národa)

“Jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlející, to je pak jednoduché. Ty můžeme poněmčit. Potom máme ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně smýšlející. Ty musíme dostat ven…

Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou musíme přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, že je nasadíme do práce někde v říši jinde a budeme se starat o to, aby už neměli děti…Pak zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy. Ti jsou nejnebezpečnější… nezbude než postavit je ke zdi… “

Je to z projevu, který pronesl 2. 10. 1941 a který je ve sbírce dokumentů o druhé světové válce, kterou sestavil Petr Žantovský. TU KNIHU JE MOŽNÉ KOUPIT ZDE. 

Ve Švédsku všechno při starém (6. 5. 2022)

Švédská premiérka přiznala, že integrace muslimských migrantů selhala, a že nedokáže zajistit nemuslimům bezpečnost. Mění se tím něco? Absolutně ne. Nemění se nic, protože se nemění mocenská struktura společnosti. A ta se nemění, protože se nemění ekonomický model. Ti, kdo dokážou vydělávat na pokračující islamizaci, ti jsou stejně silní jako dříve. Ti, kterým to vadí, ti jsou stejně bezmocní jako dříve. Bude vydán nějaký dokument, který nikoho k ničemu nezaváže. Bude zatčeno pár islamofobů, kteří se zbytečně prozradí – povzbuzeni výrokem premiérky. Budou uvolněny nějaké vládní fondy a získají je multikulturní skupiny odpovědné za současnou situaci. Soudci budou nadále osvobozovat pachatele trestných činů. Švédky nadále uslyší, že si za to můžou samy, když je parta snědých mladíků přepadne, zmlátí a skupinově znásilní. Policisté, co s tím zkusím něco dělat, budou šikanováni za rasismus a islamofobii. . To “těžké rozhodnutí”, o kterém premiérka mluví, má spočívat v tom, že budou vytvořeny nové úřady, ve kterých dostanou prostor další multikulturní radikálové a zástupci muslimské komunity. A za pár měsíců uspořádají muslimské gangy další pogrom.

Je normální, že je občas špatně (5. 5. 2022)

Mnislav Zelený: „Myslím si, že to je normální doba. Je zákonité, že musí být někdy lépe a někdy hůř. Připomenu své oblíbené Indiány. Pro ně je období nedostatku stejně pohodové jako období dostatku. A jenom čekají, až to lepší období zase přijde. Jsou to cykly, jako je den a noc. Také bychom se mohli zlobit, proč nesvítí pořád sluníčko. Ale existují přírodní zákony, přírodní cykly a podle toho se všechno točí.

Mnislav má i nemá pravdu. Nemá pravdu v tom, že nemusí být jednou lépe a jednou hůře. Naším západním vynálezem je, že může být stále lépe. Je možné, aby každé další špatné období bylo mírnější než to předešlé. A je možné, aby každý další skvělý rok byl lepší než předcházející skvělé roky. Je škoda, že jsme ideu pokroku zahodili, ale třeba se k ní ještě vrátíme. Jo, a „stále lépe“ musí znamenat stále lépe pro všechny. Ne jenom pro malou část společnosti.

Má ale pravdu v tom, že občas přicházejí těžké časy – přírodní pohromy, krize, války, epidemie či extrémně špatné vlády. Celkově je méně strašlivé než před staletími, ale pořád je to hodně špatné. Pak prostě nezbývá, než to nějak přežít. Nenechat si rozvrátit život víc, než je nutné. Udržet si co největší část psychické pohody. Zachránit co nejvíc ze vztahů. Vím, že se to snadno říká, když nejsem v exekucích ani mi raketa nezničila dům a nezabila nikoho blízkého. Ale ten princip pořád platí. Snažme se přečíst s co nejmenšími škodami.

Jenže pak jsou záležitosti jako jaderná válka nebo islamizace nebo masová migrace, které mohou navždy ukončit ono střídání dobrých a špatných dob. Tam už má cenu zvednout se ze židle a pokusit se o prosadit změnu.

To nejlepší z NATO (5. 5. 2022)

Rozhovor s Davidem Bohbotem doporučuji celý, ale vypichuji z něj jeden aspekt ruské občanské války, který je dle mého soudu zcela podceňován. Hodně se diskutuje o tom, jak si na bojišti vede ruská armáda. Jenže proti ruské armádě stojí to nejlepší, co je NATO schopno postavit. A jak si vede NATO?

David správně připomíná, že na ukrajinské straně jsou nejlepší protitankové a protiletecké zbraně, jaké má NATO k dispozici. Instruktoři NATO vedli výcvik ukrajinských vojáků, určují strategii, speciální úkoly jsou prováděny komandy z Velké Británie a dalších zemí NATO. Zapojen je komunikační a velící systém NATO.

Kdyby na Ukrajině bojovali přímo Američané, tamní veřejnost by reagovala na každého padlého. Pokud by se válečných zločinů dopouštěli přímo Američané, řešilo by se to v tamním kongresu a náměstí by už byla nejspíš plná demonstrantů. Jenže špinavou práci dělají Ukrajinci a umírají Ukrajinci. Americké velení tak může vést válku velice agresivně a neřešit počty obětí na vlastní straně. Tisíce mrtvých nikomu nevadí.

Jinými slovy, to, co dnes stojí proti Rusku, je patrně silnější než kterákoliv armáda NATO, snad s výjimkou americké armády. Opravňuje bojový výkon k té aroganci, kterou každý den slyšíme v médiích?

Blahopřání feministkám (4. 5. 2022)

Před mnoha lety jsem četl rozhovor s českým hercem, který žil v USA a který pravidelně vyhrával konkurzy na role Rusů. Většinou porážel řadu ruských herců. Je to docela logické a pochopitelné. Když člověk vidí Rusy zvenčí, všimne si, čím jsou typičtí a dokáže ty rysy správně vypíchnout. Je tedy ruštější než sami Rusové. Oni si toho všimnout nedokážou, je to pro ně příliš samozřejmé.

Totéž platí o mužích, který se cítí ženami. Osobně nejsem s nikým takovým v kontaktu, ale čtu články feministek, které na ně narážejí. A zjišťují, že se setkávají s přehrávanou holčičkovostí (v nejhorším smyslu toho slova), afektovaností, intrikováním, neustálým pocitem ublíženosti a tendencí organizovat dav proti konkurentce. Feministky jsou bezmocné. Frustrované fráze o mužském násilí a patriarchální společnosti nezabírají. Používání mužských půvabů tím méně.

Ostatně, Andy Warhol kdysi napsal, že ve svých filmech raději obsazuje do ženských rolí homosexuály, protože jsou ženštější než ženy. V těch šedesátých letech byly pod nálepkou homosexuál zahrnuty nejrůznější poruchy, včetně všech možných trans. Andy Warhol měl pravdu.

Užívejte si to, milé feministky. Chtěly jste prostředí bez toxické maskulinity. Vybojovaly jste si ho. Blahopřeju!

Na prahu částečně konstituční oligarchie (4. 5. 2022)

Zavedením korespondenční volby se Česká republika stane jakousi konstituční oligarchií i formálně. Část poslanců bude zvolena v tajném všeobecném lidovém hlasování a další část bude jmenována na základě volebních lístků dodaných státní byrokracií. Pozitivní na tom je, že se o něco sníží motivace přidělovat občanství migrantům, protože mocenská elita si může potřebné hlasy vyrobit sama.

Čistší by bylo rozdělit parlament do čtyř komor: přímo volená sněmovna, korespondenčně volená sněmovna, přímo volený senát, korespondenčně volený senát. V případě prezidentské volby by bylo možné zavést pravidlo, že kandidát musí vyhrát lidový i korespondenční hlas.

Pochopitelně to neodpovídá klasické představě o demokracii. Já osobně toho ale příliš nelituji. Souhlasím s Curtisem Yarvinem, že cílem voleb není ukázat, co chce lid, nýbrž poskytnout nenásilnou náhradu občanské války. Ta strana, která je silnější, bohatší a lépe organizovaná, ta by dokázala vyhrát občanskou válku a ta dokáže vyhrát i volby. Slabší skupina volby vyhrát nedokáže a byla by poražena v občanské válce, kdyby k ní došlo. Známe tedy výsledek, a nemusíme se zabíjet, což je skvělé. Pokud se někdy v budoucnu změní poměr sil, prosadí se silnější strana i bez voleb (a doufejme, že i bez krveprolití.

A co my a naše budoucnost? (3. 5. 2022)

Na spoustu věcí se můžeme dívat z různých stran. Třeba ruský analytik Dmitrij Popov jásá, že válka způsobí, že z Ruska odejdou oligarchové a intelektuálové, kteří byli beztak mentálně orientováni na Západ a mnozí z nich tam i trávili významnou část času. Nahradí je nové elity – doufá Popov – mezi nimiž bude mnoho těch, kdo prošli ukrajinským bojištěm. Elity disciplinované, bojovné, maskulinní.

Může to tak být, a může se taky stát, že ruská společnost bude napříště méně elitářská. Na Ukrajině jsou generálové a vojíni ve stejných zákopech. Nevím, jestli to je dobré z hlediska efektivního velení (však taky hodně ruských důstojníků umírá), ale zcela jistě je to dobré pro vztahy mezi společenskými vrstvami. Jenže ono to taky může dopadnout úplně jinak. Dynamika společenského vývoje je složitá, pokaždé existuje více scénářů. Co když padne tolik mužů, že naruší demografickou rovnováhu? Co když válka zvýší vliv a moc čečenských skupin?

Pro nás je podstatnější otázka, jak ruská občanská válka ovlivní českou společnost. Lidí, co prošli Ukrajinou jako bojovníci, je minimum a většino se beztak jedná o profesionální žoldnéře (na ukrajinské straně). Kdyby nepracovali pro vládu Ukrajiny, pracovali by pro někoho jiného. A až skončí na Ukrajině, nejspíš se jen přesunou do jiného konfliktu. Takže bojovnost příliš neporoste. Ale začnou lidi trénovat, zlepšovat kondičku a pořizovat si zbraně? Začnou se spontánně formovat domobrany? Možná. Ale zatím to vypadá, že to jen posílilo pozici kšeftmanů, udavačů a nejrůznějších hajzlíků. Zároveň s tím přicházejí tisíce migrantů z prostředí s radikálně jiným vztahem ke korupci (a to ne, že bychom na tom byli předtím dobře). Jaké procesy ve společnosti to nastartuje? Ale takové otázky nikdo neklade. Pro vládnoucí vrstvu je podstatnější otázka, jak zajistit, že se o tom nezačne diskutovat.  

Škoda elit (3. 5. 2022)

Potřetí Curtis Yarvin: „Současná aristokracie, stejně jako většina aristokracií v dějinách, je tvořena úžasnými lidmi. Ti lidé jsou zasazeni do špatných systémů, ale když máme každého zvlášť, většinou zjistíme, že jsou úžasní. Ti lidé by za jiných okolností byli schopni žít úžasný a produktivní život, aniž by parazitovali na zbytku společnosti.“

Do značné míry s tím souhlasím. Mezi novými aristokraty najdete vzdělané kultivované lidi, kteří jsou zábavní společníci a trávit s nimi čas je radost. Ale najdete tam taky tupé primitivní zbohatlíky ve služebních audinách. Navíc se to mění generačně – s tím, jak se mění poměry na univerzitách a jinde. Ti mladší jsou agresivnější a nejsou vzdělaní ani kultivovaní. Prošli školami v době, kdy Kipling a Shakespeare už byli pokládáni za imperialistické rasisty, takže se domnívají, že Vronský je člen Putinova generálního štábu a Vivaldi značka kabelek.

To je jedna z mnoha mých námitek proti současnému systému. Že z lidí, kteří mohli a měli být opravdovou elitou, dělá tupá monstra.

Kolik? (2. 5. 2022)

“Spousta zaměstnanců by chtěla přidat peníze. Víte ale, kolik skutečně stojíte svého zaměstnavatele? Podívejte se na krátké video, třeba pak na něj budete alespoň o maličko hodnější,” píše majitelka Účetnictví online Jana Jáčová.

To vím i bez videa. Nestojím ho vůbec nic! Jako zaměstnanec musím vydělat na sebe, na všechny poplatky a ještě přinést nějaký zisk. Pohádky o dobrodincích, kteří se uskromňují a trpí nouzí, aby mohli vytvářet pracovní místa a platit zaměstnance, to si nechte pro tříleté děti. Pětileté už by tomu nevěřily.

To píšu jako člověk, který byl v životě zaměstnancem i zaměstnavatelem, a dnes je na volné noze.

Poznámka k válce narativů (2. 5. 2022)

Ukrajincům se povedl skvělý propagandistický kousek, jásá zpravodajství Seznamu. Vymysleli si letecké eso, které mělo sestřelit 20 ruských letadel, a které ve skutečnosti nikdy neexistovalo. Tentokrát s nimi souhlasím. I propaganda je součástí války a v Kyjevě ji zvládají skvěle.

Jenže ono to znamená taky ještě něco jiného. Mezi napálenými jsou totiž i reportéři Seznamu. Takže buď si neověřují informace, nebo svým čtenářům úmyslně lžou. Obojí je neprofesionální a obojí je skandální.

Ale jde to ještě dál. Ono z toho taky vyplývá, že ten „narativ“, který vláda chrání vyhrožováním a represí, je fakticky nepravdivý. Vedle Přízraku Kyjeva mohu jmenovat i Hadí ostrov a masakr v Buči. Jednotlivá tvrzení ukrajinské strany si navzájem odporují a celé to smrdí. A mezitím Petra Procházková v Českém rozhlase přiznala, že ukrajinská strana používá lidské štíty (pokud bojuje na územích s ruským obyvatelstvem). Takže i vyprávění o hrdinné obraně Mariupolu začíná působit trochu jinak. Vlastně zůstává jeden jediný nezpochybnitelný fakt – Putin zahájil velké válečné operace jako první. Vina je tedy na něm. To rozhodně není bezvýznamné. Ale přece jenom z toho nijak nevyplývá, že by se jednalo o nacistický režim používající brutální postupy a snažící se ovládnout svět.

Chtěl bych to zakončit tím, že lidé začínají konečně zjišťovat… houby! Někteří poslušně opakují propagandu, většina je rezignovaná a další jsou ochromeni konspiračními teoriemi. Odhalení nějaké lži na tom nic nezmění.

Knihy v dubnu (1. 5. 2022)

Nejprodávanější tituly na Českém vlasteneckém knihkupectví:

  1. Bejamin Kuras: Soumrak bílého muže
  2. Petr Hampl: Cesta z nevolnictví
  3. Benjamin Kuras: Antonín a František jsou naživu

Děkuji všem kupujícím. Bez vašich nákupů by nemohly být psány a vydávány další knihy, nemohly by se uskutečnit veřejná vystoupení a trpěl by i provoz tohoto serveru.

Prvomájová dělnická poznámka o studu (1. 5. 2022)

Historik Alwyn W. Turner v zajímavé eseji na Unherd pojednává o tom, jak se ve Velké Británii změnily vztahy ve společnosti během období, které je spojováno s vládou Tonnyho Blaira a jeho „nové levice“. Turner ukazuje, kolik se objevilo televizních pořadů, které si dělaly legraci z dělnické třídy, jejich zvyklostí, životního stylu, způsobu mluvy atd. Nejde o ten celkem laskavý humor, kdy si děláme srandu sami ze sebe, ale o nepřátelský výsměch s cílem urazit a ponížit.

Ať to bylo plně úmyslné nebo ne, daří se tak přimět lidi, aby se styděli za své prostředí a za to, že hájí svoje zájmy. Nejen vůči širší veřejnosti, ale aby se styděli sami před sebou. A pokud snad jsou dost sebevědomí, tak mohou narazit na to, že jimi pohrdají jejich děti (které jsou vystaveny silné propagandě).

Je teď populární říkat, že vyšší třídy ovládají tím, že je vystraší. Ovládání strachem by vypadalo tak, že se masa něčeho šíleně bojí a politik se prezentuje jako zachránce. Zachránce Biden? Zachránce Makron? Zachránce Fiala? Zachránce Merkelová? To je zcela absurdní. V současném západním světě existuje pouze jeden jediný politik, který by mohl hrát roli zachránce. Je jím Viktor Orbán.

Základním motivem konformity je špatný pocit z toho, že se lišíme. Může to být stud. Může to být strach z toho, že budeme vyloučeni z určité společnosti. Když se lidé bojí Putina nebo změny klimatu, jde především o to, že se bojí lišit se od skupiny, ve které žijí. Za určitých okolností může tato davová konformita působit správným směrem – třeba když příslušníci nižší třídy společně prosazují svůj zájem. Ale často je zničující.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.